30. dubna 1975 před 11. hodinou dopoledne prorazil první severovietnamský tank železnou bránu už opuštěného prezidentského paláce v Saigonu. Šlo o tank čínské výroby T-57 s číslem 390. Jeden kus je vystavený v zahradě před palácem.

Prezidentský palác v Saigonu, postavený v 60. letech, byl sídlem moci v někdejším Jižním Vietnamu. Dnes se budova nazývá Palác sjednocení.

Prostory jsou zachovalé tak, jak vypadaly v polovině 70. let. V tomto sálu rezignoval 21. dubna v 19:30 jihovietnamský prezident Nguyen Van Thieu a pak opustil zemi v americkém letadle. Jeho nástupce o devět dní později podepsal bezpodmínečnou kapitulaci vojskům Severního Vietnamu.

V původním stavu zůstala prezidentova ložnice. Nachází se ve druhém patře paláce. Thieu vládl v Saigonu v letech 1967 až 1975. Zemřel ve Spojených státech v roce 2001.

Místnost pro bankety a státní obědy či večeře. Ještě na začátku března 1975 - necelé dva měsíce před pádem Saigonu - zde večeřela delegace amerických kongresmanů.

Bývalé ústředí americké CIA v Saigonu. Dnes je z něj Muzeum válečných pozůstatků, tedy zbraní a techniky, která ve Vietnamu zůstala. Původně šlo o Muzeum amerických válečných zločinů, ale to se změnilo v polovině 90. let po usmíření mezi USA a Vietnamem. Hanoj tehdy navštívil prezident Bill Clinton.

V muzeu udržují helikoptéry, tanky, obrněné transportéry a člun, kterým se Američané plavili po řece Mekong. Spojené státy stáhly své vojáky z Vietnamu po podpisu Pařížských mírových dohod v lednu 1973. Válka mezi severem a jihem ale pokračovala další dva roky.

Obnova původních nápisů na americké helikoptéře v Muzeu válečných pozůstatků.

Návštěvníci si můžou prohlédnout různé druhy bomb, svržených americkou armádou na Vietnam, Laos a Kambodžu v letech 1965 až 1972.

Muzeum vystavuje také jednu památku na období francouzské koloniální vlády - gilotinu. Popravčí nástroj používal také Jižní Vietnam, ten na fotografii naposledy připravil odsouzeného o život v roce 1960.

Jihozápadně od Saigonu jsou turistickou atrakcí tunely Cu Chi, které komunističtí partyzáni používali k úkrytu a přesunům. (Na snímku figuríny partyzánů.)

Stará technika u tunelů Cu Chi.

Zájemci si můžou do tunelů vlézt, ale není to nic pro klaustrofobiky. Vyšší lidé musejí v některých částech lézt po čtyřech.

V komplexu Cu Chi si mohou návštěvníci za poplatek i zastřílet z kulometů na střelnici.

Slavná fotografie z 30. dubna 1975. Zatímco komunistické jednotky vstupovaly do Saigonu a blížily se k prezidentskému paláci a americkému velvyslanectví, poslední americká helikoptéra evakuovala poslední lidi. Snímek pořídil fotograf agentury UPI Hubert van Es. Mnoho lidí se mylně domnívá, že jde o střechu amerického velvyslanectví. Ve skutečnosti jde o dům, kde bydleli zaměstnanci agentury USAID a zástupce šéfa saigonské pobočky CIA.

Takto vypadá toto místo dnes. Výtahová šachta se nachází v devátém patře. Budova není nijak označená a střecha ani veřejně přístupná, ale ostraha dole u vchodu zájemce pustí za drobný úplatek.

V saigonském hotelu Rex pořádalo americké vojenské velitelství každý den v pět hodin odpoledne brífink, kde shrnovalo vývoj. Někteří novináři těmto tiskovkám říkali Five O'Clock Follies, protože se domnívali, že velení upravuje realitu a líčí vývoj války velmi optimisticky. Bar na střeše hotelu byl vyhlášeným místem, kde se scházeli nad sklenkami žurnalisté, lidé z tajných služeb a diplomaté.

V Severním Vietnamu vládli od rozdělení země v roce 1954 komunisté v čele s Ho Či Minem, Jižní Vietnam byl spojencem Spojených států. Na jihu působili komunističtí partyzáni, známí jako Vietkong, kteří usilovali o svržení režimu v Saigonu. Válka trvala do 30. dubna 1975, kdy hlavní město jihu padlo.

Ho Či Min má sochy a památníky po celé zemi, jeho ostatky jsou nabalzamované v mauzoleu v Hanoji. Saigon komunisté v roce 1975 přejmenovali na Ho Či Minovo město, ačkoliv málokdo z místních ho tak nazývá.