V kategorii samostatných snímků zvítězil Saber Nuraldin (EPA Images) s fotografií z Gazy. V roce 2025 propukl v Gaze hladomor. Izraelské úřady v březnu zavedly úplnou blokádu humanitární pomoci. OSN uvádí, že mezi 27. květnem a 31. červencem bylo při distribuci pomoci nebo v její blízkosti zabito nejméně 1 373 Palestinců. Navzdory dohodě o příměří z října stále více než 75 % obyvatelstva čelí hladu a podvýživě. Izrael údaje zpochybňuje a viní teroristy z Hamásu z rozkrádání pomoci. Oceněný fotograf se narodil v Gaze a od roku 1997 dokumentuje tamní život. (Palestinci lezou na nákladní vůz s humanitární pomocí a moukou, který vjíždí do Pásma Gazy přes hraniční přechod Zikim. Snímek vznikl v období, které izraelská armáda označila za „taktické pozastavení“ operací s cílem umožnit průjezd humanitární pomoci, 27. července 2025.)

Dalším oceněným v kategorii Samostatná fotografie se stal Narendra Shrestha (EPA Images) za snímek demonstrace v Nepálu. Vládní zákaz 26 internetových platforem ze 4. září 2025 byl pro nepálskou mládež poslední kapkou. O čtyři dny později vyšly do ulic tisíce lidí. Během dvou dnů zemřelo 76 lidí, z nichž většinu tvořili mladí zabití policií. Další tisíce lidí byly zraněny. Další den, po rezignaci premiéra KP Sharmy Oliho, demonstranti vtrhli do historického komplexu v srdci nepálské vlády - Singha Durbaru - a zapálili jej. (Oheň a kouř zahalily budovu Singha Durbar poté, co demonstranti vtrhli do vládního komplexu a zapálili jej. Káthmándú, Nepál, 9. září 2025.)

Posledním oceněným fotografem v kategorii Samostatná fotografie je Yasir Iqbal (Outlook India Magazine). O oblast Kašmíru se Indie a Pákistán přou od rozdělení Britské Indie v roce 1947. 22. dubna 2025 si útok na turisty v Pahalgamu vyžádal 26 obětí. Indie obvinila militantní skupiny podporované Pákistánem a 7. května reagovala údery. Následovaly čtyři dny intenzivního přeshraničního ostřelování, útoků dronů a leteckých úderů. Tisíce civilistů byly vysídleny, desítky zabity a domy a infrastruktura podél kontrolní linie (de facto hranice) byly zničeny. Příměří uzavřené 10. května po mezinárodním tlaku zabránilo další eskalaci. (Sanam Bashir, 21, se při pohřbu své matky zhroutila žalem. Nargis Begum, 45, zemřela na zranění způsobená střepinami poté, co je při útěku z domova zasáhl minometný granát. Uri, Džammú a Kašmír, Indie, 9. května 2025.)

Oceněnou v kategorii Příběh je Elise Blanchard za svou práci pro časopis Time. Těhotné ženy v afghánské provincii Dájkundí ztratily kvůli snížení americké humanitární pomoci přístup ke zdravotní péči. Musí teď často rodit doma, a to v zemi, která má jednu z nejvyšších mateřských úmrtností na světě. (Porodní asistentka Gulshaman na návštěvě u Fatemah, jejíž dcera Yasmin se narodila předchozí den. Waras, provincie Dájkundí, Afghánistán, 27. července 2025.)

Škrty vedly k pozastavení činnosti nebo uzavření 422 zdravotnických zařízení po celé zemi, včetně malých komunitních klinik, kde pracuje pouze jedna porodní asistentka. Lidé v mnoha těchto zařízeních pracují bez platu a bez zásob. (Ženy čekají na Gulshaman, jedinou porodní asistentku v rodinném zdravotním středisku ve Warasu, která pracuje, aniž by dostávala plat. Provincie Dájkundí, Afghánistán, 20. července 2025.)

Tato krize ještě zhoršuje již tak kritickou situaci pod vládou radikálně islamistického hnutí Tálíbán. Dívky nesmějí po dokončení základní školy studovat, a tak se mladá generace už nemůže stát zdravotnicemi. (Atifa pomáhá při porodu, o kterém říká, že bude jejím posledním. V jejím středisku totiž došly léky a prostředky. Provincie Dájkundí, Afghánistán, 22. července 2025.)

Zahira se vrací z návštěvy těhotné ženy, která se obává, že bude muset rodit bez porodní asistentky. Dahan-e-Tokhomak, provincie Dájkundí, Afghánistán, 24. července 2025.

Dalším oceněným v kategorii Příběhy se stala Nicole Tung (The New York Times). Město Dajr az-Zaur syrský stát dlouho opomíjel, v roce 2011 se jako jedno z prvních zapojilo do povstání proti režimu Bašára Asada. Následovalo dlouholeté obléhání, bombardování a pak postupně okupace vládními silami, teroristy z tzv. Islámského státu a kurdskými bojovníky. (Abdelatif Daham Al Hummada sedí se syny a synovcem na ulici před svým těžce poškozeným domem, kde rodina často přespává. Dajr az-Zaur, Sýrie, 20. srpna 2025.)

V důsledku konfliktu bylo přibližně 75 % městské infrastruktury poškozeno nebo zničeno. (Pastýř pase stádo ovcí na břehu řeky Eufrat. Řeka odděluje jednotky loajální nové syrské vládě. Dajr az-Zaur, Sýrie, 21. srpna 2025.)

V roce 2025 se řeka Eufrat stala hranicí; vláda kontrolovala jeden břeh, kurdské Syrské demokratické síly (SDF) druhý, což komplikovalo každodenní pohyb, obchod a přístup ke službám. Obnova města ale pokračovala. (Syn Abdelaatifa Dahama Al Hummady vylezl kuchyňským oknem do silně poškozeného rodinného domu, z něhož lupiči odnesli měděné rozvody, dlaždice i vybavení. Dajr az-Zaur, Sýrie, 20. srpna 2025.)

Dělníci vedle zničených budov připravují cement na staveniště. Dajr az-Zaur, 21. srpna 2025.

Poslední oceněný příběh pochází od Sahera Alghorra, který v Gaze pracuje pro americký deník The New York Times. (Věž Mushtaha se zřítila při vojenském útoku. Stála u stovek provizorních stanů, v nichž našli útočiště vysídlení Palestinci. Pásmo Gazy, 5. září 2025.)

V roce 2025 trpěli civilisté v Gaze hladem a neustálým bombardováním, počet obětí celé izraelské války proti teroristům z Hamásu přesáhl podle palestinských údajů 75 tisíc. (Tamer Hassan al-Shafei a jeho rodina v troskách svého domu přerušují ramadánový půst. Kvůli nedostatku potravin se podávaly pouze základní potraviny. Bajt Lahíja, Pásmo Gazy, 4. března 2025.)

Izraelské úřady loni výrazně omezily přísun humanitární pomoci. Říjnová dohoda o příměří nepřinesla významnou úlevu. (Palestinci v uprchlickém táboře Al-Mawasi čekají na jídlo. Místní charitativní jídelny byly pro mnoho vysídlených obyvatel Gazy jedním z mála zdrojů potravy. Chán Júnis, Pásmo Gazy, 21. září 2025.)

Fotograf pracoval v obrovském nebezpečí. „I když mi všechno kolem říkalo, abych přestal, nemohl jsem – mlčení by znamenalo kapitulaci,“ řekl. (Palestinští vězni přicházejí do Násirovy nemocnice poté, co je Izrael na základě dohody o příměří propustil. Chán Júnis, Pásmo Gazy, 13. října 2025.)

V kategorii Dlouhodobý projekt byl oceněn Diego Ibarra Sánchez, který od roku 2011 dokumentuje krizi vzdělávání dětí v devíti zemích, od západní a jižní Asie po Evropu a Jižní Ameriku. (Dívky navštěvují neformální školu pod širým nebem v okrese Chaparhar. Zákaz vzdělávání dívek postihuje téměř 2,2 milionu žákyň v Afghánistánu, vyfoceno 12. listopadu 2025.)

Války po celém světě, extremismus a vysídlování upírají dětem právo na vzdělání. Školy jsou zničené, učitelé zabíjeni nebo nuceni k přesídlení, učebnice spálené a třídy se mění v kasárny. (Yousef, 12, sní o tom, že se stane policistou. Jeho škola byla těžce poškozena během bojů o Mosul v letech 2016 až 2017. Mosul, Irák, 6. března 2022.)

OSN odhaduje, že 85 milionů z celkových 234 milionů dětí školního věku postižených konflikty po celém světě nemá ke vzdělání vůbec žádný přístup. (Ukrajinský voják z praporu Ares, 129. brigády územní obrany, hledí z okna mateřské školy na jižní frontě. Doněcká oblast, Ukrajina, 2. srpna 2023.)

Důsledky sahají daleko za hranice učeben a ovlivňují fyzický, emocionální, sociální i kognitivní vývoj. (Učitelka Nora Nancy vyfotografovaná ve své škole v kolumbijském Samaniegu. V roce 2008 gerilová organizace FARC zavraždila nedaleko čtyři učitele, což ji donutilo odejít z domova. Kolumbie, 25. července 2016.)

Žákyně během výuky ve škole, na kterou 21. prosince 2012 zaútočilo radikální hnutí Tálibán v rámci kampaně zaměřené na to, aby dívkám znemožnil přístup ke vzdělání. Swabi, Khyber Pakhtunkhwa, Pákistán, 4. června 2013.

Stovky učebnic spálených extremisty z tzv. Islámského státu ve škole Hani Hakufa. Nejméně čtvrtina syrských škol byla poškozena nebo zničena. Al-Shaddadi, Sýrie, 11. dubna 2016.

Mladý syrský uprchlík během výuky na předměstí Arsalu. Omezené zdroje, problémy s pobytem a pracovní omezení rodičů brání mnoha dětem uprchlíků v přístupu ke vzdělání. Libanon, 31. října 2017.

Žáci kráčí do základní školy Miadad ve vesnici Khartanai. Stovky dětí po celém Afghánistánu musí pěšky urazit dlouhé vzdálenosti, aby se dostaly na vyučování. Okres Haska Meyna, Afghánistán, 13. listopadu 2025.