Obyvatelé odlehlé turkmenské vesnice Bokurdak obdělávají každý metr čtvereční, který mohou. Urychlující degradace půdy a postupující desertifikace dělá jejich život složitým. Je to boj, který podle některých už nyní prohrávají. (Vesnice Bokurdak v turkmenské poušti Karakum, 11. října.)

V posledních letech se velké pouštní duny začaly rozšiřovat na území vesnice. „Bokurdak bývala na kopci severně od tohoto místa. Pak jsme se kvůli postupující poušti museli stěhovat stále níže a níže,“ řekl agentuře AFP místní důchodce Kakabaj Bajmedov.

Písek a step byly vždy součástí života ve Střední Asii, vědci ovšem varují, že klimatické změny a další lidské činnosti urychlují desertifikaci a degradaci půdy.

Kromě ekologického a sociálního problému je desertifikace také ekonomickou zátěží, která podle Světové banky stojí Střední Asii ročně odhadem šest procent HDP.

Poušť Karakum pokrývá více než 80 procent Turkmenistánu. „Pokud není vegetace a půdní pokryv řádně spravován, povrch je snadno náchylný k erozi, degradaci zemědělské půdy a tvorbě písečných dun,“ řekl AFP vědec Muchamet Durikov.

„Dalším klíčovým viníkem je odlesňování. Závažná sucha a suché větry vyvolané klimatickými změnami tento problém ještě zhoršují,“ dodal.

Střední Asie je na klimatické změny obzvláště citlivá. Podle OSN se průměrné teploty v oblasti od roku 1991 zvýšily přibližně dvojnásobně oproti globálnímu průměru. Úřady v Turkmenistánu se snaží desertifikaci omezit prostřednictvím rozsáhlé kampaně na výsadbu stromů. (Kakabaj Bajmedov, který se stal amatérským botanikem, pečuje o přibližně 15 tisíc sazenic, jež mají vytvořit zelenou bariéru proti písku.)

Vláda v létě oznámila, že za posledních 20 let bylo vysazeno 162 milionů stromů. „Prezident se aktivně podílí na boji proti desertifikaci,“ řekl agentuře AFP úředník ministerstva životního prostředí. Státní média Serdara Berdimuhamedowa pravidelně ukazují s lopatou v ruce, jak sází stromy.

V Bokurdaku vědci vysazují hlavně saxauly, odolné pouštní keře, jejichž kořeny pronikají až 15 metrů pod zem, aby zachytily vodu.

Saxaul pomáhá zadržovat písek, zlepšuje vlhkost půdy a slouží také jako přírodní bariéra pro domy. Používá se i k ochraně hlavního města Ašchabadu, kde „ekologičtí aktivisté vysadili více než 50 hektarů saxaulu na okraji pouště“, jak popsal Merdan Arazmedov z Turkmenské společnosti na ochranu přírody. „Nyní už silnice do hlavního města není pokryta pískem, doprava plynule proudí a počet nehod se snížil.“

Pro Bajmedova je výsadba stromů stále těžší. „V minulosti stačilo mladé saxauly zalévat denně až 10 litry vody, dnes je kvůli stoupajícím teplotám třeba až 20 litrů denně, aby se zajistilo zakořenění,“ řekl.