Rolí naivního automechanika Martina, který přijede z Mladé Boleslavi do Prahy, aby sehnal marky a koupil za ně pro místní diskotéku video, na sebe v roce 1987 upozornil mladý herec Jan Potměšil.

Hrdinu filmu Bony a klid režiséra Víta Olmera však napálí překupníci. S touhou nahradit škodu, kterou způsobil kamarádům, se Martin vrací do Prahy a postupně se dostává na šikmou plochu. Na fotografii je Potměšil s Veronikou Jeníkovou.

Bony a klid byly efektně vyprávěným krimi příběhem z prostředí pražských veksláků i stylizovanou výpovědí o Československou 80. let minulého století. Na fotografii je Potměšil s Josefem Nedorostem.

Potměšil, který tento čtvrtek zemřel ve věku 60 let, však filmem Bony a klid nezačínal. Syn pedagoga Jaroslava Potměšila hrál od dětství. Objevil se například v seriálech Bakaláři nebo Žena za pultem s Jiřinou Švorcovou (na fotografii).

Už jako dospívající mladík s psychickými problémy se blýsknul ve snímku Poslední šance z roku 1985. Na fotografii je s Eliškou Balzerovou, která hrála jeho matku.

Ještě jednou v Poslední šanci, tentokrát s otcem v podání Aloise Švehlíka.

Před absolvováním pražské DAMU hostoval Jan Potměšil v Divadle Na Zábradlí a Divadle Na Vinohradech. V roce 1989 se intenzivně účastnil sametové revoluce.

Chodil na demonstrace, rozšiřoval manifest Několik vět a zapojil se do herecké stávky. Účastnil se výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o tom, co se 17. listopadu 1989 stalo na Národní třídě v Praze.

Jedna z těchto cest skončila dopravní nehodou, při níž utrpěl zranění páteře a částečně ochrnul. Potměšil byl tak od svých 23 let upoután na invalidní vozík.

Po dlouhém léčení se vrátil k herectví. Byl členem Divadelního spolku Kašpar, který působí v Divadle v Celetné. Jeho asi nejpopulárnější rolí se stala hlavní postava Charlieho Gordona v Růži pro Algernon.

Tragikomický příběh dementního muže, který chce být chytrý, měl premiéru roku 1993 a nakonec se dočkal téměř 900 repríz. Na fotografii je Potměšil s herci Evou Elsnerovou a Miloslavem Tichým.

V roce 1997 si Jan Potměšil vysloužil cenu Thálie pro umělce do 35 let.

O čtyři roky později mu titulní role ve hře Richard III. od Williama Shakespeara, opět v inscenaci spolku Kašpar, vynesla Cenu Alfréda Radoka.

Kromě toho Potměšil moderoval adventní koncerty České televize, angažoval se v otázkách lidských práv, stal se tváří mnoha dobročinných iniciativ a akcí. Na fotografii z roku 2000 je s Bolkem Polívkou.

Na fotografii z roku 2003 v inscenaci Pekař Jan Marhoul v královéhradeckém Klicperově divadle.

V roce 2005 si sedm vozíčkářů z Jedličkova ústavu zopakovalo Horymírův skok přes Vltavu. Na 220 metrů dlouhých lanech byl ze čtyřicetimetrové výšky spuštěn i Jan Potměšil.

V roce 2014 se Potměšil objevil v pokračování filmu Bony a klid 2 (na fotografii). Hrál také v seriálech Kancelář Blaník nebo Život a doba soudce A. K.

Potměšil, který je autorem věty „Je lepší být na vozíku než s komunisty“, získal v roce 2025 od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době totality a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Zemřel tento čtvrtek ve spánku po delší nemoci, jak oznámila jeho manželka Radka Potměšilová. V posledních třech letech měl herec vážné zdravotní problémy. „Byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ sdělila Potměšilová, která s ním má dva syny.

Na poslední fotografii je Jan Potměšil u památníku událostem na Národní třídě z listopadu 1989.