Několik let sucha způsobeného klimatickými změnami a výstavbou přehrad v sousedních zemích zpustošilo mezopotámské bažiny Havíza, které jsou zapsány na seznamu UNESCO a napájí je řeky Eufrat a Tigris. (Muži sbírají rákosí v bažinách po nedávných deštích u řeky Eufrat v provincii Dhíkár v jižním Iráku, 2. května 2026.)

Letecký snímek zachycuje rybářskou loď v bažinách Havíza v jižním Iráku, 2. května 2026.

V zimě přišlo po letech sucha několik vln srážek, což konečně vrátilo obyvatelům těchto mokřadů naději.

Oblast s tisíciletou historií je proslulá bohatou biologickou rozmanitostí. Podle legend se zde kdysi nacházela biblická rajská zahrada.

„Život se spolu s rybami a dobytkem vrátí a lidé budou mít pocit, že se jejich země a budoucnost obnovila,“ doufá místní rybář Kázim Kásid, se kterým na místě mluvili reportéři agentury AFP.

Letecký snímek zachycuje osadu na okraji bažinaté oblasti Al-Čibajiš po nedávných deštích, 2. května 2026.

Irácké ministerstvo vodních zdrojů odhaduje, že bažiny procházejí „relativní renesancí“.

Podle ministerstva jsou nádrže na řece Tigris téměř plné a očekává se, že hladina Eufratu ještě stoupne, pokud Sýrie uvolní vodu ze svých přehrad.

Bažiny Havíza již léta nezažily tak vysokou hladinu vody, vysvětluje agentuře AFP ekologický aktivista Ahmad Sálih Naama a dodává, že přibližně 58 procent mokřadů je nyní zaplaveno, přičemž hladina vody má ještě stoupat.

„To je dobře - znamená to, že bažiny nevyschnou v průběhu léta, kdy teploty dosahují až 50 stupňů Celsia,“ dodal Naama.