Hřbitov bláznů v pražských Bohnicích si v posledních letech vysloužil přízvisko "nejděsivější místo v Česku". Za světla přitom působí jako pohádkový svět z pera výtvarníka Jiřího Trnky, v němž nad lidmi kdysi zvítězila příroda.

Stromy i pěší cestičky zmizely pod závojem břečťanu, na náhrobních kamenech vybledla jména a z umrlčí kaple je romantické torzo, které jako by srostlo s dvěma vysokými tújemi.

O místě, které od začátku 20. století sloužilo k pohřbívání mrtvých pacientů z nedaleké psychiatrické nemocnice, ale koluje řada legend.

Ezoterici, lovci duchů a okultisti tady hledají paranormální jevy a přízraky, které se nedají logicky vysvětlit. Hřbitov je láká už od 60. let minulého století, kdy na něm nemocnice přestala pohřbívat mrtvé.

"Někdo tady cítí nějakou energii, která může souviset právě s tím, že ti lidé odešli tak, jak nejspíš odejít neměli. Kdysi jsem k tomuto místu sám měl respekt a možná jsem se tu i lehce bál," říká správce největšího hřbitova choromyslných v Evropě a místostarosta Prahy 8 Jiří Vítek, který se o areál začal starat ještě jako dobrovolný hasič.

V roce 2013, kdy Vítek hřbitov objevil, byl areál zpustlý a zaházený odpadky. S lidmi ze spolku Tajemná místa ho začali čistit a během několika týdnů odtud odvezli asi čtyřicetitunovou skládku.

Na asi dvouapůlhektarovém pozemku, který kolem dokola obklopuje bílá cihlová zeď, na první pohled není až na pokrývku břečťanu nic zvláštního. Odbočí-li ale člověk z cesty, která hřbitov pomyslně rozděluje na dvě poloviny, objeví kamenné náhrobky nebo alespoň jejich fragmenty.

Podle Vítka je na pozemku pohřbených asi 4300 mrtvých. Prvním byl v roce 1909 teprve jedenáctiletý František Janovský.

Mezi těmi, co v Bohnicích našli poslední odpočinek, jsou převážně pacienti z nedaleké psychiatrické nemocnice, ale také doktoři, sestry, vojenští veteráni, vrazi a sebevrazi.

Ostatky leží na hřbitově ve třech vrstvách a většina z nich nemá žádné náhrobky. Kříže a kamenné desky v 90. letech minulého století rozkradli ti, co chtěli rychlé peníze.

Z několika zbylých pomníků už jde jen těžko poznat, komu vlastně patřily.

Náhrobky poznamenal zub času i proto, že se o ně v minulosti nikdo nestaral. Za tu dobu, co se Vítek o hřbitov stará, sem nepřišel nikdo, kdo by vyprávěl o pohnutých osudech svých blízkých.

"Z přímých pozůstalých za ty roky nepřišel nikdo. Možná ten důvod je i v tom, že duševní nemoc byla ještě na začátku 20. století prokletím, a tím pádem rodiny tajily svým potomkům, co toho člověka postihlo. Současní potomci tak nemusí mít vůbec informace o tom, že tady leží jejich pradědečci či prababičky," myslí si zakladatel spolku Tajuplná místa.

Ztracené duše ale nejsou zcela bez návštěv, jak ukazují svíčky, věnce, popsané kamínky nebo darované cigarety.

"Tohle místo rezonuje u lidí, kteří hledají, co je na druhé straně. Setkáváte se tady se všemi možnými lidmi a charaktery. Ať jsou to lovci duchů, nebo vandalové a opilci," říká správce, který si na hřbitov chodí odpočinout.

Kromě negativních sil sem dobrodruhy láká i samotné vědomí toho, kdo je v místě pohřben. Leží tu údajně Gavrilo Princip, který v roce 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou.

Pohřben tady je také válečný veterán, který ve 40. letech minulého století zavraždil Otýlii Vranskou, rozřezal ji a poslal v kufru vlakem z Prahy do Košic. Rotmistra Josefa Pěkného, který neunesl tíhu viny a skončil v psychiatrické léčeně, se z vraždy podařilo usvědčit teprve loni díky testu DNA.

Nejzajímavějším prvkem na hřbitově je bývalá umrlčí kaple s dvěma tújemi. Torzo porostlé zelení působí jako brána do jiného světa.

Před sametovou revolucí si místo oblíbily skupinky satanistů, kteří se tu při svých rituálech snažili vyvolávat negativní síly.

Satanismus neměl v tehdejším Československu příliš příznivců, okultistické proudy se v té době objevovaly hlavně v Americe, kde jsou spojovány i s masovými vraždami. Tak zvaný "Proces" se formoval na západním pobřeží a postupně se rozšířil na sever a jih, převážně do New Orleans. Spojován s ním bývá například Charles Manson.

Obřady z roku 1988 a 1989 se americkému fenoménu nejvíce přiblížily. "Parta mladých lidí tady vedla rituál, při němž údajně obětovala i kus skotu. Státní bezpečnost tehdy před hřbitovem ve velkém zatýkala. V roce 2008 tu fotopast zaznamenala okultisty znovu, avšak v menším počtu a pravděpodobně sem přišli i s jiným záměrem. Byli to spíš amatéři," říká Vítek, kterému se jako místostarostovi podařilo přesvědčit magistrát, aby hřbitov převedl do majetku Prahy 8. Ta chce kapli v následujících měsících zrekonstruovat.

Kaple bude mít otevřenou střechu, bude tu také prostor pro výstavu mapující pohnutou historii bohnického hřbitova a legendy, které se k němu vážou.

"Zásahy jsou minimální, zaměřující se na obnovu tří hlavních dominant – kaple, mohyly a kříže. Na základě historických plánů se obnoví část cest, které zároveň spojí tyto dominanty a zdůrazní původní koncept hřbitova. Vše bude snadno udržovatelné. Úprava objektů klade důraz na odolnost vůči povětrnostním vlivům i vandalům,“ vysvětluje autor návrhu Ondřej Hronek.

Někteří lidé, kteří si oblíbili torzo kaple, se ale bojí, že s rekonstrukcí zmizí z místa mystická atmosféra.

Právě o cihlové ruině lovci duchů mluví jako o místě plném energií.

Své o tom ví například i Sumaja Beranová, která se před časem hřbitovem procházela. "Najednou se přede mnou objevila vysoká osoba bez rukou, rozběhla jsem se a utíkala jako o život. Myslela jsem, že mě to chytne a zabije, naštěstí jsem se odtamtud dostala. Jedno ale vím, to, co přede mnou stálo, nebyl člověk, ale něco, co je nepopsatelné," píše na webu Bohnický hřbitov.

Negativní zážitek má z návštěvy bohnického hřbitova i paní Zdeňka. "Hřbitov jsme s mužem a dcerou objevili zhruba před 10 lety. Šli jsme na procházku a netušili, že tam nějaký hřbitov je, když v tom se mi udělalo zle. Špatně se mi dýchalo, bušilo mi srdce a bylo mi celkově slabo. Pochopila jsem až časem, proč se mi to stalo, každopádně přímo vevnitř jsem nikdy nebyla, protože mě tam nepustily nohy - u branky zatvrdnou a nemůžu udělat krok dovnitř. Partner a dcera to respektují, i kdy takovou zkušenost s místem nemají," líčí.

Podobných historek je na internetu celá řada, podle Jiřího Vítka se tu ale paranormální jevy nikdy nepotvrdily.

Na YouTube je nicméně celá řada videí, které se snaží dokázat opak. Za pomoci počítačových triků odhalují na hřbitově nadpozemské bytosti.

Ten, kdo má pocit, že je na negativní energie citlivější než ostatní, si tu ale podle všeho přijde na své.

Lidé, kteří tuhle schopnost nemají, si v areálu dopřávají klid a ticho, přes den tady nepotkáte živáčka.

Břečťan, který porůstá i cihlovou zeď, vytváří na hřbitově zajímavé kulisy.

Člověk ale musí dávat pozor, aby nezakopl o nějaký fragment z náhrobku.

Na samém konci areálu, u malých vrátek do lesa, stojí mohyla na památku padlých vojáků.

Kromě satanistických rituálů se v 80. letech minulého století na hřbitově děla ještě jedna věc. Miloš Forman tu natáčel některé scény kultovního filmu Amadeus.

Po revoluci, kdy se místo postupně vytrácelo z mentálních map lidí, pak hřbitov znovu oživila návštěva bývalé premiérky Spojeného království Margaret Thatcherové, která nechala exhumovat ostatky předka z rodové linie jejího muže Denise Thatchera.