Čechoslováci se na domácí turnaj po sedmi letech pečlivě chystali. V Praze vrcholila pětiletá éra trenéra Luďka Bukače, pod jehož vedením vybojovala reprezentace bronz na MS 1981, stříbro na šampionátech v letech 1982, 1983 a také na olympiádě 1984 v Sarajevu. Cíl pro Prahu byl jasný, zlato.

Jenže zatímco Čechoslovákům vypadli vinou zranění z týmu Petr Klíma (ještě před MS) a Petr Rosol, soupeři přivezli do Prahy hvězdné výběry. V kanadském dresu zářili 19letý Mario Lemieux (na snímku), Steve Yzerman, Ron Francis nebo Scott Stevens.

Sověti, kteří v součtu s olympijským triumfem v Sarajevu útočili na páté zlato z vrcholné akce za sebou, měli v brance Vladimira Myškina (na snímku v souboji s Mariem Lemieuxem) a všem soupeřům hrůzu nahánějící pětku Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov, Vladimir Krutov, Igor Larionov, Sergej Makarov.

Zčásti kvůli velmi náročné přípravě Čechoslováci zprvu chytali dech. Přesvědčivě porazili Finy i oba německé výběry, ale pak překvapivě padli s Američany 1:3.

Zpět do pohody vrátila výběr kapitána Daria Rusnáka remíza 4:4 se silnou Kanadou a následné drtivé vítězství 7:2 nad Švédy. Domácí tým prošel do finálové čtyřky, a tak mu ani tolik nemusela vadit porážka 1:5 od Sovětů. Věděl, že se s nimi střetne ještě jednou.

Zatímco základní části MS pro Čechoslováky končila 27. dubna právě duelem proti sborné, finálová skupina začala už o dva dny později znovu proti stejnému soupeři. Domácí si vybudovali náskok zásluhou Vladimíra Růžičky a Dušana Paška, uhlídali obávanou formaci Sovětů (na snímku zprava Krutov, Fetisov, Larionov, Kasatonov, Makarov) a ubojovali důležitou výhru 2:1.

Trenér Bukač (vlevo) po zápase přijímal gratulaci od svého protějška Viktora Tichonova, legendárního sovětského trenéra přezdívaného "diktátor". V druhém zápase finálové části si Kanaďané poradili s Američany.

Také Čechoslováci odvetu proti USA zvládli, ba naprosto bravurně. Ve sváteční den 1. května rozdrtili soupeře 11:2. Růžička (na snímku) a Jiří Lála se blýskli hattrickem, třetí třetina skončila výsledkem 7:0. Javorové listy v dalším utkání dvěma góly Lemieuxe srazily Sověty a bylo jasné, kdo si zahraje v přímé bitvě o titul.

Čechoslováci rozjeli očekávaný duel proti Kanaďanům parádně, už v šesté minutě se trefil Jiří Šejba. Kanada zachytila začátek druhé části a dvěma brankami, mezi něž se vklínil i další Šejbův zásah, srovnala na 2:2.

Nezastavitelný rodák v Pardubic, v té době 22letý Šejba, však neřekl poslední slovo. V 33. minutě našlápl k úžasnému sólu, na levém křídle nechal projet obránce Stevense jako žáčka k mantinelu, povodil si brankáře Patricka Riggina (na snímku) a dovršil hattrick. Sportovní hala v Holešovicích tleskala vestoje.

Čtvrtý gól přidal kapitán Rusnák, Kanaďané ještě jednou snížili, ale v 59. minutě zajistil Lála definitivní pojistku vítězství 5:3. Budoucí hvězdy kanadského hokeje kousaly trpkou porážku, Čechoslováci po devíti letech dobyli světový trůn.

Mužstvo se opíralo o perfektní výkony zlínského brankáře Jiřího Králíka, Lála byl v tabulce produktivity druhý za Makarovem, posbíral osm branek a pět asistencí. Skvělou bilanci 11 bodů v 11 zápasech zaznamenal 21letý Růžička, osobnostmi týmu byli vedle Rusnáka také Pavel Richter, Jiří Hrdina, Igor Liba, Vincent Lukáč, Miloslav Hořava, Antonín Stavjaňa či František Musil.

Bukač dosáhl na vytoužené zlato a v dalších letech vedl národní týmy Rakouska a Německa. Tuzemský výběr pak na světový titul čekal dlouhých 11 let, až do šampionátu v roce 1996 ve Vídni. Tam už stál na lavičce české reprezentace opět elegantní hokejový pedagog.

Šejbův životní výkon proti Kanadě se stal symbolem zlatého mistrovství (na snímku vlevo, s Růžičkou a Lálou).

Zlato z roku 1985 zůstává nadále posledním domácím titulem českých, potažmo československých hokejistů. V roce 1992 získali doma ještě pod hlavičkou společného státu bronz, v letech 2004 a 2015 odešli Češi z turnajů před vlastními diváky v obou případech bez medaile.