Vladimír Zábrodský (na snímku vlevo) se narodil 7. března 1923 v Praze do rodiny českého otce a ruské matky. Od žákovských let hrál ligovou soutěž za pražské LTC (Lawn Tennis Club), s nímž posbíral celkem devět titulů (čtyři oficiální ligové, pět neoficiálních ve válečném období) a tři trofeje ze švýcarského Spengler Cupu.

Spoluhráči ho oslovovali jako Vovku a později se vžila díky vůdčím schopnostem příznačná přezdívka Šéf. V elitním pražském klubu se brzy stává nejlepším střelcem, kapitánem a největší osobností. Září v jednom týmu s dalšími budoucími legendami Jaroslavem Drobným, Stanislavem Konopáskem či Augustinem Bubníkem.

V roce 1947 dotáhl Zábrodský národní tým k prvnímu titulu mistrů světa. V sedmi zápasech nasázel neuvěřitelných 29 branek. Sice neodvrátil jedinou porážku proti Švédsku, ale i tak Československo po překvapivé výhře Rakušanů nad Tre Kronor slavilo zlato.

Po olympiádě v roce 1948, kde získali Čechoslováci stříbro, se Zábrodský (na snímku mluví do mikrofonu) pohádal s kanadským trenérem Mikem Bucknou, průkopníkem hokeje v tuzemsku. Buckna odešel a Zábrodský zaujal místo hrajícího kouče. Jeho rodina měla tehdy v československém hokeji obrovský vliv.

Coby hrající trenér získal Zábrodský s reprezentací druhé zlato na šampionátu ve Stockholmu v roce 1949. Československo ve finálové skupině zdolalo Kanadu i Švédy a vládlo mezinárodnímu hokeji. To už bez mladšího Zábrodského bratra Oldřicha, který po komunistickém puči z února 1948 emigroval do Švýcarska.

Naopak Zábrodský (na snímku vlevo) s mužstvem LTC cestoval do Moskvy, kde v modelových trénincích a zápasech, které brali místní ohromně vážně, učil Rusy hokej. Zábrodský a spol. se setkali s ohromným zájmem Rusů. Ti do té doby znali pouze bandy, ale lednímu hokeji rychle přišli na kloub a i díky československé výpomoci vtrhli na světovou scénu ve velkém stylu.

Neobjasněnou kaňkou na úžasné kariéře Zábrodského, jenž získal s reprezentací později ještě bronz na MS 1955, zůstává událost z roku 1950, kdy bylo 11 hokejistů ve vykonstruovaném procesu křivě obviněno z vlastizrady a odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody a hrozné práci v uranových dolech. Zábrodského se proces netýkal.

Komunisté nepustili reprezentaci na MS do Londýna, protože se na pozadí útěků Oldřicha Zábrodského, dalšího hokejisty Drobného či krasobruslařky Áji Vrzáňové báli velké ostudy v podobě emigrace celého národního týmu. Tým neodcestoval pod záminkou neudělení víz dvěma komentátorům. Hráči pak zamířili do pražské restaurace U Herclíků, kde měli vést protistátní řeči. Večer vnikli dovnitř příslušníci StB a hokejisty pozatýkali. Zábrodský (na snímku vlevo), který se v hospůdce zdržel jen krátce, nebyl nikdy předvolán ani jako svědek, StB se o něj vůbec nezajímala, zatímco ostatní hvězdy nemilosrdně odsoudila. Včetně brankáře Bohumila Modrého, jenž byl označen za hlavu spiknutí, byť na místě vůbec nebyl. Na „Šéfa“ Zábrodského pochopitelně dopadl stín pochybností.

Nikdy se neobjevil důkaz, který by Zábrodského (na snímku při utkání tenisového Davis Cupu proti Belgii v roce 1955) usvědčil ze zrady spoluhráčů, ale ani on sám se nedokázal nikdy očistit. "Už se asi nikdy nedozvíme, co se tam tehdy stalo,“ tvrdil. Podle Luďka Bukače, tehdy vyrůstajícího hokejisty, jenž Zábrodského osobně znal, byl Vovka součástí předem připraveného plánu a posloužil komunistům jako příklad nových pořádků.

Komunisté zlikvidovali prozápadní LTC a Zábrodský přestoupil do dělnické Sparty, kde se stal legendou. "Aby takový zápaďák jako on pochodoval na Prvního máje v řadě v průvodu? Napadá mě jediné vysvětlení. Musel,“ napsal Bukač ve své autobiografii Moje hokejové století. Události roku 1950 zůstanou zřejmě navždy obestřené spekulacemi.

Ve Spartě strávil Zábrodský (na snímku uprostřed) deset sezon a dvakrát s ní vyhrál československou ligu. Po aféře se sázením na domluvené zápasy byl v roce 1960 definitivně vyloučen z národního mužstva. Následující tři roky strávil v ostravských dolech a zároveň byl hrajícím trenérem tamního Baníku, stejnou funkci pak zastával i po návratu do Prahy v Bohemians.

Vedle hokeje Zábrodský reprezentoval Československo na nejvyšší úrovni také v tenise. V Davis Cupu nastoupil v letech 1948, 1955 a 1956 k pěti dvouhrám a pěti čtyřhrám. Na Štvanici ve finále evropské zóny proti Švédům v roce 1948 (na snímku) podlehl Torstenu Johanssonovi 1:3 na sety, ale Čechoslováci celkově zvítězili 4:1.

V roce 1955 znovu v Praze prohrál Zábrodský (na snímku vpravo) s Belgičanem Jacquesem Brichantem také 1:3 a Čechoslováci celkově padli 0:5.

Zábrodský (na snímku vlevo) hrál i proti Brazílii, Portugalsku, Pákistánu a Dánsku. V singlu měl bilanci dvou výher a tří porážek, v deblu naopak třikrát zvítězil a dvakrát prohrál. Jednou nastoupil na jedné straně kurtu se spoluhráče z hokejové reprezentace Drobným a výsledkem bylo vítězství 3:0 na sety proti Brazilcům.

V roce 1965 se i s rodinou dostal přes tehdejší Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, kde se usadil. Trénoval několik tamních týmů, žil ve Stockholmu a do Česka se vracel zejména při slavnostních příležitostech.

Prezident Václav Klaus ocenil Zábrodského v roce 2008 v rámci oslav sta let českého hokeje prezidentskou medailí.

V roce 2010 pokřtil před extraligovým zápasem Sparty proti Českým Budějovicím svou knihu Skutečný příběh hokejové legendy.

"Uvědomuji si, že hokej je nyní daleko těžší. Za našich časů nebyli tak dobří brankáři. Jeden dobrý byl Bóža Modrý. Věřím, že bych nějaké góly dal i teď, to by mi ale muselo být pětadvacet nebo sedmadvacet," řekl před pár lety o současném hokeji.

Zábrodský (na snímku vlevo) se do Česka často nevracel, zřejmě i kvůli neobjasněné minulosti, ale o českém hokeji si nadále udržoval přehled. Ve Švédsku se dále na rekreační úrovni věnoval tenisu, rád sázel na dostihy.

V roce 1997 byl Zábrodský mezi prvními uveden do Síně slávy IIHF (Mezinárodní hokejová federace) a v roce 2008 vstoupil také do Síně slávy českého hokeje.

Zábrodský (na snímku vlevo) je s 464 góly členem prestižního Klubu hokejových střelců. V reprezentaci odehrál 94 zápasů a vstřelil 158 branek. Hrál na čtyřech světových šampionátech a dvou olympiádách.

"Odešla legenda, poslední žijící člen mužstva, které vybojovalo pro československý hokej první titul světových šampionů," uvedl prezident Českého hokeje Tomáš Král. "Bylo mi obrovskou ctí, že jsem s ním mohl být při posledním mistrovství světa v Praze v osobním kontaktu a těšit se z jeho vyprávění a vzpomínek," dodal.

Zábrodský dostal v roce 2012 repliku kožené reprezentační bundy z prvního zlatého MS. V dějinách českého hokeje a sportu obecně zanechal nesmazatelnou stopu, během hokejové kariéry kolem sebe vybudoval magickou auru význačné osobnosti.

V roce 2009 byl hostem Všechnopárty Karla Šípa v České televizi.

Zábrodský dříve vzpomínal, že dlouhověkost mají v rodině, přičemž jeho babička se dožila 105 let. Sám Vovka na stovku o tři roky nedosáhl a odešel přesně týden po atletce Daně Zátopkové, další mimořádné sportovní legendě.