

Požár vypukl v podkroví, konkrétně v prostoru krovu zvaného „la forêt“ - les -, zhotoveného z dubových trámů z 12. a 13. století. Ironicky právě v době, kdy probíhala rekonstrukce. Oheň rychle zachvátil staleté dřevo a zničil jedinečné konstrukce, které přežily revoluce i války.


Notre-Dame není jen kostel. Je to místo, kde se psala francouzská i evropská historie - od korunovací po revoluční události. Hořící střecha pro mnohé lidi symbolizovala křehkost kulturního dědictví.


Navzdory katastrofě zůstaly hlavní nosné struktury - včetně obou věží na západní fasádě - stát. Byla to tichá připomínka trvanlivosti gotického inženýrství a zároveň naděje, že obnova je možná.


K uhašení došlo až v úterý 16. dubna ráno po zhruba 12 hodinách. Požár zničil téměř celou střechu včetně typického sanktusníku, část vitrážových oken a část nosných kleneb v chrámové lodi.


V Paříži se tisíce lidí shromáždily, aby ve zpěvu, modlitbě nebo jen tichu sledovaly, jak plameny ničí dědictví jejich předků. Byla to chvíle, která se zdála, že přesahuje a maže lidské rozdíly.


Přes 400 pařížských hasičů bojovalo s plameny více než devět hodin. Riskovali své životy, aby ochránili nejen strukturu, ale i vzácné artefakty a relikvie – včetně trnové koruny, která byla včas zachráněna.


Zřejmě nejikoničtější moment nastal, když se zřítila štíhlá věž - sanktusník -, která byla dominantou siluety chrámu. Její pád symbolizoval ztrátu, která zasáhla nejen Pařížany, ale celý svět.


Pro mnohé turisty byla Notre-Dame především architektonickým skvostem. Pro Francouze to ale bylo místo paměti, víry a identity. Požár vyvolal celosvětovou solidaritu. Lidé po celém světě spontánně vyjadřovali francouzům podporu a v následujících dnech se na rekonstrukci vybralo přes miliardu eur.


Zkáza se rychle proměnila ve výzvu. Prezident Macron slíbil obnovu během pěti let - do letní olympiády v Paříži 2024. Ač ambiciózní, tento slib dodržel a dnes lidé mohou katedrálu Notre-Dame znovu obdivovat v plné kráse.
9/9

