Po březnové okupaci v roce 1939 přešla správa Kobyliské střelnice do rukou wehrmachtu. Ten po útoku na Reinharda Heydricha propůjčil střelnici gestapu k popravám českých vlastenců a dalších nepohodlných lidí odsouzených v době II. stanného práva (27. 5. – 3. 7. 1942). Na snímku: reprodukce obrazu z popravy (8. 7. 1943) českých četníků Františka Rajmona, Františka Famfulíka, Josefa Bojase a Jana Jiráska, kteří spolupracovali s odbojem.
Popravený četník František Rajmon.
Popravený četník Josef Bojas.
Popravený četník František Famfulík.
Popravený četník Jan Jirásek.
Mezi zavražděnými byli účastníci 1. a 2. odboje, jako například legionáři podplukovníci Josef Churavý a Josef Mašín. Na snímku: Generálmajor (in memoriam) Josef Mašín starší.
Legionář podplukovník Josef Churavý.
Zavražděn (25. 6. 1942) byl v Kobylisích také atlet Evžen Rošický i se svým otcem, majorem Jaroslavem Rošickým. „Chování odsouzenců před popravou a během ní bylo klidné a pokojné. Výroky žádné nepadly, jen Rošický Evžen vyčkal smrti se zvednutou zaťatou pěstí,“ konstatuje protokol Hlavní úřadovny gestapa.
Mezi zavražděnými byli představitelé české vědy, kultury či politiky. Zcela podle plánu germanizace českých zemí a cílevědomé snahy okupantů zničit českou inteligenci. Za všechny jmenujme ministerského předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, spisovatele a lékaře Vladislava Vančuru (na snímku), rektora ČVUT Viktora Felbera, zoologa a syna tajemníka T. G. Masaryka dr. Jaromíra Šámala, historika Bohumila Baxu, literárního vědce Bedřicha Václavka, senátorku Františku Plamínkovou, ředitele Státního zdravotního ústavu Hynka Pelce, vědce Jaromíra Boučku a Václava Strimpla, ředitele Vinohradské nemocnice Josefa Valentu či spisovatele a pedagoga Miloslava Skořepu.
Předseda vlády protektorátu Čechy a Morava Alois Eliáš, jedna z obětí poprav (19. 6. 1942) během heydrichiády na Kobyliské střelnici v Praze 8. K trestu smrti byl odsouzen již za I. stanného práva 1. 10. 1941 za spolupráci a podporu českého odboje. Poprava však nebyla na pokyn Adolfa Hitlera ihned vykonána. Eliáše přivedli na popraviště Kobyliské střelnice jako jediného dva policejní strážmistři. Vyšší důstojník SS mu oznámil, že žádost o milost podaná protektorátním prezidentem Emilem Háchou byla zamítnuta. Generála Eliáše zastřelila popravčí četa pěti poddůstojníků, které velel policejní poručík Meisner. Ostatní odsouzení museli po dobu Eliášovy popravy na svou smrt čekat.
Zavražděný rektor ČVUT Viktor Felber.
Bohumil Vosmík mladší, syn řezníka Bohumila Vosmíka. Libeňský řezník Bohumil Vosmík dodával prostřednictvím Františka Jarolímka maso parašutistům, kteří zlikvidovali Reinharda Heydricha a ukrývali se pak v kryptě pražského kostela Cyrila a Metoděje. Vosmík byl spolu s manželkou Annou, dcerou Boženou, syny Bohumilem a Oldřichem a také snachou Alžbětou zastřelen v Kobylisích. Včetně pomocníka v obchodě Václava Mihuly.
Oldřich Vosmík, syn řezníka Bohumila Vosmíka.
Božena Vosmíková. Nacistický teror se na Kobyliské střelnici nezastavil ani před vražděním žen a dívek (plnoletost byla od 21 let). Mnohé z nich byly už od roku 1939 zapojeny v odboji, jiné pomáhaly manželům, poskytly úkryt pronásledovaným lidem nebo daly po atentátu na Heydricha najevo protinacistické postoje. Nejmladší obětí byla Hana Štiková (17), kadeřnická pomocnice. Zastřelena byla 13. 6. 1942 v 18:45 spolu s matkou a otcem. Nejstarší obětí byla známá zastánkyně ženských práv Františka Plamínková (67).
Františka Plamínková, česká politička, novinářka, feministka a organizátorka československého a mezinárodního ženského hnutí. Zasloužila se mimo jiné i o zavedení ženského volebního práva v Československu. Střílení žen a dívek začalo v sobotu 30. 5. 1942, kdy bylo povražděno prvních šest žen (Margareta Baumgartnerová – 31 let, Anna Bušovská – 28 let, Terezie Dostálová – 40 let, Jarmila Kubíková – 48 let, Anna Máčková – 41 let, Růžena Prokůpková – 31 let). Nejvíce žen a dívek v jeden den (9) bylo zastřeleno 30. 6. 1942. Blažena Ziethammelová (27), Marie Slavíková (46), Zdeňka Schwarzová (36), Ludmila Přídalová (28), Františka Plamínková (67), Emilie Oplatková (49), Anna Kintnerová (37), Anna Hrubá (28) a Růžena Kamperová (66).
Vyvražděna byla i rodina dobříšského starosty Adolfa Scharta (na snímku).
Otýlie Schartová, manželka Adolfa Scharta.
Dagmar Schartová, dcera Adolfa Scharta, studovala během války ve Francii, matka Otýlie se o ni však bála a povolala ji zpět.
Za poskytnutí azylu v kostele sv. Cyrila a Metoděje sedmi československým parašutistům, mezi nimiž byli i Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem, kteří zlikvidovali Reinharda Heydricha, byli na Kobyliské střelnici 4. 9. 1942 zastřelení čtyři vysocí představitelé české pravoslavné církve. Na snímku Matěj Pavlík (alias biskup Gorazd).
K zastřeleným duchovním patřil i kněz Vladimír Petřek.
První pieta za zavražděné, 8. července 1945.
František Stehlík – zastřelen v Lobzích u Plzně. Historici mapují i nepříliš známé okolnosti vraždění na Kobyliské střelnici. Jak to asi mohlo vypadat, nasvědčuje jedna z exekucí v Lobzích u Plzně. Sedmnáctiletý František Stehlík byl zavražděn za drastických okolností. Zatímco jeho starší bratr Václav kladl popravčímu komandu odpor, František se snažil chytit nohou německých vojáků, které prosil, aby ušetřili jeho maminku. Když ho odvlekli k valu a střelili do týlu, matka Růžena Stehlíková a sestra Josefína omdlely. Byly proto usmrceny v bezvědomí. Otec Václav Stehlík se pak pokusil o poslední vzdor – popravčímu komandu se vzpřímeně postavil.
Oznámení o popravách 31. 5. 1942.
Poštovní úředník z Lidic František Stříbrný.
Zastav se na chvíli, krev naše vstoupila do této země, ale my znovu se vzpřímili… verše Miroslava Floriana naproti vchodu do Kobyliské střelnice.
Josef Svoboda, otec parašutisty nadporučíka Karla Svobody z výsadku Wolfram. Dne 31. 5. 1942 popraven spolu se snachou Irenou, rozenou Hájkovou, na střelnici v Praze v Kobylisích. Manželka Aloisie, rozená Ziková, byla popravena 9. 6. 1942.
Pamětní deska na Kobyliské střelnici se jmény popravených. Během 35 dnů bylo v Kobylisích povražděno 545 lidí.
Odbojář Josef Líkař měl na Bílé Hoře klempířskou dílnu. Se svým švagrem Václavem Řehákem nejprve vyráběli plechové krabice pro bezpečné uložení zbraní, později přešli na výrobu „cukroví“ (odbojové krycí označení výbušnin a sabotážních strojů) pro podplukovníka Josefa Mašína staršího a jeho zpravodajsko-sabotážní skupinu. Mezi blízkými spolupracovníky Tří králů byla tato dílna známa jako „cukrárna“.
Bývalý starosta města Louny byl v červnu 1942 na základě udání spolu se svým synem a několika dalšími občany zatčen gestapem a následně 30. června večer popraven v Kobyliské střelnici v Praze.
Kobyliská střelnice za první republiky.
Kobyliské piety se pravidelně zúčastňuje Zdena Mašínová (zcela vlevo), dcera odbojáře Josefa Mašína staršího, zastřeleného na Kobyliské střelnici.
Na pietním místě stojí dřevěný kříž (původní byl pro špatný stav dřeva nahrazen v prosinci 2007 novým) a plastika plačící ženy od Miloše Zeta.
V Kobylisích byl 5. 6. 1942 zavražděn i Bohumil Baxa, český ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity a děkan její právnické fakulty, politik a senátor Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Jeho bratrem byl československý politik a pražský primátor Karel Baxa.
Duchovní Alois Václav Čikl.
A na závěr tvář z opačné strany – Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor protektorátu Čechy a Morava v letech 1941–42.
25/43