Fiat 128 se poprvé představil na konci března 1969, vedla k němu však dlouhá cesta.

Konstruktér Dante Giacosa měl v hlavě nápad na podobné auto už zhruba od poloviny 50. let.

Přesvědčit vedení Fiatu se mu nicméně povedlo až po úspěchu Autobianchi Primula, které přišlo s přelomovou koncepcí napříč uloženého čtyřválce a převodovky vedle něj před přední nápravou.

Tuto koncepci s pohonem předních kol a nezávisle zavěšenými všemi koly dostal i Fiat 128.

Přímo pro něj vyvinul Aurelio Lampredi úplně nový čtyřválec o objemu 1116 cm3. Ten měl výkon 40 kW a byl spojený s čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Původně byly v nabídce dvou a čtyřdveřový sedan, už na podzim 1969 je ale doplnilo kombi Familiare se třemi dveřmi.

Kufr pojmul 400 litrů zavazadel, technika byla stejná jako u sedanu. Mimochodem Fiat 128 se stal evropským autem roku 1970.

V březnu 1971 se nabídka o dvoudveřovou sportovní verzi Rally.

Kromě sportovního zevnějšku dostalo auto čtyřválec převrtaný na 1290 cm3 s výkonem 49 kW.

V roce 1972 přijela první modernizace, kterou lze poznat snadno podle jiných nárazníků a pozměněné čelní masky.

Fiat 128 se s úspěchem prodával také v Československu, první sedany dorazily ještě v roce 1970 do Tuzexu za 12 900 tuzexových korun. Jedna tuzexová koruna byla zhruba pět klasických korun.

Ceny se během následujících let zvyšovaly, dovoz pak skončil v roce 1975. Celkem se prodalo přes 7,5 tisíce 128, drtivá většina přes Tuzex, jen asi stovka jich skončila v Mototechně.

Do Tuzexu mířily i další varianty včetně kombi Familiare nebo sportovní 128 Rally.

Toto už je Fiat 128 Special, který přinesl v roce 1974 mimo jiné třináctistovku z modelu Rally s výkonem poníženým na 44 kW a také obdélníková přední světla.

Pohled na palubní desku střiženou dle tehdejší módy.

Toto už je Fiat 128 ve zmodernizované podobě, která se ukázala v roce 1976 a přivezla novou masku, plastové nárazníky a samozřejmě také obdélníková přední světla.

Nabídka nadále obsahovala sedan s dvou- i čtyřdveřovou karoserií.

Kombi dostalo nově jméno Panorama a kromě změn v přední části třeba také jiná zadní boční okna.

Motorová nabídka zahrnovala výběr mezi jedenáctistovkou a třináctistovkou.

Palubní deska po modernizaci byla opět poplatná dobře tvary i množstvím plastů, Fiat 128 byl ale nadále prodejní hit.

I proto nakonec vydržel ve výrobě až do roku 1985, i když se výrazně překrýval s nástupnickým Ritmem. Celkem ho vzniklo na 3,1 milionu kusů, a to jen v Itálii.

Počítá se do toho i verze 128 Sport Coupé, která měla premiéru v listopadu 1971.

Kupé se nabízelo ve verzi S s obdélníkovými a SL se čtveřicí kulatých světel a větším množstvím chromu.

Atraktivní třídveřový model dostal základ 128 s o 22 cm zkráceným rozvorem náprav a zesílenou podlahou.

Pod kapotou byly dvojitým karburátorem posílené jednotky o objemu 1116 i 1290 cm3, u nichž stoupl výkon na 47, respektive 55 kW.

Oba motory se nabízely ve spojení s oběma výbavami a 128 Sport Coupé se nabízela i na československém trhu.

Modernizace se dostala ke slovu v roce 1975, kdy se změnil nejen vzhled, ale také jméno na Fiat 128 3P.

To značilo i změnu karoserie, místo klasického kupé se z auta stal "třídveřový hatchback", proto 3P na znamení třetích dveří.

Nabídka motorů zůstala zachována, ale auto mělo vždy čtveřici kruhových světel vpředu. Vyrábělo se do roku 1979.

Nejslavnější licenční verze Fiatu 128, Zastava 101 alias stojadin, který navíc dostal karoserii typu hatchback vyvinutou přímo ve Fiatu.

Vůz se s trojicí či pěticí dveří dělal až do roku 2008, během výroby se přidal i původní sedan jako Zastava 128. Ten pak z CKD sad montovali i v Egyptě.

Seat dělal licenčně 128 3P, ovšem s motory ze Seatu 124.

Úspěšně se Fiat 128 vyráběl až do roku 1990 v Argentině, kde se dočkali i vlastního pětidveřového kombi a později i tohoto faceliftu s označením Super Europa.

Techniku modelu 128 využívalo i atraktivní kupé X1/9 s motorem uprostřed, které později vyráběla místo Fiatu karosárna Bertone.