Takto to na Staroměstkém náměstí vypadalo ráno před vztyčením největší části kopie mariánského sloupu ze 17. století. Podbetonované základy a sokl, který obklopují tři schody a balustráda, už byly připravené.

Stavba staronového mariánského sloupu začala v únoru tohoto roku, kdy pražské zastupitelstvo přehodnotilo svoje stanovisko a původní ne změnilo na ano. Na fotce z února pózuje sochař Petr Váňa se svým bratrem Tomášem.

Petr Váňa si nicméně už předtím, než vůbec došlo k hlasování, do Prahy dovezl šedesát tun kamene v dvě stě padesáti kusech. Na soše dle svých slov pracoval dvacet tři let.

Ale zpět do současnosti. Jako první se musela odvést socha Panny Marie, která od roku 2004 stála u nedalekého Týnského chrámu.

Akce hned zkraje nabrala zpoždění, protože Panna Marie držela na svém místě pevněji, než se čekalo. Nakonec ji musel Váňův tým od kovového podstavce odříznout.

Za přihlížení řady lidí, včetně popěvujících mnichů.

A jeřábníka, který čekal, až bude moct sochu zvednout.

Dílo se podařilo a socha putovala o sto metrů dál do Celetné ulice.

...

To už ji obklopoval dav lidí.

Řada z nich se snažila sochy dotknout, jeden z věřících například požádal sochaře, jestli by se sochy nedotkl alespoň jeho růžencem.

Následně vyrazila Panna Marie na korbě nákladního auta k čekajícímu podstavci.

Opět za velkého zájmu přihlížejících.

Zespodu vidíme, jak Panna Marie držela na původním ocelové konstrukci.

Jde o Váňovu kopii původní sochy z roku 2003. Originál se po ztržení sloupu nedochoval.

Mariánský sloup strhl po skončení války v roce 1918 dav lidí i za pomoci hasičů. Viděli v něm symbol habsburské monarchie i údajnou potupu národa po bitvě na Bílé hoře.

Sloupu nepřidalo na šancích ani to, že monarchie byla silně spjatá právě s katolickou církví.

Mariánský sloup přitom původně nebyl mementem na Bílou horu. Byl postaven až o desítky let později jako poděkování na obranu Prahy před Švédy za třicetileté války. Dav ho ale vnímal jinak.

Vraťme se znovu zpátky do přítomnosti.

Když byla socha i vše ostatní na místě, mohlo začalo samotné vztyčování.

Nejdříve musela na základy zapadnout nejdelší část z asi patnáctimetrového sloupu.

Pochopitelně za pomoci jeřábu.

Lidé napjatě zakláněli hlavy.

Sochař Váňa se svým bratrem nakonec sloup sloup úspěšně ukotvili.

...

A lidé se mohli prvně radovat, respektive pokračovat ve zpěvu náboženských písní.

Své nadšení z návratu sloupu a sochy řada lidí vyjádřila i písemně do pamětní knihy.

Sochaři poté vyvrtali dvojici děr do podstavce s rozdrceným výjevem zla, na němž bude stát Panna Marie. Do děr nakonec přijdou křídla.

...

Podstavci nicméně chybí oproti originálu zpodobnění andělů bojujících se symboly zla.

...

Nadšení přihlížejících bylo slyšitelné i viditelné, stejně jako zvědavost dětí.

...

Podstavec pak putoval na připravený sloup.

Akci přihlížela i policie.

Uchycení podstavce proběhlo zdárně a bez problémů.

Zaplaťpánbůh, chtělo by se říci.

Nakonec se směrem k nebi vydala i socha Panny Marie. Poté, co stavba necelou hodinu stála kvůli silnému dešti.

Napětí, které se mísilo s nadšením, by se dalo krájet.

Odpůrci sloupu nedorazili.

Historické chvíli přihlíželo několik stovek lidí.

I Pannu Marii nakonec bratři Váňové po několika minutách usměrnili a úspěšně usadili na kovové hroty v podstavci.

Za jásotu davu pod nimi.

Nejnáročnější a nejviditelnější práce na mariánském sloupu tak jsou hotové. Podle Váni zbývají ještě drobné práce, například dlažba mezi balustrádou a soklem, vyrovnávací schod a kovové mříže. Do prázdného prostoru ve střední části sloupu pak bude uchycen obrázek Panny Marie, který byl původním smyslem sloupu - lidé se k němu chodili modlit.

Kompletně má být dílo hotové do 15. srpna, což je o měsíc dříve, než se čekalo. Stavbě pomohla epidemie, kvůli níž se nekonaly velikonoční trhy, které by donutily sochaře přerušit práci.

Váňova radost po usazení Panny Marie byla nezměrná.

Ihned vyhledal svou ženu.

Petr Váňa dnes (téměř) zakončil dvacet tři let svého snažení.

Takto vypadá nové panorama Staroměstského náměstí v Praze.

...