Trojka, za jejíhož vládnutí byly pod taktovkou sovětské tajné policie KGB položeny základy Státní bezpečnosti. Zleva: generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský, prezident Klement Gottwald a premiér Antonín Zápotocký.

Velení čs. Státní bezpečnosti u prezidenta republiky Gustáva Husáka. Foto: J. Sivoš, Ústav paměti národa.

Dlouholetý šéf sovětské tajné služby KGB Jurij Vladimirovič Andropov (1914–1984) a také významný stranický a státní činitel KSSS a SSSR od konce 40. let do své smrti v únoru 1984. Působil ve významných funkcích v Komsomolu a stranickém aparátu v Karelo-finské republice a ÚV KSSS. Po Stalinově smrti odešel do diplomatických služeb a působil jako velvyslanec v Maďarsku, kde pracoval i v období protikomunistického povstání v roce 1956. V letech 1957–1967 vedl oddělení ÚV KSSS pro dohled nad sovětským blokem. V následujících patnácti letech stál v čele všemocné KGB. Na sklonku Brežněvovy éry se stal hlavním ideologem KSSS a po smrti L. I. Brežněva se stal jeho nástupcem. Funkci generálního tajemníka KSSS vykonával nedlouhých 15 měsíců (listopad 1982 – únor 1984).

Spolkový kancléř Západního Německa Willy Brandt (vlevo) se svým tajemníkem Günterem Guillaumem. Brandt byl nucen rezignovat v roce 1974 poté, co se veřejnost dozvěděla, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Günter Guillaume pracoval pro východoněmeckou tajnou službu (Stasi), a tedy i pro KGB. Šlo o jeden z největších politických skandálů v poválečném Západním Německu.

Praha 1978: Úvodní proslovy na společné poradě náčelníků rozvědek sovětského bloku. Zleva ministr vnitra ČSSR Jaromír Obzina, náčelník správy FMV generál Miloš Hladík, představitel KGB SSSR při MV ČSSR generál Jelisej Sinicyn, náčelník První hlavní správy bulharského ministerstva vnitra Vasil Kocev a maďarský zástupce náčelníka III. hlavní správy János Bogye.

Rudolf Barák (1915–1995), ministr vnitra a místopředseda vlády. Za jeho éry v padesátých letech minulého století zaznamenala čs. rozvědka (I. správa MV) nebývalý rozvoj. Na základě sovětských požadavků vybudovala rezidentury v několika desítkách států a rozehrávala akce, jež neodpovídaly skutečnému významu Československa. Ve stejném období opět zesílila represivní politika vůči skutečným i domnělým nepřátelům komunistického režimu.

Bohumil Molnár, roz. Motejlek (1924–1988). Jeden z nejtajemnějších náčelníků StB. Sloužil v ní 33 let. Ve spolupráci se sovětskou rozvědkou se podílel na únosu předúnorového předsedy čs. sociální demokracie a místopředsedy vlády Bohumila Laušmana. Za tuto vídeňskou operaci byl Molnár povýšen a obdržel i peněžitý dar 2 000 Kč. Důvěru sovětské rozvědky potvrzoval i fakt, že podplukovník Molnár v květnu 1960 řídil akci "Mornard" - návrat Ramóna Mercadera, vraha Lva Trockého, z mexického vězení. Molnárova hvězdná chvíle pak přišla 21. srpna 1968, kdy krátce po začátku okupace přivítal ve své pracovně v Bartolomějské ulici důstojníky KGB. Druhý den na to vyslal své lidi s příslušníky KGB do budovy ÚV KSČ, aby vzali do "ochrany" prvního tajemníka Alexandra Dubčeka a další "soudruhy". Dlouhá léta se podílel na "boji" proti vnitřnímu nepříteli a tzv. zahraniční ideologické diverzi.

Josef Toufar (14. července 1902 Arnolec – 25. února 1950 Praha). Český římskokatolický kněz, jehož poslední kněžské působiště byla menší venkovská obec Číhošť u Ledče nad Sázavou. Poté, co se během jeho kázání při bohoslužbě v číhošťském kostele 11. prosince 1949 rozpohyboval půlmetrový dřevěný křížek na oltáři, o čemž svědčilo 19 svědků, a rychle se rozšiřovala zpráva o tzv. číhošťském zázraku, tak se vedení KSČ rozhodlo tuto událost zneužít ke zdiskreditování katolické církve (a následně proticírkevním opatřením). Toufar byl 28. ledna 1950 unesen do Valdic, kde se jej členové speciální instruktážní skupiny StB snažili krutým mučením donutit ke lživému doznání, že pohyb křížku sám inscenoval. Toufar se však neměl k čemu přiznat a ani technikům StB se nepodařilo sestavit podvodný mechanismus tak, aby fungoval. Po čtyřech týdnech bestiálního mučení Toufar 25. února 1950 zemřel po operaci ve Státním sanatoriu v Praze v Legerově ulici.

Poslední fotografie Josefa Toufara. Jen několik hodin před smrtí jej StB donutila k vystoupení před kamerou. Záběry potřebovala pro svůj propagandistický film.

Ladislav Mácha (19. června 1923 Višňová – 30. září 2018) byl v letech 1945-1963 příslušníkem StB, později právníkem v podniku zahraničního obchodu a úředníkem na ministerstvu lesního a vodního hospodářství. Známý je především tím, že v únoru 1950 při "vyšetřování" čihošťského zázraku ve Valdicích bestiálně umučil čihošťského faráře Josefa Toufara.

Civilní snímek Ladislava Máchy.

Poslední šéf StB Alojz Lorenc (* 21. červen 1939 Trenčín), je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra ČSSR, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Celou kariéru působil v bezpečnostních složkách. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal rozkaz ke skartaci mnoha dokumentů z archivu StB. Po revoluci byla StB zrušena a generál Lorenc z řad bezpečnostních složek propuštěn. Za své činy z doby socialismu byl v říjnu 1993 Vyšším vojenským soudem v Táboře odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Trest si však nikdy neodpykal a odjel na Slovensko, jehož orgány v roce 2000 trestní stíhání zastavily. Teprve v roce 2002 byl Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně. Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci. Po roce 1990 se Alojz Lorenc zabýval komerční poradenskou činností v oboru IT bezpečnosti. Později několik let pracoval jako ředitel firemních rizik pro investiční skupinu Penta (snímek byl pořízen v únoru 1991).

Jan Patočka, jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. V roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely Plastic People a stal se (spolu s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem) jedním z prvních mluvčích Charty 77 (1. ledna 1977). Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu ukrátilo život. 5. ledna a šestkrát mezi 10. a 17. lednem byl dlouze vyslýchán StB. Další mnohahodinový výslech podstoupil 3. března po setkání s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem (1. března). Po tomto posledním vyčerpávajícím výslechu byl v noci hospitalizován s podezřením na infarkt. V nemocnici posléze zemřel na mozkovou mrtvici v noci z 10. na 11. března.

Pohřeb Jana Patočky se stal významnou událostí protikomunistického odporu. Proto byl záměrně manipulován a rušen, aby přišlo co nejméně lidí a nebylo slyšet proslovy. Nejdříve bylo měněno datum a hodina pohřbu a přímo při pohřbu létala nad hřbitovem policejní helikoptéra, na Markétě pak příslušníci Rudé hvězdy tůrovali plochodrážní motocykly. U Patočkova hrobu klečí herec Pavel Landovský.

1978 - slavnostní vyřazení prvních absolventů fakulty StB Vysoké školy SNB (včetně rozvědčíků).

Akce PRODUCENT 1. Sledovaná osoba: režisér Miloš Forman v době pražského natáčení (Václavské náměstí, 13.1.1982) oscarového filmu Amaedus. Slavný režisér, který emigroval do USA, byl rozpracován Správou kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli (X. správa SNB) a Hlavní správou kontrarovědky SNB (II. správa SNB). Zleva náhodný chodec a Miloš Forman. Zprava Miloš Forman s řidičem Filmexportu.

Akce SLEPICE II. (původně ARIEL). Sledovaná osoba Božena Lisová. V letech 1971 - 1976 a 1980 - 1989 rozpracovaná Správou Státní bezpečnosti Praha a Správou kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli (X. správa SNB). Na snímku Božena Lisová se spisovatelem Milanem Kunderou 27.8.1969. Praha na rohu ulic Bartolomějská a Na Perštýně.

Akce ALI: Sledovaná osoba Alena Hromádková, Praha 5.1.1984, stanice metra Náměstí Míru.

Akce ALI. Sledovaná osoba Alena Hromádková. V letech 1977 - 1989 rozpracovaná Správou Státní bezpečnosti Praha, Správou kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli (X. správa SNB) a Hlavní správou kontrarozvědky SNB (II. správa SNB). Praha u sochy sv. Václava na Václavském náměstí, styk EMA (nebyla identifikována, protože příslušníkům Správy sledování ujela metrem!).

Historicky poslední šéf sovětské tajné policie KGB Vladimír Krjučkov (uprostřed) se v roce 1991 pokusil sesadit prvního prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova. V čele KGB stál od roku 1988. Převrat ovšem oslabil Gorbačova a nahrál Borisi Jelcinovi, či spíše uspíšil pád sovětského impéria. Šéf KGB byl zatčen s ostatními skalními komunisty a vsazen do vězení s nejvyšší ostrahou. Podle BBC si Krjučkov u ruské veřejnosti polepšil tím, že vydal memoáry, ale i tím, že v četných rozhovorech obviňoval Západ ze spiknutí proti Rusku. Stejně jako další spiklenci cítil, že Gorbačovovy reformy ohrožovaly samotné základy SSSR. Po celý život zůstal nepřítelem Gorbačova a bývalého ruského prezidenta Jelcina, nazýval je zrádci a vinil je z konce Sovětského impéria. Krjučkov byl mimochodem jako vrchní šéf moskevských špionů klíčovou postavou vojenské intervence do Afghánistánu v roce 1979.

Patronem a vzorem všech bezpečnostních složek východního bloku byl Felix Edmundovič Dzeržinskij, zakladatel Čeky. Na snímku udílení jeho jména východoněmeckému hlídkovému pluku (15. 12. 1967).

A opět Praha duben 1978: společná porada náčelníků rozvědek sovětského bloku začala poslechem Internacionály.

Vyznamenání náčelníků rozvědek sovětského bloku během společné porady. Zleva: Vladimír Krjučkov (SSSR), Markus Wolf (NDR), Vasil Kocev (BLR), János Bogye (MLR), Jan Slowikovski (PLR).

Návštěva delegací a šéfů rozvědek sovětského bloku v Muzeu SNB a vojsk ministerstva vnitra (17.-21.4.1978). Včele zleva s karafiáty v rukou Vasil Kocev (Bulharsko), Jan Slowikovski (Polsko), Markus Wolf (NDR), János Bogye (Maďarsko) a Vladimír Krjučkov (SSSR).

Slavnostní večeře během společné porady náčelníků rozvědek sovětského bloku (17.-21.4. 1978). Vlevo náčelník 1. Hlavní správy KGB Vladimír Krjučkov a vpravo ministr vnitra ČSSR Jaromír Obzina.

Fotografie večeře během společné porady náčelníků rozvědek sovětského bloku. Vlevo náčelník I. správy FMV Miloš Hladík, vpravo náměstek ministra a náčelník Hlavní správy východoněmecké rozvědky Markus Wolf (duben 1978).

Informační bulletin IV. správy Federálního ministerstva vnitra ČSSR, č. 1/1886. Tvůrčí uplatnění nových forem monitorování "vnitřních nepřátel komunistického režimu" a dokumentace po dobu jejich sledování.

Celkový pohled na "sledovací kočárek". V detailu kamera v košatině kočárku.

Zleva: dálkově ovládaná kamera v postranní kapse dětského kočárku; čelní pohled na ozdobné otvory dětského kočárku - v pravém je kamera; nákupní kabela s nahrávacím zařízením.

Návrh na umístění tajných fotoprostředků a nahrávačů v kufříkové aktovce.

Zlepšovací náměty pro maskování služebních vozidel StB. Vpravo nahoře: celkový pohled do vozu s nainstalovaným fotoaparátem. Vpravo dole: detail umístěného fotoaparátu.

Počty vězňů v uranových dolech v letech největších politických represí 1950 - 1956.

Počty tajných spolupracovníků kontrarozvědných útvarů Státní bezpečnosti. V padesátých letech minulého století šlo o desetitisíce lidí.

Přehled tajných spolupracovníků kontrarozvědných útvarů Státní bezpečnosti k 30. červnu 1989.

Přehledů důvěrníků a kandidátů tajné spolupráce Státní bezpečnosti k 31. prosinci 1988.