Patnáctiletý Bogdan Levčikov mohl být kdekoli typickým teenagerem, kdyby neztělesňoval tragédii, která postihla generaci mladých Ukrajinců po téměř čtyřech letech války, píše ve své fotoreportáži agentura AFP.

Jeho otec - profesionální voják - byl zabit při obraně Charkova jen několik týdnů po začátku ruské invaze v roce 2022. Jeho matce Iryně (50) nedávno lékaři diagnostikovali rakovinu dělohy ve třetím stadiu. (Bogdan mluví se sousedkou, když se vrací domů po leteckém poplachu, Balaklija, 13. října).

Bogdan už ve svém zdevastovaném rodném městě Balaklija v Charkovské oblasti nezná nikoho svého věku. Město po začátku invaze až do podzimu 2022 okupovala ruská armáda, pak ho osvobodila ukrajinská armáda. Protože leží jen 70 kilometrů od fronty, je stále pravidelně ostřelováno.

„S matkou jsme se vrátili několik dní po osvobození města, nezůstaly tady žádné děti, žádné otevřené obchody, nic,“ vzpomíná. Vrátila se jen malá část z předválečných 26 tisíc obyvatel a většina z nich jsou staří lidé. Skatepark a břehy řeky Balaklijky, kde se mladí lidé scházeli, byly od té doby byly odminovány, „ale povídá se, že to stále není bezpečné“, řekl patnáctiletý chlapec. (Bogdan Levčikov pózuje v úkrytu svého domu v Balakliji, 13. října.)

Bogdan se účástní školní výuky výhradně online, jeho dny přerušují letecké poplachy. Devět schodů dolů do sklepa je pro jeho nemocnou matku příliš, proto si rozložili matraci v malé předsíni jejich bytu, jediné místnosti bez oken. „Zvykli jsme si zvládat všechno sami. Jsme sehraný tým,“ usmál se Bogdan.

Když Bogdan nekreslí, hraje si a chatuje se svými „novými přáteli“, a to vše online. Tráví hodně času chatováním s dívkou jménem Lana, s níž „má mnoho společného“. Bogdan s ní navázal blízké online přátelství a sní o tom, že se s ní snad někdy setká. (Bogdan Levičkov v poškozeném areálu školy v Balakliji, 13. října).

Téměř milion mladých Ukrajinců stále žije v nekonečné izolaci a všechny nebo část svých školních hodin absolvuje online. Nejprve přišla pandemie v březnu 2020 a pak invaze. Šest let strávili mladí většinu času před počítačem, kde se učí a odpočívají. (Žáci v podzemní škole v Charkově, 16. října).

Tato izolace je obzvláště citelná v Charkovské oblasti na hranicích s Ruskem, která je terčem každodenních útoků.

Podle ukrajinské vládní stránky saveschools.in.ua bylo v regionu zničeno nebo poškozeno přibližně 843 vzdělávacích zařízení, což představuje pětinu celkového počtu v celé zemi.

Online investigativní web Bellingcat, se kterým agentura AFP na reportáži spolupracovala, zaznamenal na sociálních médiích více než sto videí nebo fotografií, které dokládají ruské útoky na vzdělávací instituce nebo zařízení pro volný čas mládeže v Charkově a okolí nebo v jejich blízkosti. (Snímek zničené školy Cupivky v Charkovské oblasti, 1. března 2023.)

Stále více dětí tak navštěvuje podzemní školy ve městě. Jevangelina Tuturiková (na snímku) do jedné z nich chodí od září. Nachází se několik metrů pod ulicí bez přirozeného světla. „Moc se mi tam líbí,“ říká čtrnáctiletá dívka, „protože tam můžu zase mluvit osobně se svými spolužáky.“ Podle radnice bude v Charkově do konce roku otevřeno 10 podzemních škol.

Škola, kterou AFP navštívila, byla postavena podle standardů pro jaderné kryty a má těžké pancéřové dveře. „Jsme pravděpodobně jedním z nejbezpečnějších krytů na celé Ukrajině,“ řekla s hrdostí její ředitelka Natalia Teplovová. (Děti opouštějí podzemní školu v Charkově, 16. října.)

V Charkovské oblasti jsou z obavy před ruskými útoky zakázány všechny venkovní školní sporty. Mimo školu je však situace trochu nejasnější. Hrstka rodičů na tribunách „chápe, že jejich děti se od dob covidu vůbec nevyvinuly (sportovně). A že je pro ně lepší hrát fotbal… než sedět doma,“ řekl trenér a bývalý voják Oleksandr Andruščenko. (Děti na fotbalovém tréninku v Charkově s trenérem Oleksandrem Andruščenkem.)

„Nejprve dva roky covidu, pak čtyři roky války – děti šílí,“ podotýká pro AFP pedagožka Ajuna Morozovová, která věří, že voda a plavání jim pomůže. Sama také zakouší válečné úzkosti, v roce 2022 byla po leteckém útoku uvězněna pod troskami. „Stále mám noční můry, vyhýbám se uzavřeným prostorům a výtahům. A ano, navštívila jsem psychologa,“ řekla. (Místní a děti plavou v největším bazénu v Charkově, který byl několikrát poškozen ostřelováním, 17. října.)

„Nemáme dostatek psychologů,“ přiznala Oksana Zbitněvová, vedoucí vládního koordinačního centra pro duševní zdraví. Vláda otevřela po celé zemi 326 „center odolnosti“ pro děti a rodiče a podle ministra sociálních věcí Denyse Uljutina by mělo být v příštím roce postaveno dalších 300. (Na snímku z 14. října psycholožka Maryna Dudnyková, která uprchla z Mariupolu, nyní pracuje pro ukrajinskou nevládní organizaci „Voices of Children“ a vede psychologickou terapii pro děti. Tento druh workshopů s přibližně 50 dětmi ve věku od 6 do 11 let jim pomáhá vyjádřit své pocity. Vysvětluje, že „válka měla obrovský dopad na emocionální stav mladých lidí“.)

Vědci z WHO, kteří na konci roku 2023 dotazovali 24 000 mladých Ukrajinců ve věku od 11 do 17 let, zjistili „zhoršení psychické pohody“ a „významný“ pokles pocitu štěstí. (Čtrnáctiletá Jevangelina Tuturiková během tenisového tréninku v Charkově, 16. října.)

„Těžké časy lidi posilují. Naše doba plodí silné lidi, kteří vybudují dobrou zemi,“ prohlásil osmnáctiletý instruktor dronů Ilja Isajev, který se s těžkostmi války vyrovnává za pomoci vlastní angažovanosti. Isajevova rodina uprchla před boji do Ruska. Měsíce, které tam strávili před návratem, z něj udělaly ještě většího ukrajinského nacionalistu. Mladík tvrdí, že je charkovským vůdcem ultranacionalistické skupiny Pravá mládež. Vyfoceno 15. října v Charkově.

Pro osmnáctiletého Kosťantyna Kosika, který bere léky na tiky, mdloby a migrény, to není tak jednoduché. „Jsem neustále nervózní, napjatý. Je to kvůli válce. Má to obrovský vliv na moje zdraví,“ řekl AFP.

Kosťantyn pochází z Doněcké oblasti, která je od roku 2014, kdy vypuklo povstání separatistů podporovaných Ruskem, zpustošena boji. Vyrůstal v Avdijivce, která je nyní pod ruskou kontrolu. Stejně jako většina z téměř čtyř milionů vysídlených lidí na Ukrajině se i Kosťantynova rodina sotva drží nad vodou. Pronajímají si dům bez topení v Irpini nedaleko Kyjeva. Kosťantynova matka tráví dny péčí o jeho nevlastního otce, který v souvislosti s konfliktem utrpěl sérii infarktů. (Kosťantyn Kosik vyfocen 20. října uvnitř zničené budovy právnické univerzity v Irpini, kde studuje.)