Letadlo s jedním z nejúspěšnějších mužstev té doby na palubě se na zpáteční cestě z Bělehradu, kde Manchester vybojoval postup do semifinále PMEZ (dnešní Ligy mistrů), zastavilo v Mnichově, aby doplnilo zásoby paliva.

V troskách letadla nalezlo 6. února 1958 smrt celkem osm fotbalistů.

Mezi osmi hráči, kteří katastrofu nepřežili, byl i jeden z největších talentů té doby Duncan Edwards.

Jedenadvacetiletý fotbalista sváděl marný boj o svůj život ještě dalších čtrnáct dní v jedné mnichovské nemocnici.

"S Duncanem se tehdy nemohl srovnávat nikdo z nás. Byl jednoduše nejlepší," zavzpomínal před lety Bobby Charlton.

Nehoda téměř zničila slavný tým přezdívaný „Busby Babes“, který měl v té době šanci ovládnout evropský fotbal.

Mezi 44 cestujícími bylo i devět novinářů. Osm z nich nehodu nepřežilo.

Jediný, kdo měl štěstí, byl Frank Taylor, který se ze svého otřesného zážitku vypovídal v knize "Den skonu jednoho mužstva".

Třetí pokus o start na zasněžené dráze skončil tragickou nehodou, při níž přišlo o život 23 lidí.

Letadlo se třikrát pokusilo odstartovat, ale kvůli rozbředlému sněhu na ranveji ztratilo rychlost a narazilo do budov poblíž letiště.

Kvůli silnému sněžení a nízkým teplotám se první dva pokusy o vzlet nepodařily.

Letoun narazil do plotu, sklouzl přes silnici a boční částí zasáhl blízký dům, kde explodovala palivová nádrž.