

Ivan Dovhanyč. Zahynul 19.listopadu 2025 někde u Čuhujivu.


Ivana donesli k místu posledního odpočinku jeho spolubojovníci.


Rodiny a známí padlých vojáků po celé Ukrajině čekají aspoň na těla, aby se mohli rozloučit.


Díky práci dobrovolníků se daří doručovat tělesné pozůstatky rodinám padlých vojáků rychleji, než kdyby ten proces byl jenom na armádě. I díky tomu může být pak tělo vystaveno v otevřené rakvi při posledním rozloučení.

Zástupce ukrajinské armády předává na památku státní vlajku, která během obřadu zakrývala tělo padlého Ivana, jeho zhroucené matce.

Pohřeb ve vsi Veliki Lazy.


Ukrajinský voják připevňuje portrét padlého Ivana Dovhanyče na kříž, který bude stát hrobě ve vsi Veliki Lazy.

Ivana donesli k místu posledního odpočinku jeho spolubojovníci.
Rodiny a známí padlých vojáků po celé Ukrajině čekají aspoň na těla, aby se mohli rozloučit.

Valerij a Teťjana Popovyčovi, dobrovolníci ze Zakarpatí, kteří věnují veškerý svůj volný čas i své prostředky na převoz padlých ukrajinských vojáků.

Valerij Popovyč za volantem svého bílého Nissanu projíždí zasněženými karpatskými vesničkami.

V márnici užhorodské nemocnice naloží Popovičovi tělo padlého vojáka z Charkova. Tělo bylo v tak zbědovaném stavu, že v Užhorodu proběhla identifikace podle DNA.


Vyčerpaný Valerij Popovyč odpočívá za volantem svého chladícího vozu v Dolyně.


Z Užhorodu jedou Popovyčovi skoro 250 km přes celé Karpaty, aby se setkali v Dolyně se svými kolegy z Ivano-Frankivska. Auta si mezi sebou vymění pytle s nebožtíky. Zpět do Užhorodu přivezou Popovyčovi tělo 23letého Ivana Dovhanyče.


Církevní rozloučení s Ivanem Dovhonyčem ve Svato-Vozněsenském chrámu ve vsi Veliki Lazy u Užhorodu.


Jedna za květin, kterými vesničané ze vsi Veliki Lazy vyzdobili cestu k rodnému domu Ivana Dovhanyče a vyprovázeli ho tak symbolicky na jeho poslední cestu.
3/16

