Fronta u Myrnohradu. Sama cesta na frontu dnes znamená smrtelné nebezpečí. Všudypřítomné drony pátrají po nepřátelských vojácích a technice a následně je pak ničí. Do první poloviny tohoto roku bylo bezpečnější dopravovat se na frontu v noci či za rozbřesku. V současné době jsou však mnohé ruské drony vybaveny kromě obyčejné kamery i termovizí, před kterou se nedá skrýt ani ve tmě. 18.ledna 2025.

Minometčíci na myrnohradsko-pokrovské frontě. S tříčlenným družstvem ukrajinských minometčíků jsem strávil 24 hodin. Od Rusů jsme byli vzdáleni pouhých 650 metrů. 17. ledna 2025.

Za 24 hodiny Ukrajinci vystřelili ze svého 82mm minometu KBA 481M1 šestnáctkrát. 17. ledna 2025

O pár dní později, 20. ledna 2025, jsem strávil den na pokrovské frontě s ukrajinskými dělostřelci. Používali staré italské houfnice 105mm Melara Mod. 56. Stříleli na Rusy vzdálené pouhé 4 km. Ukrajinci si lehká děla docela pochvalovali.

Dnes však už nejsou, ani děla ani muži, kteří je obsluhovali. Zničily je ruské řízené bomby a dronové útoky.

Zraněný ukrajinský voják v polní ošetřovně kousek od Lymanu. 22.února 2025.

Vitalij Zalizko, 52letý velitel minometné baterie ve 14. brigádě Národní gardy Ukrajiny Červoná Kalina. Vitalij zahyne 29. září 2025.

Vitalij Zalizko čistí svůj AK-74.

Vojáci 3. praporu 411. pluku ukrajinské armády s pozorovacím dronem A1-CM Furia. Fronta u Pokrovsku, Donbas, Ukrajina. 16.února 2025.

Ukrytí v bunkru, sledují vojáci 3. praporu 411. pluku ukrajinské armády situaci na frontě prostřednictvím pozorovacího dronou A1-CM Furia. Fronta u Pokrovsku. 16.února 2025.

Ukrajinský operátor FPV dronu demonstruje úspěšný útok na ruského pěšáka na frontě u Pokrovsku. 15.února 2025.

Pod rouškou tmy a v dešti dostávají dělostřelci další várku munice. 7. května 2025.

Ukrajinští dělostřelci se na pokrovskou frontu přemisťují zásadně v noci. 7.května 2025.

Muži jsou celé dny schovaní v podzemním bunkru, skrývají se tam před ruskými drony.

Děla jsou maskována sítěmi. 20. ledna 2025.

Při krátkém odpočinku na základně dvacet kilometrů od fronty připravuje Zachar oběd pro své kamarády.

Prostitutka Ruslana byla vyhlášená letitá postavička, skoro maskot města Dobropillja. 21.července Ruslana přišla do obchodu, sedla si a zemřela. Následně se Donbasem začala šířit městská legenda, že Ruslanina smrt je předzvěstí špatného konce celého města Dobropillja. 11. srpna 2025 se Rusům podařil překvapivý 12 km hluboký průnik do ukrajinského území a ukrajinské armádě se jen taktak podařilo Dobropillja ubránit. Fotografováno 9. května 2025.

Otec se synem krmí holuby v centru Dobropillja u sochy ukrajinského národního hrdiny Tarase Ševčenka. 15.února 2025.

21. února 2025 udeřily ruské řízené bomby na Slovjansk a zničily řadu domů obývaných civilisty.

Padlí ruští vojáci. 2.března 2025.

Vybombardovaný panelový dům v centru Dobropillja. 10. května 2025.

15. ledna 2025 zaútočila ruská armáda třemi klouzavými bombami na uhelný důl u vsi Bilycké.

24. července 2025 zaútočilo Rusko na obytné domy v Charkově dvěma klouzavými bombami.

Tělo ukrajinské ženy, která byla zabita během ruského dronového útoku na civilní dům v Charkove. Brzy ráno 18. srpna 2025 pět ruských dronů zasáhlo pětipodlažní obytnou budovu. Zabito sedm civilistů, včetně dvou dětí – 1,5leté dívky a 16letého chlapce. Dvacet tři lidí bylo zraněno, včetně šesti dětí.

Mladá žena utíká se svými psíky před dusivým dýmem, který zachvátil Charkov po ruském útoku klouzavými bombami 24. července 2025.

Roman, sedmiletý ukrajinský chlapec, uklidňuje svého kocoura poté, co byl jejich dům v Charkově poškozen ruskou klouzavou bombou. 24. července 2025.

Ukrajinská žena chlácholí svého malého syna uprostřed davu, který čeká na návrat ukrajinských vojáků z ruského zajetí. 25. května 2025.

Stovky zoufalých lidí přijely na sever Ukrajiny, kde probíhala doposud největší, třídenní, výměna zajatců ve formátu 1000 na 1000. V naději, že se tam setkají se svými blízkými, kteří skončili v ruských zajateckých táborech. 25. května 2025.

Většina se ale svých manželů, partnerů, synů a vnuků nedočkala. Rusko o zajatcích žádné zprávy neposkytuje, a tak se vlastně ani neví, zdali jsou vůbec naživu. 23. května 2025.

O to dojemnější však byla šťastná shledání. 23. května 2025.

Jak ruská tak ukrajinská strana o svých ztrátách mlží, jisté však je, že počty padlých jdou do stovek tisíc. Pohřeb ukrajinského vojáka v Užhorodu. 9.října 2025.

Dvouletý syn přišel za svým otcem na hřbitov v Charkově. 19.srpna 2025.

Protesty proti pokusu prezidenta Zelenského zrušit protikorupční ukrajinské úřady. Charkov, 23. července 2025.

Občanská angažovanost – jedna z věcí, kterou se Ukrajina liší od Ruska. Proti rušení protikorupčních úřadů se zvedla taková vlna odporu, že prezident Zelenský musel nakonec couvnout. Charkov, 23. července 2025.

Slunečnice, výsypky a prostřelená okna – léto na Donbase. 25. července 2025.

Léto v ukrajinských Karpatech, Polonina Boržava, 12. července 2025.

Ukrajinský kulometčík s volacím znakem Dok pozoruje nebe u Lymanu, připravený zahájit palbu po ruských dronech. 19. října 2025.

Ukrajinský voják Andrij si prohlíží trosky 200 let starého kostela Nejsvětější Trojice ve vesnici Malá Kamyševacha v Charkovské oblasti na východě Ukrajiny. Chrám byl postaven v roce 1826 a během bojů na podzim roku 2022 jej ruští vojáci částečně využili k obraně. Tehdy byl vážně poškozen a od té doby jenom chátrá. 25. října 2025.

Odminovávací práce v Charkovské oblasti. Ohromná území východní Ukrajiny jsou zamořena minami a nevybuchlou municí. 25. října 2025.

Ukrajinští vojáci zaujali formaci a jsou připraveni sestřelit ruský FPV dron. 14.května 2025.

Ukrajinští vojáci pálí ze svých kalašnikovů po nízko prolétajícím dronu Shahed. 26.října 2025.

Stavba protidronových sítí, které mají ochránit silnici na Donbase mezi městy Izjum a Slovjansk. 26.října 2025.

27letý ukrajinský voják s volacím znakem Bus (bývalý odstřelovač) hlídkuje na břehu řeky v Doněcké oblasti. Jeho jednotka má na starosti sestřelování nepřátelských dronů, které létají z Ruskem okupovaných oblastí do týlu Ukrajiny. Vojáci jsou vybaveni kulometem PKM ráže 7,62×54r, puškami AK74 a samonabíjecí brokovnicí. Bus má u sebe brokovnici turecké výroby. Fotografie pořízena v Doněcké oblasti na Ukrajině 19. října 2025.

Voják 1039. pluku bezpilotních systémů Ozbrojených sil Ukrajiny maskuje americký kulomet Browning ráže .50, tak aby byl připraven k okamžitému zásahu proti ruským dronům. Palné zbraně – kulomety, útočné pušky a brokovnice – zůstávají účinnými prostředky při ochraně Ukrajiny před ruskými drony. Fotografie pořízena na Donbase 26. října 2025.

Pozůstatky ruského vojáka na Donbase. 4.listopadu 2025.

Dobrovolníci z ukrajinské organizace Platzdarm se věnují hledání pozůstaků padlých vojáků. 4. září 2025.

15. května 2025 našli ve vsi Bohorodyčne na zahradě bývalého ruského velitelství lebku ukrajinského vojáka či civilisty. Podle všeho tam Rusové pohodili uříznutou hlavu.

Oleksej Jukov pečlivě dokumentuje kosterní pozůstatky ruského vojáka. 4.listopadu 2025.

Další padlý ruský voják, jehož pozůstatky našli dobrovolníci z Platzdarmu. 24.července 2025.

Těla padlých ruských vojáků budou následně vyměněna s Rusy za padlé Ukrajince. 4. září 2025.

Oleksij Jukov pátrá po každičké kůstce v místech, kde během bojů na podzim 2022 zahynul ruský voják. 4.listopadu 2025.

Zhroucená ukrajinská rodina se loučí se svým synem a bratrem, 23letým pohraničníkem Ivanem Dovhanyčem, který padl 19. listopadu 2025 u Čuhijevu v Charkovské oblasti. Fotografováno 26.listopadu 2025 v zakarpatské vsi Veliki Lazy.

89letá Nina Grigorijevna stojí uprostřed silnice ve vsi Vіrnopillja, na pomezí Doněcké a Charkovské oblasti. Na hlavě má červený šátek, udřnýma rukama si utírá slzy z očí. Vzpomíná, jak do jejich vesnice dorazil Wehrmacht, jak německý voják vstoupil do jejich domu. Se starší sestrou se schovávala za maminkou. Nina vypráví: „Němec řekl ‚Zwei Kindern‘ a zmizel. Matka měla strašný strach z toho, co se bude následovat, ale on se po chvíli vrátil s chlebem, konzervami a čokoládou, kterou nám, dětem, rozdělil napůl. Pak ukázal matce fotku svých dvou dětí, které byly někde daleko v Německu. Moje maminka se ale konce války nedožila. Stalo se to v roce 1943, někdo přinesl na schůzi výbušniny, možná to byl granát, a zacházel s nimi tak nešikovně, že explodovaly a zabily šest lidí. Maminka byla strašně potrhaná, ale nezemřela hned, trpěla celý týden. Je pohřbená tamhle, v sousední vesnici…“ Babička Nina mávne rukou přes rybník. „A tam já se kvůli bojům nemůžu dostat. Náš otec se vrátil krátce před koncem války, poté, co byl těžce zraněn. Přišel domů a našel tam jen nás dvě, mou sestru a mě. Matku už živou nenašel. Nakonec se znovu oženil, ale co můžu říct….macecha není matka.“ A Nina pláče a pláče a pláče a pláče.