„Společně za Ukrajinu“ se na Staroměstském náměstí sešli čeští občané, aby napadené zemi vyjádřili podporu. Kromě vlajek těchto dvou států vlály také symboly Evropské unie či Severoatlantické aliance.

Důvodem setkání bylo blížící se čtvrté výročí začátku ruské invaze, které bude v úterý. Podle odhadů policistů se shromáždění účastnilo na osm tisíc lidí.

České firmy a domácnosti od začátku války podle předsedy Člověka v tísni Šimona Pánka vybrali na pomoc napadené zemi víc peněz než stát. Současnou vládu přesto vyzval, aby nadále pokračovala v podpoře.

Na pódiu vystoupil i Petr Pavel. „Bráníme tím (podporou Ukrajiny) princip, který chrání malé země, jako jsme my,“ řekl. Princip blíže popsal jako ten, který zajistí, že menší země mohou rozhodovat o své budoucnosti sami, a ne z vůle těch větších.

Českého prezidenta následně vystřídal ukrajinský velvyslanec v ČR Vasyl Zvaryč s jasnou výzvou: „Putine, odejdi pryč z Ukrajiny.“

Pocty se dostalo také šesti českým dobrovolníkům, kteří za obranu Ukrajiny zaplatili životem. Před mikrofon přišel i otec jednoho z nich - Karla Kučery. Podíval se na několikatisícový dav a řekl: „Přál bych si přijít za Karlem a říct: Kájo, vyhráli jsme.“

Následovala ho matka padlého Martina Krejčího. „Martin v sobě měl světlo lidskosti, které hoří. Téměř každý z vás v sobě to světlo má. Nenechte ho uhasnout, nenechte náš svět zničit,“ pronesla.

Jedna z vystupujících Ukrajinek Valerija Sydorová popsala, jak ji ruští vojáci v 16 letech odtáhli na Krym do převýchovného tábora. Nejhorší pohled podle ní byl na nemocné a zanedbané děti. „V tu chvíli jsem pochopila, že to není válka o území, že to je válka o identitu,“ vylíčila. Někteří z dětí jsou podle ní v zavlečení dodnes.

Svůj příběh řekla i Ljudmyla Parchomenko, jejíž syn je pohřešován. „Najít syna se stalo smyslem mého života,“ sdílela s Čechy. A když Ljudmyla o synovi mluvila, používala výhradně přítomný čas.

Nechyběli ani emoce. Na podiu mezi Ukrajinci zasaženými válkou vystoupil i Serhij Žukovskyj, který při obraně své rodné země přišel o obě ruce. „Nestojím tady proto, abyste mě litovali. Stojím tu proto, abych ukázal, nakolik jsou Ukrajinci nezlomní a silní,“ přednesl překlad jeho slov hokejista Dominik Hašek.

Většinu vlajek rozvinuli až na náměstí. Jednou z výjimek byla obří vlajka donesení manifestačně od Národního muzea.

Průvod s vlajkou dostal název Pochod zmizelé vlajky.

Ke konci setkání se na Staroměstském náměstí držela minuta ticha, kterou komplementoval jen zvuk tikajících ručiček. A pak dav společně vykřikl už několikrát pronesené heslo: „Sláva Ukrajině“.