Pro čerpací stanice socialistického Československa neexistuje větší synonymum než Benzina. Značka ale nevznikla hned po roce 1945. Nejprve se používala ještě předválečná značka BZ (Bratři Zikmundové), po znárodňování a slučování byla v roce 1948 začleněna do národního podniku Ramo. Na snímku pumpa v Horšovském Týně.
Síť čerpacích stanic začala posléze používat jméno Benzinol, které v roce 1953 zaniklo a nahradila jej Chema. Ve stejném roce vzniká také Benzina, jako jméno pro síť čerpacích stanic se ale začala používat až o pět let později. 1. dubna 1958 tak vzniká národní podnik Benzina s 979 pumpami.
Služby pro motoristy se rychle rozšiřovaly, začaly vznikat pumpy s přístřešky a řada z nich měla otevřeno od šesté ráno do osmé večer. Trochu to kontrastovalo s tím, že na různých místech byly stále čerpací stanice bez přístřešku, případně jen s nouzovým pro obsluhu.
Nabídka se ale rychle rozšiřovala a Normal s naftou doplnily i Special a Super. K výrazným úpravám cen došlo v roce 1964, litr Normalu stál najednou 2,1 koruny, litr Specialu 2,4 koruny a litru benzinu Super vyšel na rovné tři koruny. Nafta se přitom pohybovala pořád kolem dvou korun.
Takhle to vypadalo na Benzině u Karlových Varů, všimněte si spousty aut s cizí registrační značkou.
Jak už jsme psali, podoby čerpacích stanic Benzina byly napříč republikou různé a ještě v 70. letech se objevovaly i ty úplně bez přístřešku. Tady snímek z jedné čerpací stanice na Klárově zhruba o dekádu dříve, kde zrovna někdo tankuje palivo do Tatraplanu.
Toto už jsou 70. léta a dálniční odpočívadlo U Devíti křížů. V roce 1974 také kvůli ropné krizi palivo zase zdražilo, litr Normalu byl za 4 koruny, Specialu a 4,3 koruny a Super za rovných pět korun.
Benzin zdražoval i nadále, koncem 70. let stál litr Specialu 6,50 koruny a během 80. let pak dokonce osm korun. Rostla ale průměrná mzda, navíc čerpací stanice rozšiřovaly své služby, což dokazuje i tento snímek právě z 80. let. Postupně se začala objevovat i první osobní auta na naftu, těch ale i ke konci 80. let bylo naprosté minimum, tento typ pohonu využívaly hlavně dodávky, nákladní auta nebo autobusy. Značka Benzina přežila i sametovou revoluci a až před několika lety její polský vlastník Orlen rozhodl, že označení čerpacích stanic se z Benzina změní na Orlen.
Jak to vypadalo v dalších částech východního bloku? Podobně jako v Československu. Toto je například jedna z velmi jednoduchých čerpacích stanic v Budapešti koncem 40. let.
Stejné město, jiná pumpa.
Stojany s palivem uprostřed rušné ulice? Dnes nemožné, před 70 lety realita.
Áfor byla taková maďarská obdoba Benziny. Po nástupu socialismu a znárodnění soukromých pump to byl hegemon tamního trhu a předchůdce dnešní sítě MOL, která je známá i z Česka.
Konec 50. let a tankování u Balatonu.
Tohle je pro změnu pohled do Polska, kde měla za socialismu monopol na prodej pohonných hmot společnost CPN. Ta přežila i privatizaci, koncem 90. let se ale sloučila do koncernu PKN Orlen.
Opět Maďarsko, tentokrát tankování na vesnici opět přímo uprostřed silnice.
Jedna z mnoha stanic CPN v Polsku.
Jedna z čerpacích stanic v Budapešti během dne...
Do Maďarska se začaly během 60. let dostávat i značky čerpacích stanic, které byly známé ze západoevropských trhů. Asi nejzajímavější byl Shell.
Kolona trabantů před čerpací stanicí Shell, nezvyklý obrázek.
Kromě holandské společnosti se v Maďarsku postupně objevily třeba i Agip nebo BP.
Tady právě stanice Agip hned vedle národního Áforu už v 80. letech.
Sem tam se i za železnou oponou objevila sportovní italská auta.
Nová pumpa Áfor na konci 60. let.
To v NDR měli už na konci 60. let automatický tankovací box bez obsluhy. Bezobslužné pumpy byly samozřejmě i v dalších socialistických státech, Československo nevyjímaje.
Obdobou československé Benziny byla v NDR síť čerpacích stanic Minol.
Plná čerpací stanice u jedné z dálnic.
Pohled do Sovětského svazu, konkrétně Leningradu.
Rumunsko, počátek 70. let a tankování Volhy 21.
V Jugoslávii byla od 60. let dominantní síť čerpacích stanic INA, která vznikla sloučením několika už dříve existujících společností zaměřujících se na produkci a prodej benzinu a nafty. Značka INA existuje mimochodem dodnes a je ve vlastnictví maďarské skupiny MOL.
Doplňování jedné z čerpacích stranic na vesnici v Polsku v roce 1972, na snímku nákladní automobil značky Star.
Vlastní čerpací stanice maďarského kamionového dopravce Hungarcamion.
Polské tankování, na snímku Polonez a Zastava 101.
Toto už jsou 80. léta v Maďarsku, kde je vidět, že se podoba benzinových stanic vyvinula a posunula od prostého prodeje paliv směrem k širší nabídce občerstvení a dalších služeb.
Na ruské čerpací stanici v Soči zaujmou nápisy nejen v ruštině, ale i angličtině nebo francouzštině.
Pozůstatek doby minulé, opuštěná malá čerpací stanice kdesi v Maďarsku v roce 1989. Jako kdyby předznamenávala změny, které dopadly po roce 1989 i na petrochemický průmysl.
7/37