Podél řeky Magdaleny, jedné z hlavních kolumbijských vodních tepen, se rybáři pohybují s opatrnou přesností. Z bahnité hladiny se totiž mohou bez varování vynořit hroši a v mžiku se přiblížit k jejich lodi. (Hroch plave v řece Magdalena, Puerto Boyaca, Kolumbie, 5. května 2026.)

Tato zvířata dokážou ve vodě vyvinout rychlost až osm kilometrů za hodinu a na souši dokonce 30 kilometrů za hodinu, napsala agentura AP. (Volavka bělostná přeletuje nad jezerem s hrochy v kolumbijském Doradalu, 26. dubna.)

„Ti hroši jsou opravdu noční můra,“ zhodnotil tlustokožce rybář Wilinton Sánchez. (Rybář Giovanny Contreras pluje po řece Magdalena. Z jeho loviště vyhnali ryby hroši, kteří jsou potomky těch, které sem dovezl nechvalně známý drogový boss Pablo Escobar.)

„Byli jsme venku v sobotu, když jeden z nich vyrazil. Vztyčil se a široce otevřel čelisti. Pokud vás někdy jeden z nich dostane, roztrhá vás na kusy,“ dodal. Mohutná zvířata však v lidech také budí fascinaci. (Divocí hroši přecházejí silnici, Puerto Triunfo, Kolumbie, 4. května 2026.)

Několik dní v týdnu do těchto míst připlouvají lodě plné kolumbijských i zahraničních turistů, kteří u pobřeží čekají na známky pohybu ve vodě. (Hroši plavající v jezeře, Puerto Triunfo, Kolumbie, 5. května 2026.)

I při těchto výletech za pozorováním hrochů se však často ozývají zděšené výkřiky, když se tato zvířata přiblíží děsivou rychlostí. Místním však atrakce přináší důležité finanční příjmy. (José Conrado Montoya Toro, původní ošetřovatel hrochů drogového bosse Pabla Escobara, u jezera, kde tato zvířata žijí, vyfoceno 25. dubna v Doradalu v Kolumbii.)

Hroši jsou v Kolumbii invazivním druhem. Jejich populace ale už dosahuje asi 200 jedinců a počet se nekontrolovatelně zvětšuje.

Jsou to potomci zvířat, která do země nelegálně dovezl v 80. letech minulého století zesnulý narkobaron Pablo Escobar pro svou soukromou zoo v Hacienda Nápoles - rozlehlém panství v údolí, které disponovalo soukromou přistávací dráhou a sloužilo mu jako odlehlá pevnost. (Socha hrocha před obchodem, Puerto Triunfo, Kolumbie, 4. května 2026.)

Někteří lidé však poukazují na to, že rostoucí hroší populace může být pro Kolumbii problém. Kolumbijské ministerstvo životního prostředí varovalo, že bez kontrolovaného zásahu překročí počet hrochů v zemi do roku 2030 hranici 500 kusů.

Aby se tomu zabránilo, schválili úředníci nedávno plán, který počítá s utracením přibližně 80 hrochů.

K jeho realizaci hodlají přistoupit ve druhé polovině tohoto roku.

Mezitím se mnoho obyvatel města Puerto Triunfo, ležícího 200 kilometrů od Bogoty, obává, že ztráta zvířat zničí turistický ruch, který místní živí. (Alexandra Munoz v autě, kterým vozí turisty na prohlídku hrochů v Puerto Triunfo.)

„Nechceme vidět mrtvé hrochy. Už to nejsou Afričané, jsou to Kolumbijci, kteří se zde narodili a žijí zde přes 30 let,“ řekla majitelka restaurace v Puerto Triunfo Diana Hincapiéová s tím, že je připravena vyjít na protest proti vládnímu plánu do ulic.

Její restauraci, která leží na jednom z přítoků řeky Magdalena, navštíví měsíčně téměř 200 turistů. Většina z nich přijíždí právě kvůli hrochům a Hincapiéová se obává, že vládní opatření by mohlo regionální turistický ruch poškodit.

Hroši, kteří patří mezi největší suchozemské savce na světě, se podle odhadů ministerstva rozšířili na území o přibližné rozloze 43 tisíc kilometrů čtverečních, což je plocha, která odpovídá více než polovině Česka.

Bez přirozených predátorů a díky stabilnímu klimatu bez období sucha, s nímž se musí vyrovnat hroši v Africe, našla zvířata na jednom z říčních ostrovů porostlém vegetací své útočiště. Jde o srdce jejich hroší kolonie.

Álvaro Molina, který žije na břehu řeky naproti tomuto ostrovu, vzpomíná, že první pár zvířat tam dorazil zhruba před 11 lety. Od té doby populace prudce rostla. „Jednou v noci jsem jich viděl 12 najednou,“ řekl jednašedesátiletý rybář. (Socha hrocha uvnitř obchodu, Puerto Triunfo, Kolumbie, 4. května 2026.)

S hrochy se na řece setkává tak často, že je bere jako samozřejmost pokaždé, když jde rybařit, a to zejména za soumraku. Před několika lety plula jeho loď přímo nad dvěma hrochy, kteří se vylekali a plavidlo i s rybářem převrhli. Molina doplaval bez zranění k jiné bárce. „Ať už budou zabiti, nebo převezeni na jiné místo, bude to pro nás dobré,“ řekl Molina a poznamenal, že hroši ochromili místní rybářský průmysl, protože mnoho rybářů své řemeslo ze strachu z hrochů opustilo. (Podle rybáře Jorge Bustose místní obyvatelé již dlouho upozorňovali kolumbijské úřady na tento problém, vyfoceno 4. května.)

Vládní regulační plán počítá s odchytem hrochů a jejich přesunem do mezinárodních rezervací nebo zoologických zahrad a v krajním případě, když se nesmrtící alternativy ukážou jako neproveditelné, také s utracením.

„V Africe mohou tito velcí býložravci, kteří se neustále pohybují mezi vodou a pevninou, významně ovlivnit strukturu ekosystémů,“ uvedl děkan přírodovědecké fakulty Univerzity v Andách Daniel Cadena, který se zasazuje za zavedení smíšené kontrolní strategie - včetně utracení. To ale nemusí být snadné řešení. Podle oficiálního protokolu mohou zvířata dostat smrtící injekci poté, co je nalákají potravou do ohrady a tam je znehybní.

Alternativně mohou být zastřelena loveckými puškami s dlouhým dostřelem, ale zbraně musí být velmi výkonné, protože kůže hrocha je tlustá dá se jen obtížně prorazit.

Kolumbijská senátorka Andrea Padillaová vyzvala vládu, aby upřednostnila přemístění před zabíjením. „Je to vyhlazování. Je to masakr 80 jedinců,“ řekla Padillaová. „Toto je dědictví, které nám zanechal zastřelený drogový dealer. Jak můžeme tu kapitolu uzavírat přesně stejným způsobem - zastřelením hrochů?“ dodala.

Přemístění zvířat do jiných zemí se však neujalo. Navzdory počátečnímu zájmu ministerstvo životního prostředí uvedlo, že se k přesunu nezavázala žádná země. Potenciální hostitelské země odradily buď vysoké náklady na přijetí obrovských savců, nebo národní legislativa o dovozu invazivních druhů.