Poté, co byl v roce 2020 jeden z domů opraven a otevřen pro návštěvníky, přichází stále více turistů, poznamenal Groza. Když reportéři agentury AFP začátkem ledna navštívili vesnici, ležící asi dvě hodiny severně od hlavního města Kišiněva, byl tam právě na návštěvě jihokorejský student. Místní ho dokonce pozvali na pečení prasete. Vše se odehrávalo před vánočními oslavami, které se tam slaví 7. ledna.
„Obáváme se, že by vesnice mohla zaniknout. Vzhledem k tomu, že v ní zůstalo tak málo lidí,“ řekl agentuře AFP starosta Rogojeni Ruslan Groza.
(Ženy v tradičních moldavských krojích ve vesnici Rogojeni 4. ledna.)
Ve vsi, která kdysi mívala 200 obyvatel, nyní žije pouze 30 lidí. „Mým cílem je rozvíjet toto místo, stavět silnice, opravovat domy, které lze zachovat, a rozvíjet cestovní ruch,“ dodal komunální politik.
Rogojeni je jednou z posledních vesnic, které se stále pyšní nízkými kamennými domy zvanými „basca“ postavenými na travnatých kopcích, jejichž malé dveře nutí návštěvníky se při vstupu sklonit. Agentura AFP je kvůli tomu přirovnává k domům hobitů z fantastické ságy spisovatele J. R. R. Tolkiena Pán prstenů.
Poté, co byl v roce 2020 jeden z domů opraven a otevřen pro návštěvníky, přichází stále více turistů, poznamenal Groza. Když reportéři agentury AFP začátkem ledna navštívili vesnici, ležící asi dvě hodiny severně od hlavního města Kišiněva, byl tam právě na návštěvě jihokorejský student. Místní ho dokonce pozvali na pečení prasete. Vše se odehrávalo před vánočními oslavami, které se tam slaví 7. ledna.
Takové zvyky jsou jinde „těžko k vidění“, prohlásil dvaadvacetiletý I Sang-kjong, jenž vypadal ohromeně, když ze sena pokrývajícího prase stoupal kouř, zatímco kolem padal sníh.
Šestačtyřicetiletý Groza, učitel dějepisu a starosta v jedné osobě, je sice hrdý na „obrovské kulturní dědictví“ vesnice, ale zároveň připouští, že většina z ní chátrá - jako například stará škola a kostel, z nichž zbyly jen vnější zdi.
(Opuštěný kostel a kříže ze hřbitova, vesnice Rogojeni, 4. ledna.)
Desetitisíce Moldavanů každoročně odcházejí za lepším životem převážně do zemí Evropské unie a řada vsí se proměnila ve vesnice duchů. Podle sčítání lidu z roku 2024 přišel moldavský venkov od roku 2014 o téměř půl milionu obyvatel.
Starostova pětačtyřicetiletá manželka Mariana Grozová ale zachovává optimismus a je přesvědčena, že vesnice „ožijí spolu s tradicemi“. Tato učitelka literatury a francouzštiny založila dílnu vyšívání a tradičních krojů.
Své práce zveřejňuje na síti TikTok. „Miluji tohle řemeslo od dětství. Neuplyne den, abych něco nešila křížkovým stehem nebo neháčkovala. Pokud to nedělám, den pro mě uplyne zbytečně. Musíme podporovat tradice,“ prohlásila.
Společně s dalšími místními ženami v rámci předvánočních oslav zpívala před muzeem tradiční koledy, doprovázel je při tom harmonikář. Při jedné z veselejších písní se dvě místní babičky objaly a začaly tančit.
(Most ve vesnici Rogojeni, 4. ledna.)
„Když jsem se tady vdávala, byla tu spousta lidí, byly tady děti. Vesnice byla krásná,“ vzpomíná jedna z nich, Maria Ardeleanuová.
„Teď už tady nikdo nezůstal. Jen my, parta starých žen,“ vypráví. Ráda hovoří s turisty, které zajímá, jaké to je žít v „basce“. „Říkám jim, že v létě je v nich chladno, uvnitř je příjemně. A v zimě je v nich teplo a ven moc nechodím.“
4/12