Výstavba továrny automobilky AvtoVAZ ve městě Toljatti na březích Volhy začala v lednu 1967 za asistence Fiatu. Sověti jednali ještě s Renaultem, ale italský projekt jasně zvítězil.

Prvních šest aut bylo ručně smontovaných 19. dubna 1970 tak, aby auto stihlo sté výročí narození Vladimira Iljiče Lenina 22. dubna 1970.

Z těchto šesti aut byla dvě modré a čtyři v tmavočerveném višňovém odstínu.

Předběžnou dohodu s Fiatem podepsal Sovětský svaz v roce 1966, obecnou pak v srpnu stejného roku. To už v Rusku intenzivně probíhalo testování italského sedanu.

Aby se z něj stal VAZ 2101, prodělalo auto na 800 změn a nabralo asi 90 kilo.

Designově však až na detaily - třeba kliky dveří - byla obě prakticky k nerozeznání. Toto je Fiat 124...

... a toto VAZ 2101. Auto dostalo jméno Žiguli podle nedalekého pohoří, proto se mu v Československu říkalo žigulík.

Největší změnou oproti italskému originálu prošel motor. Zatímco Fiat měl dvanáctistovku s rozvody OHV, Sověti chtěli motor s modernějšími rozvody OHC. Fiat ho nakonec vyvinul a první modely VAZ tak dostaly novou dvanáctistovku o výkonu 44 kW ve spojení s upravenou čtyřstupňovou manuální převodovkou. Motor poháněl zadní kola, auto dostalo také spojku s větším průměrem.

Jinak se zvýšila světlá výška, karoserie byla vyztužená, podvozek odolnější a jiné byly i brzdy - vzadu se místo kotoučů dostaly bubny. Vše v zájmu toho, aby auto lépe vyhovovalo sovětským silnicím a povětrnostním podmínkám.

Jednání vedoucí k postavení mamutí továrny s prvotní kapacitou přes 600 tisíc aut však byla mezi Fiatem a Sovětským svazem dlouhá.

První kontakt mezi vedením automobilky a komunistické země proběhl už někdy v květnu 1962.

Sověti se původně zajímali o pomoc v oblasti traktorů a zemědělských strojů.

Na auta se obrátila pozornost až v roce 1965. Tehdy bylo obnoveno sovětské ministerstvo pro automobilový průmysl a premiér Alexej Kosygin už byl naplno zainteresován v hledání vhodného partnera pro stavbu nové továrny.

V Sovětském svazu totiž převládala výroba nákladních aut, osobní tvořila právě v roce 1965 jen zhruba třetinu a chyběl model vhodný pro rostoucí střední třídu.

Jak jsme zmínili, ve hře byl údajně ještě Renault, Francie, podobně jako Itálie, patřila k ekonomickým spojencům s vhodným politickým profilem. Ale Fiat dokázal soupeře zřejmě jasně porazit.

V lednu 1967 začala výstavba továrny a v srpnu 1970 už probíhala sériová výroba vozu. Do konce roku vzniklo na 23 tisíc žigulíku.

Ty původní nakonec poznáte docela snadno, v prvním nárazníku mají otvor pro startování klikou.

Popularita auta rychle rostla. Žigulík byl spolehlivý, pohodlný, poměrně kvalitní a s rozvorem 2424 mm, nosností 400 kg a zavazadlovým prostorem o objemu 380 litrů také praktický.

Do Československa zamířily první kusy žigulíku v roce 1971 a samozřejmě i tady popularita rychle narůstala.

Sedanu 2101 se spolu s deriváty a modely 2102 a 2103 prodalo, podle dat v knize Automobily Lada spisovatele Jana Tučka, přes 260 tisíc kusů. A kdyby bylo možné, prodalo by se jich i více, pořadníky byly narvané k prasknutí.

Výroba v Toljatti utěšeně narůstala a už v roce 1974 továrna dosáhla roční výroby přes 600 tisíc aut.

Ještě dříve, 21. prosince 1973 se VAZ 2103 stal miliontým vyrobeným modelem továrny AvtoVAZ, 26. října 1979 potom výrobce mohl slavit dokonce auto s pořadovým číslem pět milionů. Tím se stal VAZ 2101.

AvtoVAZ žigulík postupně vylepšoval, ale omlazené verze se prodávaly po boku těch původních. Objevovaly se ale různé kombinace motorů a typů karoserie.

Při modernizaci v roce 1974 se totiž třeba objevila pod kapotou benzinová třináctistovka s výkonem 48 kW, která byla původně spojená i se změnami karoserie.

Jenže později dostalo auto s novou karoserií i původní dvanáctistovku. A na některých trzích se pak luxusnější model 2103 původně s 55kW patnáctistovkou objevil i s třináctistovkou pod kapotou.

Vyráběly se i speciální verze pro KGB, v jejich rukách se objevily i prototypy s Wankelovým motorem.

Sedany VAZ 2101 a 2103.

Dovoz žigulíku směrem do prodejen a k zákazníkům.

Byl to mimochodem právě AvtoVAZ, který v Sovětském svazu zavedl systém značkových servisů spolu s prodejem nových aut.

Na této fotce je dobře viditelný i prostor pro startování klikou.

Na výrobu sedanu navázalo z jara 1971 kombi 2102, které taktéž vycházelo z italského originálu.

A posledním původně italským autem byl VAZ 2103, tedy luxusnější verze se silnějším motorem a lepší výbavou.

Následovaly úpravy žigulíku už plně výhradně v sovětské režii. Vznikl tak VAZ 2106...

... a v roce 1980 se z modelu 2101 stal VAZ 2105.

Zmodernizované kombi dostalo označení VAZ 2104.

A luxusnější provedení opět jen s karoserií sedan neslo jméno VAZ 2107. To nakonec ve výrobě vydrželo až do roku 2012. Dohromady vzniklo na 17,5 milionu automobilů řady Žiguli.