Srdcem výstavy je expozice istanbulského Muzea nevinnosti, které Orhan Pamuk otevřel v roce 2012 a které od počátku koncipoval paralelně se svou stejnojmennou knihou.

Fiktivní příběh o nenaplněné lásce Kemala, bohatého syna továrníka, a jeho půvabné sestřenice Füsun je v expozici odvyprávěn prostřednictvím předmětů denní potřeby románových postav.

Jednotlivé kapitoly své knihy zde Pamuk proměnil v jakési kabinety kuriozit.

Trojrozměrná zátiší, ve kterých si s dadaisticko-surrealistickým nadšením a citem pro detail pohrává s nejednoznačností vztahu mezi slovem a obrazem a propůjčuje jim tak poetickou sílu.

Návštěvníci se skrze 41 kabinetů kuriozit projdou milostným příběhem literárních hrdinů Kemala a Füsun. 

Pohled do vitríny na výstavě Útěcha věcí v DOXU.

Pohled do instalace výstavy.

Podle kurátorky a ředitelky DOXu Michaely Šilpochové je Pamukova tvorba jedním z nejoriginálnějších spojení literatury a vizuálního umění.

„Orhan Pamuk se o vztah slova a obrazu zajímá celý život. V případě Muzea nevinnosti se mu podařilo románový čas přenést do prostoru a příběh odvyprávět prostřednictvím obyčejných každodenních předmětů. Tyto předměty současně přibližují život v Istanbulu druhé poloviny 20. století, tedy Istanbulu Pamukova mládí,“ uvedla Šilpochová při otevření výstavy.

„V širším slova smyslu pak vypovídají i o naší vlastní nostalgii po hmatatelném a konkrétním světě, něčem, co nás stále ještě dokáže vrátit k výsostně lidskému rozměru osobních příběhů,“ dodala ředitelka DOXu.

Princip kabinetů použil Orhan Pamuk i ve svých nejnovějších dílech, která vytvořil pro tuto výstavu a v nichž vstupuje do pomyslného dialogu s klasickými díly starých mistrů i moderních malířů, pocházejících ze Státních uměleckých sbírek v Drážďanech a sbírek muzea Lenbachhaus v Mnichově.

Tato díla jsou nejen rozhovorem mezi světem literatury a výtvarného umění, ale i pozoruhodným dialogem dvou kultur.

Výstava Útěcha věcí nabízí poprvé vhled do autorova výtvarného, konceptuálního i fotografického díla, které je dokladem Pamukova celoživotního zájmu o vztah literatury a výtvarného umění a ve kterém jsou zároveň patrné dva výrazné a nevyčerpatelné zdroje inspirace.

A to literatura včetně vlastní románové tvorby a autorův rodný Istanbul s pohnutou a velkolepou historií sahající od Osmanské říše přes Tureckou republiku až po zánik tradice v ruinách současnosti.

Orhan Pamuk v Muzeu nevinnosti v Istanbulu, které bylo v roce 2014 oceněno jako Evropské muzeum roku.