Spánek jsme většinu historie nahlíželi především přes sny. A subjektivní výpovědi spáčů. To se změnilo až s příchodem moderní spánkové medicíny, která byla ovlivněna vynálezem EEG (elektroencefalografie) v roce 1925. Na fotografii je dnešní podoba přístroje.

Díky vynálezu EEG přišel Američan Alfred Loomis s jeho kolegy z laboratoře v Tuxedo Parku na to, že spánek má několik různých stádií. Na obrázku vidíme hypnogram ukazující celkovou „architekturu“ spánku.

Dnešní EEGpro má až 256 elektrod, které umožňuji detailní záznam a následnou analýzu aktivity mozku během spánku.

Pro celonoční záznamy spánku se používá polysomnografie (PSG). Tato technologie je velmi užitečná při diagnostikování a zkoumání spánkových poruch.

PSG kromě mozkové aktivity mozku měří i aktivitu svalstva (např. obličeje a očí), dechovou aktivitu (pás na hrudníku a břiše), proudění vzduchu před ústy a nosem a sycení krve kyslíkem (sonda oxymetru na prstě).

Všechny tyto hodnoty jsou zaznamenávány speciálním softwarem v podobě grafu.

Během PSG vyšetření se také běžně používají kamery pro noční vidění.

Jednou z nejčastějších spánkových poruch je spánková apnoe, během které dochází k zástavě dechu. K její léčbě se používá přístroj CPAP (Continuous Positive Airway Pressure), který vytváří neustálý přetlak v dýchacích cestách.

Doba spánku se dlouhodobě u celé populace zkracuje. Během nočních hodin jsme čím dál aktivnější. Prostředky jako Modafinil dovedou potřebu spánku ještě snížit. Tato látka se začala používat v armádě, ale dostala se i na běžný trh.

Ukázka z chystané knihy Nikoly Ivanova v části, kde ukazuje světelné znečištění narušující kvalitu spánku.

Vizuální podklady ve fotogalerii tvoří obrazový doprovod v knize Odpočinek v neklidu, který textem vybavil například Simon Willams. Badatel, který se ze sociologického pohledu věnuje výzkumu spánku, medikalizaci spánkových poruch a budoucnosti spánku.