Během desetileté sovětské okupace, která skončila v roce 1989, přišel o život více než milion Afghánců a miliony dalších musely odejít do exilu.

Afghánský odpor proti sovětské invazi v roce 1979 připomíná muzeum Manzar-e-Jahad v Herátu . To ale od doby, kdy se moci v zemi chopilo islamistické hnutí Tálibán, prošlo zásadní proměnou. (6. ledna)

Zdejší výstava připomíná utrpení civilistů a boj za nezávislost…

... postavám v Muzeu džihádu ale chybí oči, nos i ústa. Tálibánci totiž po převzetí vlády v roce 2021 zakázali zobrazování živých bytostí, a to na základě svého striktního výkladu islámského práva.

Sedmašedesátiletý Afghánec Sádudín proti Sovětům bojoval a muzeum navštěvuje každý měsíc.

„Rusové přišli do Afghánistánu s letadly, vrtulníky, tanky; bylo to velmi násilné,“ řekl agentuře AFP muž, který si z bezpečnostních důvodů nepřál zveřejnit své příjmení. „Byl jsem jen mladý kluk, ale chtěl jsem bojovat za nezávislost Afghánistánu.“ (Návštěvníci muzea čtou jména obětí, 6. ledna.)

Kamenná socha na úpatí muzea symbolizuje odchod posledního vojáka. SSSR přišel ve válce o 15 tisíc lidí.

Uvnitř lze krom jiného vidět sádrové postavy žen, které házejí kameny na prosovětské vládní síly nebo ošetřují zraněné bojovníky.

Muzeum se otevřelo v roce 2010. V té době ještě postavy měly tváře.

V roce 2024 ovšem ministerstvo pro šíření ctnosti a prevenci neřesti prohlásilo, že zákaz zobrazování živých bytostí by měl být postupně uplatňován v celé zemi. Není jasné, kdy se změny dotkly muzea, protože zaměstnanci se k této otázce odmítli vyjádřit.

Podle srovnání s fotografiemi z roku 2010 například zmizela galerie, která byla původně koncipována jako síň slávy. Kdysi v ní byly vystaveny velké portréty velitelů mudžáhidů, kteří později bojovali proti sobě v občanské válce, jež v roce 1996 vedla k převzetí moci Tálibánem.

Mezi nimi byl i Ahmad Šáh Masúd, který bojoval proti Tálibánu a zemřel pouhé dva měsíce předtím, než byla tato skupina v listopadu 2001 svržena americkou intervencí.

V muzeu chybí návštěvy celých rodin, protože ženám je vstup - až na velmi vzácné výjimky - zakázán. „Bylo by lepší, kdyby mohly přijít celé rodiny, protože je to velmi důležitá část naší historie,“ řekl agentuře AFP pod podmínkou anonymity jeden z návštěvníků.

„Teď je to méně osobní a méně nás to zasahuje,“ řekl Sádudín. Podle něj je to ale pořád lepší, než nic. „Je dobré, že muzeum existuje.“