Provozovatel lomu na okupovaném Západním břehu Faradž al-Atraš je hrdý, že navzdory katastrofálnímu stavu palestinské ekonomiky jeho stroje dál obrušují strmé stěny prašné bílé skály. (Nákladní automobil projíždí vápencovým lomem v Beit Fajar, osm kilometrů jižně od Betléma na okupovaném Západním břehu Jordánu, 10. listopadu.)

„Toto místo je považováno za hlavní zdroj příjmů pro celý region,“ řekl Atraš agentuře AFP.

V lomu se těží jeruzalémský kámen, slavná světlá hornina, která se po tisíciletí používá v celé Svaté zemi i mimo ni a která dává velké části regionu jeho charakteristický architektonický vzhled.

Podle Atraše je ale živobytí jeho a jeho zaměstnanců ohroženo. „V poslední době mám pocit, že okupace (Izrael) proti nám začala bojovat na ekonomické frontě,“ tvrdí.

Atraš se obává zabavení průmyslového vybavení lomu, rozšiřování izraelských osad, které prosazuje část kabinetu Benjamina Netanjahua, a palestinské finanční krize. (Dělníci tvarují velké bloky jeruzalémského kamene, Beit Fajar, 10. listopadu.)

Válka v Gaze, vyvolaná útokem teroristického hnutí Hamás na Izrael v říjnu 2023, zasadila těžkou ránu palestinské ekonomice, která již tak byla ve špatném stavu. Izrael v odvetě za brutální útok začal zpřísňovat pravidla i pro Palestince na Západním břehu. (Muž ovládá drtič kamene v jeruzalémském kamenolomu v Beit Fajar, 10. listopadu.)

Podle zprávy Konference OSN o obchodu a rozvoji předložené koncem listopadu procházejí palestinská území „v současné době nejzávažnější hospodářskou krizí, jaká kdy byla zaznamenána“.

Izrael, který od roku 1967 okupuje Západní břeh, nedávno zřídil stovky nových kontrolních stanovišť na celém území, čímž paralyzoval komerční dopravu.

Kromě omezení svobody pohybu měla závažný dopad také stopka na vydávání pracovních povolení pro Palestince ze Západního břehu, kteří hledají místo v Izraeli.

„Máme problémy s vývozem a přístupem na trh, protože jsme většinu kamene vyváželi do Izraele a po 7. říjnu jsme se dostali do potíží,“ vysvětlil Ibrahim Jaradat, jehož rodina již více než 40 let vlastní lom poblíž města Sair nedaleko Hebronu.

Charakteristický světlý jeruzalémský kámen je ústředním prvkem charakteristické architektury Svaté země. (Dělník prochází kolem velkých bloků jeruzalémského kamene uvnitř továrny v Beit Fajar, 10. listopadu.)

Palestinská samospráva, která vykonává částečnou civilní kontrolu nad částí Západního břehu, je na pokraji bankrotu. Veřejné služby fungují hůře než kdykoli předtím, řekl Atraš a dodal, že fixní náklady, jako jsou voda a elektřina, prudce vzrostly.

Podle Hebronské obchodní komory tvoří lomy 4,5 % palestinského HDP a zaměstnávají téměř 20 000 pracovníků. Přibližně 65 % exportu směřuje na izraelský trh, kde některé obce nařizují používání jeruzalémského kamene.

„Lidé, kteří od nás kupují kameny, aby je dále prodávali na stavbách, jsou většinou Izraelci,“ řekl Abú Walíd Rijád Gájth, 65letý provozovatel lomu.

Většina z přibližně 300 lomů na Západním břehu se nachází v oblasti C, která spadá pod plnou izraelskou správu a zahrnuje převážnou většinu izraelských osad.

„Mnoho (izraelských) osadníků tudy prochází a pokud Izrael anektuje Palestinu, začne právě v těchto oblastech,“ domnívá se jeden z provozovatelů, který si přál zůstat v anonymitě.

Někteří členové izraelské vlády, jedné z nejvíce pravicových v historii země, otevřeně diskutují o plánech na anexi části nebo celého Západního břehu. Izraelské osady na Západním břehu jsou podle mezinárodního práva nelegální.

Podle nedávné zprávy generálního tajemníka OSN se rozšiřují nejrychlejším tempem od roku 2017, kdy OSN začala tyto údaje sledovat. (Mahmúd aš-Šejch (62) se řezáním kamene zabývá již 40 let, vyfoceno v továrně na řezání kamene v Beit Fajar, 10. listopadu.)

Fyzické nároky práce v lomu jsou vysoké, ale mnoho Palestinců má jen málo jiných možností jak si vydělat.„Dřeme se k smrti,“ tvrdí Atraš a ukázal na svých deset dělníků, kteří se pohybují sem a tam v monumentálních jámách, kde je obklopují mraky prachu.

V sousedním lomu u práce u těžké práce pokašlával bývalý učitel zeměpisu. Vzhledem k rozpočtové krizi Palestinské samosprávy již nedostával plat, a tak si našel práci v jediném místním podniku, který ještě přijímal nové zaměstnance.