Zátiší ve stylu Morávka „Věřím v Boha a své pistole“: dvě pistole "Pobožného pistolníka" s biblí, šifrovanými depešemi a hotovostí, kterou uplácel příslušníka německé kontrarozvědky Paula Thümmela. Na fotografii vidíme také rukavici s vycpaným prstem – Morávek tak maskoval chybějící dva články levého ukazováčku. Tento tělesný znak byl dobře známý gestapu i konfidentům a mohl ho prozradit. Naštěstí pro odboj se tehdy používaly předválečné československé bankovky, mnohé bez přetisků. Londýn jich měl dostatek a mohl je posílat do protektorátu. Odboj byl extrémně nákladný – pronájmy bytů, výbušniny, úplatky, informace, ale i základní věci jako potraviny. Lidé v ilegalitě neměli přístup ke stravenkám a potraviny z černého trhu byly velmi drahé. Například velitel Silver A Alfréd Bartoš psal o obrovské spotřebě peněz v depeších do Londýna.

Rodina Václava Morávka: rodiče, starší sestra, Václav a mladší bratr.

Mladý Václav Morávek, student jazykového gymnázia v Kolíně. Ovládal výborně francouzštinu a italštinu, němčinu „jen“ dobře. Právě ta „pouze dobrá“ němčina ho předurčila k tomu, aby měl od Britů svěřený vysoce cenný kontakt, "agenta A-54" Paula Thümmela, příslušníka nacistické kontrarozvědky Abwehr. V té době byl také vedoucím skautského oddílu. Po smrti otce však rodina upadla do vážné finanční nouze. Morávek odešel do armády nejen z vlasteneckého přesvědčení, ale i proto, aby rodinu uživil.

"Ateliérová fotka Václava Morávka s bytostí jednou z jeho nejbližších - dobrmanem Rynem. Morávek měl zvířata obecně velmi rád. Miloval zejména psy a koně. Domníváme se, že i kvůli nim vydržel ve strnulé byrokratické armádě. Jeho povaha byla nespoutaná, divoká a naplno se projevila až v odboji. Ryn zemřel krátce po příchodu německé armády. Morávek svou oblíbenou kobylu jménem Sabina svěřil strýci a odešel do ilegality."

"Pistole, kterou tehdy používal, byla armádní důstojnická pistole vzor 24 a náboje vzor 22, které odpovídají dnešním 9 mm Browning. Nábojů měl opravdu velké množství. Zásoby zřejmě pocházely z ruzyňských kasáren, které Josef Mašín vyklidil před příchodem Němců – údajně odvezl materiál několika nákladními auty."

Reprodukce zatykače na Václava Morávka, která obsahuje fotografii, kterou Morávek sám poslal jako žert na gestapo, aby prý nemuseli dlouho pátrat po jeho podobě. "Morávek byl jedním z nejhledanějších lidí v nacisty okupované Evropě. Přesto posílal gestapu své fotografie, provokativně „na truc“ přímo Oskaru Fleischerovi. Potvrzuje to výpověď gestapáka Chalupského. Byl hazardér, provokatér, měl smysl pro humor. Stejně jako Pepa Mašín. Oba byli silné osobnosti, které často ohrožovaly nejen sebe, ale i své okolí. Dělali věci s nadhledem a vtipem, což jejich pronásledovatele z gestapa dráždilo."

Reprodukce legendárního dopisu, který píše Morávek šéfovi gestapa Geschkemu. Morávek se vsadil s Josefem Mašínem, že si nechá zapálit doutník od jejich úhlavního nepřítele, gestapáka Oskara Fleischera. A opravdu – podle exaktních německých pramenů k tomu došlo v jedné pasáži na Václavském náměstí (nikoliv v Německém domě, jak se traduje). Dopis však Morávek neposlal Fleischerovi přímo – tušil, že by ho ten jen zmuchlal a zahodil. Poslal ho jeho přímému nadřízenému na pražské ústřední gestapo, aby byla ostuda co největší.

Morávkovo údajné mistrovství ve střelbě se nepodařilo prokázat. "Ať jsme pátrali jakkoliv, nic takového jako střelecké mistrovství před válkou jsme nedohledali. V jeho pozůstalosti v Kolíně se dochovaly výhradně jezdecké poháry. Pro střety s gestapem ale ani nepotřeboval být olympijským střelcem – obvykle probíhaly na krátkou vzdálenost, někdy téměř ve tmě. Morávek spoléhal na plán úniku, nosil dvě pistole a jejich cílem bylo zasypat zatýkací tým sprškou projektilů. "

Nábojů měli dostatek. "Dle německých pramenů měl Morávek (stejně jako Mašín) velké množství zásobníků – například na Prašném mostě po něm zůstalo sedm prázdných zásobníků a v Karlovce podle gestapa vystřílel přes 200 ran. To by znamenalo přebití až 24krát. Otázkou zůstává, kde vzal tolik nábojů. V našem zpracování spekulujeme, že si před akcí naplnil kapsy dalšími náhradními zásobníky.

Pavel Černý při rekonstrukci úniku Václava Morávka. Skutečné místo a okno, odkud se měl Morávek splečně s radistou skupiny Peltánem spustit na drátu od vysílačky. "Zkoušíme právě spustit dolů obdobný drát, jaký tehdy používali jako anténu k vysílačce. Většinou se nám ale nedaří, aby dopadl až na zem – zamotává se a nefunguje. Jak to tehdy udělali? To zůstává záhadou. Právě o těchto pokusech, o našich praktických rekonstrukcích tehdejších událostí, je naše nová kniha Akta Morávek."

Autor knihy Akta Morávek Pavel Černý při rekonstrukci úniku Morávka před přepadením gestapem. "Použili jsme moderní a bezpečnější techniku. Chtěli jsme se ale co nejvíc přiblížit realitě – včetně dobového oděvu a výzbroje. Měl jsem u sebe dvě pistole a osm plných zásobníků. Přesto zůstává nejasné, jak tehdy drát uvázali a spustili. Nám se většinou zamotal. A zpomalit nebo se přitáhnout po volně visícím drátu? Téměř nemožné. Terén pod domem klesá, a co je zepředu přízemí, je zezadu třetí patro. Gestapo si nepřipustilo, že by někdo mohl uniknout právě tudy. Tato verze je potvrzena českými svědky i gestapáckými výpověďmi a závěrečnou zprávou. Nejde o legendu, ale o doložený fakt. Otázkou zůstává, jak přesně to dokázali."

Nová kniha o legendárním českém odbojáři Václavu Morávkovi vyjde na přelomu dubna a května 2025.