„V březnu 2022, když jsme odcházeli, bylo ještě chladno a venku mrzlo. Okna v bytě byla rozbitá. Nikdy bych neřekla, že mě mohou prsty na nohou tak bolet z chladu,“ vzpomíná Ljubov Kuzmenková. Je jí 65 let a pochází ze Severodoněcku v Luhanské oblasti.

Žije v ubytovně, kde humanitární organizace Lékaři bez hranic (MSF) poskytuje lékařské konzultace. Původně šlo o vědecký ústav, v roce 2022 po ruské invazi ho přeměnili. Žije zde přibližně 270 lidí, kteří pocházejí z okupovaných oblastí nebo měst zničených válkou. Chodby ubytovny jsou nyní plné bot, dětských hraček a oblečení na sušácích.

Ljubov Kuzmenková sdílí pokoj se svou kočkou Kuzmou, se kterou Severodoněck opustila. „Když bylo město pod útokem, hodně jsem plakala, neměla jsem ji čím nakrmit,“ řekla Lékařům bez hranic.

Jen dvacet minut před příjezdem evakuačního autobusu se Kuzma ztratila. Ljubov ale věděla, že bez kočky nemůže odjet. Naštěstí se našla a nyní žije šťastně se svou paničkou.

Ruští vojáci vyrazili všechny dveře bytového domu, kde Ljubov bydlela. Její byt zůstal celý rok otevřený a byl vypleněn. „Moji rodiče zůstali na okupovaném území. Můj otec zemřel v roce 2024 a já jsem se nemohla vrátit, abych ho pohřbila. Posílám své matce videozprávy – bolí mě, že tam nemohu být.“ (Fotografie jejích rodičů z mládí.)

Sedmašedesátiletá Zinajda Babiševová (na snímku) byla v březnu 2022 evakuována z Lymanu. V okolí města MSF provozovali mobilní lékařské kliniky, než bezpečnostní situace znemožnila jejich fungování.

V červnu 2024 byly činnosti zcela pozastaveny. Dnes v tomto městě na frontové linii, které čelí každodennímu ostřelování, zůstávají přibližně dva tisíce lidí. Podle Zinajdina souseda ruští vojáci vykradli její dům - viděl je, jak z něj odnášejí věci. Zinajda však stihla zachránit několik fotoalb, která si vzala s sebou.

Zinajda vzpomíná na život před invazí, jak o svátcích vynášela stoly na ulici, aby mohli hodovat se sousedy. Vzpomíná na svou zahradu. „Měli jsme jablka, švestky, třešně, hrušky, broskve. Tolik růží a lilií,“ říká. „Teď pěstuje květiny moje dcera, ale já už nemám chuť nic dělat.“

„Když jsem přijela, jen několik místností bylo vhodných k bydlení. Budova byla mnoho let opuštěná. Podlaha byla v hrozném stavu, okna rozbitá, nebyla tam kuchyň ani sprchy. Ale když opouštíte město, které je neustále pod raketovou palbou, na takové věci nehledíte,“ říká správkyně ubytovny Anastasija Kravčenková (na snímku).

„Měli jsme tu mnoho rodin s malými dětmi. Nosili jsme je v náručí a teď se podívejte – běhají kolem samy. Čas letí tak rychle,“ říká Kravčenková.

Damir (na snímku) má dva měsíce, jeho matce Kateryně Muraškinové je 17 let.

Od narození byl jen dvakrát vykoupaný – jednou v nemocnici a jednou, když na krátkou dobu obnovili dodávku elektřiny. „Teď používáme vlhčené ubrousky, protože je velká zima,“ řekla jeho matka Lékařům bez hranic.

„Pokoj se nestačí včas vytopit, abych ho mohla vykoupat. Bojím se, že by moje dítě mohlo nastydnout,“ svěřila se Kateryna.

Kvůli opakovaným útokům ruských sil na energetickou infrastrukturu musí lidé snášet dny i noci bez topení, vody nebo elektřiny, a to při teplotách klesajících až na minus 20 °C. (Výzdoba v ubytovně Lékařů bez hranic.)

Zvýšená přítomnost mobilních klinik v ubytovnách, jako je tato, odráží rostoucí potřeby vysídlených osob.

Počet konzultací poskytovaných prostřednictvím mobilních lékařských klinik se v roce 2025 více než zdvojnásobil ve srovnání s rokem 2024 – ze 4 327 na 9 500.

Pro mnoho lidí žijících v blízkosti frontové linie je rozhodnutí opustit domov velmi obtížné a trvá dlouho – a to i přes extrémní nebezpečí, které představuje postupující frontová linie.

S omezenými finančními prostředky a málo alternativami většinou zůstávají starší lidé a lidé s chronickými nemocemi ve svých domovech, dokud jim kvůli neustálému bombardování a kolapsu infrastruktury a základních služeb, včetně těch zdravotních, nezbyde jiná možnost než útěk.

Rozsah ničení na Ukrajině je obrovský a od invaze ruských sil v roce 2022 se ještě zvětšil. Povaha války zahrnující dělostřelectvo, drony a rakety znamená, že při posunu fronty není ušetřeno nic a nikdo.

MSF pokračuje v poskytování lékařské a psychologické péče po celé Ukrajině, ale i oni byli nuceni se přizpůsobit – opustit sedm nemocnic a více než 40 míst, kde provozovali mobilní kliniky, když situace začala být příliš nebezpečná.