Třetí oceněný samostatný snímek od Roie Galitze zachycuje samici ledního medvěda, která se živí mršinou vorvaně, vyfoceno 8. července 2025, severně od norského souostroví Špicberky. Nejčastější potravou ledních medvědů jsou tuleni, ale s tím, jak v létě ustupuje led, je lov pořád obtížnější, a šelmy se tak stále častěji uchylují k příležitostnému mrchožroutství. V okolí Špicberků se sezóna bez ledu za posledních 30 let prodloužila o 20 týdnů.

Další oceněnou je Paula Hornickel. Porotu zaujal její snímek z domova seniorů, kde nedostatek personálu řeší robotická společnice Emma. Studie z roku 2023 zjistila, že jeden z pěti lidí ve věku 80 let a více říká, že je „velmi osamělý“. To vedlo k testování společenských robotů, jakým je Emma, které vyvinul mnichovský startup. (Waltraud si povídá s Emmou, která rozpoznává tváře a pamatuje si předchozí rozhovory. Navzdory počátečnímu skepticismu se Waltraud s Emmou postupem času sblížila, byť zdůraznila, že lidský kontakt je vždy lepší. Vyfoceno 3. července 2025 v německém Albershausenu.)

V kategorii Příběhy získal ocenění Brais Lorenzo, který pracuje pro agenturu EFE, server Revista 5W a deník El País. Porota ocenila jeho reportáž z požárů ve Španělsku. (Muž bojuje proti lesnímu požáru, Ourense, Galicie, Španělsko, 15. srpna 2025.)

Vědci stále častěji popisují anorexii jako onemocnění těla i mysli. Její příčiny – dosud ne zcela objasněné – pravděpodobně zahrnují neurobiologické, genetické a environmentální faktory. (Asistentka pomáhá bývalé tanečnici Engle Louise pít brčkem. Dříve ji denně navštěvovaly zdravotní sestry, nyní je její péče zajištěna na základě zvláštní dohody mezi zdravotníky a městem. Vyfoceno 2. května v Linköpingu.)

Stále závažnější požáry v této oblasti jsou připisovány suchu a vedru, které se zintenzivnily v důsledku klimatických změn. Situaci zhoršuje i vylidňování venkova a špatné hospodaření s lesy, včetně vysazování vysoce hořlavých nepůvodních druhů. (Nejhorší zaznamenaný lesní požár v Laroucu dosahuje na snímku až k pohoří O Courel, horskému masivu s velkou biologickou rozmanitostí. Vyfoceno 19. srpna 2025 ve španělské Galicii.)

Rok 2025 byl v Evropě rekordním rokem, co se týče lesních požárů. Během nejhorší sezóny požárů ve Španělsku za posledních zhruba třicet let shořelo v Galicii více než 200 tisíc hektarů. (Hašení lesního požáru v Carballeda de Avia v Galicii, vyfoceno 17. srpna 2025.)

V kategorii samostatných fotografií vyhrál Jevhen Maloljetka (Associated Press). Jeho snímek ukazuje následky ruského útoku na Kyjev z 24. dubna 2025. Úder nastal jen několik hodin poté, co mezinárodní mírová jednání uvázla na mrtvém bodě. Ruské rakety a drony zasáhly nejméně pět obytných čtvrtí, přičemž zabily 13 lidí a 90 jich zranily. Jednalo se o jeden z nejničivějších útoků na Kyjev od začátku invaze na Ukrajinu v roce 2022. Duben 2025 byl pak za tři roky nejhorším měsícem co do počtu dětských obětí. (Valeria Synjuková, 65, sedí poblíž svého těžce poškozeného domu. Spala, když ruská raketa zasáhla budovu naproti jejímu domu, 24. dubna v Kyjevě.)

Brais Lorenzo se narodil v Ourense a každé léto vyrůstal s vůní kouře, od roku 2011 dokumentuje galicijské lesní požáry. (Letecký pohled na San Vicente de Leira, jednu vesnic poškozenou požáry, vyfoceno 21. srpna 2025 v Galicii.)

Dalším oceněným fotografem v kategorii Příběhy se stal David Guttenfelder, který pro The New York Times nafotil „portrét“ války na Ukrajině. (Voják z ukrajinské 93. brigády vyhlíží ruské drony, 19. června v Kosťantynivce.)

Ukrajinský boj proti ruské invazi mění podobu moderního válčení. Modelářské drony se přetvářejí na dálkově ovládané zbraně a sériově vyráběné drony jsou ovládány ze vzdálenosti několika kilometrů se smrtící přesností. (Ukrajinští civilisté sestavují FPV drony v suterénní továrně. Ukrajina i Rusko nyní vyrábějí miliony bojových dronů ročně. Vyfoceno v oblasti „střední“ Ukrajiny, 6. září 2024.)

Tyto vývojové trendy vyvolaly neúprosný závod ve zbrojení v oblasti dronů a proměnily rozsáhlé oblasti Ukrajiny v „zóny smrti“. Civilisté se stávají terčem útoků a jsou nuceni opouštět své domovy, zatímco vojáci tráví většinu času v podzemních bunkrech nebo sklepech, odkud není možné zajistit zásobování ani evakuaci zraněných. Tato reportáž dokumentuje snahy Ukrajiny o posílení svých dronových kapacit a dopady ruských dronových útoků na civilisty. (Ukrajinský voják drží svou částečně amputovanou rukou dron, na který se právě montuje granát. V roce 2022 muž utrpěl zranění a nyní cvičí rekruty v ovládání dronů. Vyfoceno v Doněcké oblasti, 5. srpna 2024.)

Třetím oceněným Příběhem je ten o bývalé tanečnici, která trpí anorexií. Pro švédský deník Corren jej nafotila Sanna Sjöswärd. (Bývalá tanečnice Engla Louise oslavuje své 46. narozeniny na jednodenním výletě na hrad Löfstad, na snímku se svým otcem Hansem Ericssonem. „Pacienti s těžkou anorexií nedostávají ve Švédsku náležitou péči,“ říká. Vyfoceno 28. září 2025 v Norrköpingu ve Švédsku.)

Engla Louise trpí od deseti let těžkou formou mentální anorexie. Ve 46 letech váží méně než 25 kilogramů a od roku 2019 je krmena sondou. (Engla Louise sbírá šeříky v parku Linköpingského zahradnického spolku vedle svého domu. Je pro ni důležité být obklopena krásou. Linköping, Švédsko, 14. května 2025.)

Po desetiletích léčby je Engla Louise nyní považována za rezistentní a doma jí poskytují paliativní péči. (Engla Louise si díky pohybům prováděným v leže udržuje spojení s tancem. Každý den sleduje balet na svém iPadu. Vyfoceno 22. prosince 2025 v Linköpingu.)

V kategorii Dlouhodobý projekt získal ocenění William Keo (La Bibliothèque Nationale de France a časopis Die Zeit). (Mladí muži se shromáždili na střeše v Briques Rouges, jednom z největších komplexů sociálního bydlení, 21. července 2023 ve francouzském Verneuil-sur-Seine.)

V okrajových čtvrtích francouzských předměstí se rodiny migrantů potýkají s postkoloniálním dědictvím, vyšší mírou nezaměstnanosti a strukturální nerovností. (Younes a Sandra se objímají v autě, 18. dubna 2024 v Seine-Saint-Denis, Francie.)

Francouzský integrační systém vyžaduje, aby se migranti kulturně asimilovali, ale některé předsudky v zemi přetrvávají. Někteří imigranti pak mají rozporuplné pocity, jsou zároveň vyloučení a zároveň cítí sounáležitost. (Sídliště Chêne Pointu, kde v roce 2005 vypukly nepokoje po smrti Zyeda Benny a Bouny Traorého. Dva teenageři maghrebského a západoafrického původu zemřeli na následky úrazu elektrickým proudem při útěku před policií. Clichy-sous-Bois, Francie, 16. dubna 2022.)

Oceněný fotograf, jehož rodiče jsou kambodžští uprchlíci, dokumentuje životy svých přátel a rodiny a zachycuje v nich, jak jsou komunita a solidarita nejvýraznějším znakem jejich identity. (Mehdi, jenž pochází ze sídliště Bosquets v Montfermeilu, se účastní pouličního zápasu pořádaného místní iniciativou, která propaguje box jako prostředek k potlačení násilí. 27. července 2024 v Marseille.)

Místní žena Ysnear sedí na střeše základní školy École élémentaire Paul Langevin na sídlišti La Zup. 19. července 2023 ve Fontenay-sous-Bois.

Súdánští migranti hrají karty v táboře Ecluse naproti Stade de France. 12. listopadu 2020 v Saint-Denis.

Mladí lidé se hádají s policisty, kteří jim nařídili rozejít se kvůli „nelegálnímu shromáždění“. Vyfoceno 10. května 2024 v Creil.

V komunitách migrantů zároveň vzniká prostor kreativity a odolnosti, které formují současnou francouzskou kulturu. (Mladý boxer alžírského původu Mehdi s přáteli v sídlišti Bosquets. 6. července 2024 ve francouzském Montfermeil.)