Kategorie Jednotlivá fotografie: Florian Bachmeier.
Probíhající konflikt ve vesnici nedaleko Kupjansku přinutil Anhelininu rodinu hledat dočasné útočiště. Nyní žije se svou babičkou Larisou v Borščivce, zatímco její matka je v asi hodinu vzdáleném Charkově. Holčička trpí záchvaty paniky. (Borščivka, 7. března 2024)
Kategorie Jednotlivá fotografie: Nanna Heitmann (agentura Magnum) pro The New York Times.
Zraněný voják v polní nemocnici u Bachmutu, která vznikla v podzemní vinárně. Levá noha a ruka mu byly později amputovány. (Donbas, 22. ledna 2024)
Kategorie Jednotlivá fotografie: Prins de Vos (Queer Gallery).
V Nizozemsku i jinde ve světě musí pacienti dlouze čekat na první schůzku k potvrzení pohlaví. U nebinárních a trans osob to tak může způsobovat frustraci, izolaci a zoufalství.
Mika (21) čekal na první konzultaci na genderové klinice 22 měsíců. Mezitím osobně uhradil náklady na špičkovou operaci a hormonální léčbu. První konzultaci nakonec absolvoval v květnu 2024. Rotterdam, Nizozemsko, 2. února 2024.
Kategorie Příběh roku: Maria Abranches.
Ana Maria Jeremias, pečovatelka a pracovnice v domácnosti v Portugalsku, má podobnou zkušenost jako nesčetné ženy z celé Evropy. Na snímku uniforma Any Marie připravená do práce. Původně se jmenovala Utima (kimbundské slovo pro „srdce“), nové jméno jí dala rodina, která ji přivezla do Portugalska. Vyfoceno v Lisabonu, 27. listopadu 2023.
Anu Mariu v devíti letech odvlekli z Angoly do Portugalska. Místo slíbeného vzdělání ale přes 40 let pracovala v domácnostech jiných lidí.
(Ana Maria dojíždí do práce. Rio de Mouro, Portugalsko, 9. ledna 2024.)
V 21 letech se jí podařilo dostat z násilnické rodiny, kde byla nucena pracovat. Pořídila si bydlení na předměstí Lisabonu.
Ana Maria pečuje o ženu, u které je zaměstnána již pět let. Lisabon, Portugalsko, 11. prosince 2023.
Kategorie Příběh roku: Michail Tereščenko (agentura TASS).
Gruzii v listopadu loňského roku zasáhly další protivládní protesty. Lidé protestovali proti výsledkům parlamentních voleb, které provázelo podezření z manipulace, i proti rozhodnutí premiéra Irakliho Kobachidzeho pozastavit rozvory o vstupu země do EU.
(Shromáždění před Gruzínským muzeem výtvarného umění naproti budově parlamentu, 6. prosince 2024 v Tbilisi, Gruzie.)
Evropský parlament předtím odmítl uznat gruzínské volby právě kvůli podezření z manipulace. V hlavním městě Tbilisi došlo při demonstracích tisíců lidí ke střetům mezi policií a demonstranty před budovou parlamentu.
(7. prosince 2024 v Tbilisi, Gruzie.)
Protesty i přes tvrdý zásah pokračovaly. Vláda v té době přijala zákon kriminalizující i symbolické protestní akce, jako je například veřejné vylepování samolepek.
(Protestující si vyplachuje oči poté, co policie nasadila slzný plyn. 7. prosince 2024 v Tbilisi, Gruzie.)
Tbiliská Rustaveliho třída zahalená kouřem poté, co policie nasadila proti demonstrantům slzný plyn, 7. prosince 2024.
Kategorie Příběh roku: Rafael Heygster (Der Spiegel).
Německá nacionalistická a protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD), která se stylizuje do role „strany malých lidí“, dosáhla v roce 2024 výrazných zisků a v celostátních volbách v roce 2025 dokonce 20,8 % hlasů.
Fotograf se v roce 2024 zúčastnil mítinků AfD, aby prozkoumal a zpochybnil způsob, jakým se tato krajně pravicová strana prezentuje.
(Členové a příznivci strany AfD zpívají píseň o deportaci při incidentu, který policie vyšetřuje kvůli podněcování k nenávisti. Postupim, Německo, 22. září 2024.)
Alice Weidelová, spoluvůdkyně AfD se přihlásila ke kontroverznímu termínu „remigrace“, který se používá pro označení plánu na rozsáhlé deportace přistěhovalců. Vyfoceno v německém Essenu, 30. června 2024.
Krajně pravicová a populistická politická uskupení po celé Evropě dokazují, že umí využívat nová média k šíření své ideologie. Odpůrci je obviňují z posilování dezinformací, šíření nenávisti a ohrožování demokracie.
(Členové AfD hlasují na sjezdu strany, kde vybírali kandidáty pro nadcházející volby do Evropského parlamentu. Magdeburg, Německo, 29. července 2023.)
Kategorie Dlouhodobý projekt: Aliona Kardašová (DOCKS Collective) pro časopis Stern.
Faktický zákaz kritických médií a potlačování protiválečných protestů vytvořily v Rusku alternativní realitu s vlastním pohledem na to, co Kreml nazývá „speciální vojenskou operací“ na Ukrajině namísto plnohodnotné invaze.
(Písmeno Z, které se stalo symbolem veřejné podpory ruské invaze na Ukrajinu, září mezi vánočními ozdobami. 29. prosince 2022 v ruském Tomsku.)
Aliona Kardašová se narodila v Rusku, nyní ale žije v Německu. Ve svém projektu se zamýšlí nad ztrátou domova a nad láskou k lidem, kteří věří v jinou verzi reality.
(Večírek v tomském klubu, kde DJové hráli i několik skladeb v ukrajinštině. V roce 2023 bylo hraní ukrajinské hudby v Rusku vnímáno jako občanská neposlušnost, 6. ledna 2023.)
Při opětovné návštěvě svého rodného města se Aliona snažila zachytit, jak válka Rusy proměňuje, a udržet si víru, že osobní pouta jsou silnější než síly, které jednotlivce rozdělují.
(Aliona (vlevo) se svou mladší sestrou Sanjou, matkou dvou dětí. Aliona se Sanjou o válce nikdy nemluvila a nemá představu o tom, jaké to musí být vychovávat syna ve válečném Rusku. 5. srpna 2023 v Tomsku.)
Nad hroby vojáků zabitých na Ukrajině vlají ruské vlajky a vlajky jednotek ruských obranných sil, 30. srpna 2023 v Tomsku.
Po útoku islamistických extremistů na koncertní halu Crocus City Hall nedaleko Moskvy, během které 22. března zahynulo 145 lidí, se po celé zemi objevily improvizované památníky. 25. března 2024 v Tomsku.
Protože Alionina babička jen zřídkakdy vychází z domu, televize (zde vysílá projev prezidenta Putina) je často jejím oknem do světa. 12. ledna 2023 v Tomsku.
Záběry z útoku bezpilotního letounu na ukrajinský cíl jako exponát na výstavě v místním muzeu v Tomsku vedle „trofejí“ z fronty., 2. dubna 2024 v Tomsku.
Alionina babička ve svých 94 letech volí prezidenta, u toho pronesla: „Bůh mi žehnej, starému bláznovi, že mohu ještě jednou volit Putina!“. 16. března 2024 v Tomsku. Putin podle oficiálních výsledků zvítězil s více než 88 procenty hlasů.
20/23