Těžba černého uhlí byla pro region Ostravsko-Karvinska zásadní. Na těžbě „černého zlata“ stál desítky let Československý průmysl a kvůli rubání rostla nová města.
V Ostravsko-Karvinském revíru se těžilo téměř čtvrt tisíciletí, konkrétně 244 let. Největší rozmach měla těžba v 19. století.
Na snímku dobývací kombajn SL 300 Eickhoff „odkusuje“ horninu v porubu.
Uhlí se z porubu dobývalo technologií zvanou směrné stěnování z pole na řízený zával.
Z dolu se následně vytahovalo ve velkých nádobách - skipech (věž vpravo), důlní věž (uprostřed) zase dopravovala do dolu horníky.
Cesta uhlí vytažením na povrch nekončí. Proces mezi tím, než se uhlí vytěží a putuje k zákazníkovi, je zdlouhavý.
Po vytažení uhlí na povrch se na pásu třídicí linky oddělují od uhlí kameny a nečistoty. Je to ruční proces.
Po vytřídění přichází na řadu hrubá a jemná úpravna.
Uhlí je přepravováno mezi stanovišti na páse.
V hrubé úpravně probíhá drcení, praní…
...pak tzv. flotace a nakonec filtrace.
Cílem je zachytit všechny kousky uhlí a zužitkovat je.
Nejdůležitější je odseparovat od uhlí kámen.
Na snímku jemná úpravna uhlí. Na všem je vrstva jemného černého prachu.
Hornictví a následné zpracování uhlí zaměstnává v regionu tisíce lidí.
Haldy s uhlím na dole ČSM.
Na zpracované uhlí čekají vagóny.
Nasypání do vagónů probíhá automaticky…
...a uhlí je připraveno podle parametrů zákazníka.
Poslední vlaky mohou vyjet.
16/20