Jeden z posledních snímků papeže Františka. Na Velikonoční neděli vystoupil na balkoně baziliky svatého Petra na vatikánském Svatopetrském náměstí, aby udělil věřícím tradiční požehnání na nejvýznamnější křesťanský svátek. Následující poselství už ale nepřečetl.

Papež František se narodil jako Jorge Mario Bergoglio 17. prosince 1936 v argentinské metropoli Buenos Aires do rodiny italských přistěhovalců. (Nedatovaná fotografie budoucího římského biskupa pořízená v Buenos Aires vznikla okolo roku 1950.)

V mládí mu kvůli infekci vyoperovali část plíce, což mu způsobovalo zdravotní potíže i později. Vystudoval střední chemickou školu, ale vybral si povolání kněze. (Jorge Mario Bergoglio, jeho matka Maria Regina Sivori a jeho otec Mario Jose Bergoglio v roce 1958 v Buenos Aires.)

Vysvěcen byl v roce 1969 a o čtyři roky později se stal provinciálem jezuitů v Argentině. V 90. letech se nejprve stal biskupem a pak arcibiskupem. (Nedatovaný snímek, Bergoglio při podávání jídla v Buenos Aires.)

Už tehdy proslul svojí skromností, až asketičností, jezdil například veřejnou dopravou (snímek z metra v Buenos Aires, 25. května 2008), bydlel v malém bytě a sám si vařil jídlo.

V roce 2001 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. V tomtéž roce na sebe poprvé výrazně upozornil v Římě, když jako tzv. generální relátor řídil biskupskou synodu, na níž zdůraznil roli sociální nauky církve. (Konzistoř na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu, papež Jan Pavel II. jmenuje Bergoglia kardinálem, 21. února 2001).

Za jednoho z favoritů na papeže byl považován už v roce 2005, kdy zemřel Jan Pavel II. (Jorge Mario Bergoglio během návštěvy Vatikánu v roce 2001.)

Kardinálské konkláve ho ale zvolilo až v březnu 2013 poté, co Benedikt XVI. šokoval svět, když jako první papež po mnoha staletích odstoupil. (Na snímku sleduje dav nově zvoleného papeže Františka, 13. března 2013.)

Své papežské jméno Bergoglio zvolil na počest svatého Františka z Assisi, aby dal najevo svou starost o chudé. (Papež František poprvé po zvolení zdraví věřící na Svatopetrském náměstí, 13. března 2013.)

František se stal v pořadí 266. papežem. Byl také prvním z Latinské Ameriky a zároveň prvním členem jezuitského řádu, který stanul v čele katolické církve. (Papež František se modlí s kněžími, 30. září 2020 během pandemie koronaviru.)

Už krátce po nástupu si získal velkou podporu mezi věřícími katolíky, ale i ostatními lidmi, kteří oceňovali jeho prostý a lidský přístup. (Papež František líbá batole při příchodu na týdenní audienci, 12. června 2019 na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu.)

Jako hlava církve se František zapsal svým zájmem o lidi na okraji, hlavně o chudé nebo uprchlíky. (Papež František v Port Louis na ostrově Mauricius, 9. září 2019.)

Několik měsíců po svém zvolení, v červenci 2013, nečekaně navštívil středomořský italský ostrov Lampedusa, aby upozornil na tíživou situaci afrických běženců. (Lampedusa, 2013.)

Jeho stoupající popularita se rychle projevila na sociálních sítích, kde ho sledují miliony lidí. (Papež František přichází na týdenní audienci na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu, 11. října 2023.)

V některých západních médiích měl František často nálepku reformátorského, liberálního papeže. (Papež František se účastní křížové cesty na prázdném Svatopetrském náměstí kvůli pandemii koronaviru, 10. dubna 2020 ve Vatikánu.)

Například díky slovům, že pokud je někdo gay a hledá Boha, on ho jako papež nemá co soudit kvůli jeho orientaci. (Na snímku papež František žehná zraněnému dítěti během návštěvy dětské nemocnice v Římě, kde se léčily děti z Ukrajiny, snímek z roku 2022.)

Za svého pontifikátu také jmenoval mnoho žen do vedoucích funkcí ve vatikánské státní správě i v církevních institucích. Letos v lednu například poprvé jmenoval ženu do úřadu vatikánského prefekta. (Papež s čelenkou, kterou mu darovali domorodí vůdci, 25. července 2022 v kanadském Maskwacisu.)

Dle znalců církevních poměrů se nicméně nedá tvrdit, že by byl František vyloženě liberál. Ve věroučných otázkách se zpravidla držel dosavadních církevních pozic, odmítl kněžské svěcení žen či uznávání homosexuálních svazků a interrupce označil za jeden z nejhorších zločinů. (Papež František zdraví jeptišky během týdenní audience v Aule Pavla VI., 30. srpna 2023 ve Vatikánu.)

Pokud byl ve vatikánských kuloárech František kritizován, nebylo to ani tak za nějaké teologické názory, jako spíše za ráznost a dle některých až autokratický styl, jímž řešil některé záležitosti a problémy. (Papež František oficiálně zahajuje Jubilejní rok 2025 slavnostním otevřením Svatých dveří v bazilice svatého Petra, 24. prosince 2024 ve Vatikánu.)

Během svého pontifikátu František podnikl množství zahraničních cest, a to i z pohledu římskokatolické církve do velmi netradičních míst, jako byla například Srí Lanka, Barma nebo Bangladéš. (Papež v iráckém Erbílu, 2021.)

Stal se prvním papežem, který sloužil mši na Arabském poloostrově, když v roce 2019 navštívil Spojené arabské emiráty. Loni v září pak navštívil největší muslimskou zemi Indonésii a v Jakartě podepsal společnou deklaraci s tamním velkým imámem. (Upomínkové předměty s podobiznou papeže Františka, Jakarta, Indonésie, 2024.)

Papež František uděluje požehnání Urbi et Orbi z balkonu s výhledem na Svatopetrské náměstí, 31. března 2024 ve Vatikánu.

Na mezinárodní úrovni se František často vyjadřoval k aktuálním problémům. Kromě migrace a sociální nerovnosti to byla hlavně změna klimatu. (Snímek z roku 2023.)

Snažil se také vystupovat jako diplomatický prostředník smíření v konfliktních oblastech, například v Jižním Súdánu nebo Kolumbii. Pomohl také k historickému obnovení diplomatických vztahů mezi Kubou a Spojenými státy. (Papež František s kněžími během týdenní audience, 1. května 2024 ve Vatikánu.)