V kategorii Samostatná fotografie uspěl Halden Krog (Daily Mail) se snímkem, na němž profesionální lovci zastřelili rodinu slonů. Zimbabwská vláda loni kvůli regulaci populace povolila usmrcení 50 slonů v přírodní rezervaci Savé Valley. Rozhodnutí navázalo na selekci 200 slonů o rok dříve. Úřady tvrdí, že území nedokáže uživit rostoucí populaci chobotnatců, což zhoršuje konflikt mezi lidmi a divokými zvířaty. Organizace na ochranu divokých zvířat tvrzení zpochybňují. (Sango, Savé Valley, Zimbabwe, 23. října 2025)

Dalším oceněným snímkem je od Ihsaana Haffejeho (GroundUp). V Jihoafrické republice patřil balet za dob apartheidu výhradně k bílé kultuře. Dnes nabízí Joburg Ballet School dotované kurzy pro děti z historicky znevýhodněných prostředí, a to v lokalitách Soweto, Alexandra a Braamfontein. Na snímku stojí tanečnice v zákulisí divadla Soweto Theatre během závěrečného představení. (7. prosince 2025)

Poslední oceněný snímek je od Kanaďanky Kiany Hayeri (The New York Times). Desítky tisíc Keňanek odcházejí do Saúdské Arábie za prací v domácnosti. Mnohé čekají kruté podmínky, včetně zabavení pasů a zadržování mezd. Edith Magomere Ingasiani musela skrývat své těhotenství, jinak by jako svobodná riskovala zatčení. V lednu 2016 bez pomoci porodila dceru Blessings a roky ji vychovávala v utajení. Když se pokusila vrátit domů do Keni, absence dceřina rodného listu je uvěznila v byrokratickém limbu. Předloni se konečně dokázaly vrátit. „Domov je vždycky odpověď. Trvalo osm let, než jsme se tam dostaly.“ (Edith s devítiletou dcerou Blessings ve svém domě v keňském okrese Vihiga, 30. srpna 2025.)

Porota ocenila příběh od Abdulmonama Eassy pro Le Monde. Revoluce v roce 2019 svrhla v Súdánu desetiletí trvající diktaturu, demokratické naděje ale v roce 2021 utnul vojenský převrat. O dva roky později se armáda a polovojenské síly obrátily proti sobě a rozpoutaly válku, z níž se stala jedna z nejhorších humanitárních krizí na světě. (Vysídlená žena z Bary ukazuje jizvy, které jí zůstaly po požáru v táboře Al-Mohad. Polovojenské jednotky zapálily několik táborů pro vysídlené osoby. 10. prosince 2025.)

Zatímco se šíří hladomor a hroutí se základní služby, zahraniční mocnosti konflikt nadále podněcují dodávkami zbraní. (Skupina vojáků prochází poškozeným tržištěm ve druhém nejlidnatějším městě Omdurmánu, kde od dubna 2023 probíhají neustálé boje. 25. října 2024.)

Více než 13 milionů lidí bylo vysídleno a nejméně 150 tisíc jich bylo zabito. OSN uvádí, že počet zabitých civilistů se v roce 2025 ve srovnání s předchozím rokem více než zdvojnásobil. (Voják sestupuje z budovy za pokračujícího boje. Snímky z frontové linie, jako je tento, jsou vzácné, protože přístup novinářů je silně omezen. 1. listopadu 2024.)

Studenti skládají zkoušky na válkou poškozené Islámské univerzitě v Omdurmánu. Školy a univerzity byly od začátku bojů napadeny a většinou uzavřeny. (4. prosince 2025)

Chantal Pinzi (Panos Pictures) byla oceněna za příběh zachycující marockou jezdeckou tradici Tbourida. (Ghita Jhiate zvládá svého nezkrotného hřebce. Její otec jí účast na Tbouridě dlouho zakazoval, ale v roce 2025 si konečně splnila sen a jela po boku průkopnice Zahie Aboulait. Vyfoceno v Sidi Rahal 6. srpna 2025.)

Tbourida je marocká jezdecká tradice zapsaná na seznamu UNESCO, jejíž počátky sahají až do 16. století. Skupiny jezdců cválají v synchronizovaném rytmu a střílejí z pušek v choreografovaném představení znázorňujícím jezdecké boje. (Soubor Bouchry Nabaty, který jako jeden z prvních pomohl připravit cestu pro sedm čistě ženských uskupení, která dnes existují. Vyfoceno 13. srpna 2025 v Rabatu.)

Jezdkyně, které byly v minulosti z této tradice vyloučeny, bojují za své začlenění od roku 2004, kdy reformy marockého rodinného zákoníku posílily práva žen. (Žena se snaží ovládnout svého koně po výstřelu, což je nejnebezpečnější část představení. Jezdci riskují zranění od střelného prachu, pádu či ušlapání. Vyfoceno 8. srpna 2025 v marockém Sidi Rahal.)

Souborů je v Maroku na 300, čistě ženských sedm. Farīsāt (jezdkyně) nesou značné osobní náklady, protože si samy platí koně, kostýmy a povolení k držení střelného prachu. Jejich vytrvalost je silným důkazem nároku žen na jejich právoplatné místo v marockém kulturním dědictví. (Festival Tbourida v Sidi Rahal, 8. srpna 2025.)

Luis Tato (AFP) získal ocenění za svůj příběh protestu madagaskarské Generace Z. (Student drží vlajku Gen Z. Symbol pochází z japonské mangy One Piece, v níž se piráti staví proti zkorumpovaným vládcům. Antananarivo, Madagaskar, 9. října 2025.)

V září 2025 začali studenti po celém Madagaskaru protestovat proti nefunkčním veřejným službám, korupci a ekonomickým těžkostem. Když prezident Andry Rajoelina rozpustil vládu, ale sám odmítl odstoupit, demonstrace se zintenzivnily. (Členové četnické jednotky táhnou těžce zbitého demonstranta. Během střetů zahynulo nejméně 22 lidí a více než 100 dalších bylo zraněno. 9. října 2025.)

11. října se k protestujícím přidala vojenská jednotka CAPSAT, která Rajoelinu dosadila při převratu v roce 2009. O několik dní později se armáda chopila moci a slíbila uspořádání voleb do dvou let. (Demonstranti oslavují příjezd členů CAPSAT, 11. října 2025.)

Podobně jako při povstáních Gen Z v Bangladéši, Nepálu či Bulharsku donutila madagaskarská mládež ke změně režimu, ale byla vyloučena z utváření následného politického přechodu. (Demonstranti jásají a mávají vlajkami před radnicí v Antananarivu. 11. října 2025.)

Za africký dlouhodobý projekt byl oceněn Mohamed Mahdy (Arab Documentary Photography Program). (Prach na podlaze v domě v egyptském Wadi El-Qamar. Jakmile se okna nechají otevřená byť na půl hodiny, nahromadí se na podlaze téměř centimetr prachu. Alexandrie, 18. března 2018.)

Více než 30 tisíc obyvatel čtvrti Wadi El-Qamar, známé také jako Měsíční údolí, žije méně než 15 metrů od cementárny, která plní jejich domovy toxickým prachem. (Amal drží rentgenový snímek svých plic. Do Wadi El-Qamar se přestěhovala ve třech letech a během několika měsíců u ní propuklo astma. 31. ledna 2018.)

V celém Wadi El-Qamar jsou okna zakrytá plastovými pytli. Jedná se o běžné opatření, které místní používají, aby zabránili vnikání cementového prachu do svých domovů. (11. prosince 2025)

Děti se v silně znečištěné oblasti rodí s astmatem. Rodiny trpí plicními chorobami a nevratným poškozením dýchacích cest. V roce 2016 začal fotograf, který bydlí nedaleko a sám trpí astmatem, dokumentovat jejich příběhy a probíhající soudní spory. (Na snímku 11letý Ahmed se svým otcem Sajídem. Narodil se s astmatem a třikrát denně používá ventilátor. Hraje fotbal na pozici brankáře, protože to vyžaduje menší fyzickou zátěž. 31. ledna 2017.)

Nyní je Ahmedovi 20 let a loni s otcem uspěli u soudu. Šlo o vzácné vítězství a první vyhraný případ týkající se životního prostředí v Egyptě. (13. prosince 2025)

Rovněž Avadí se narodil s astmatem. Jeho koníčkem je chov holubů. (14. února 2018)

Abdelrahmán se připravuje na odsátí tekutiny z plic. (9. ledna 2018)

I dvaačtyřicetiletý muž, který na snímku hovoří se svým právníkem, vyhrál dva soudní spory. Po letech nemoci a soudů mu bylo přiznáno odškodné ve výši 200 tisíc egyptských liber, tedy necelých 89 tisíc korun. (11. prosince 2025)