

Staré hospodářské stavení se skrývá v zákoutí vesničky Hradčany na Přerovsku.


Samotný mlýn, o kterém jeho majitel říká, že vypadá jako robot, je v prvorepublikovém stylu, má dvě patra, půdu...


... velký pozemek se zahradou...


... a hospodářskými domy...


... včetně stájí pro koně.


Petr Burian, který se svou rodinou žil v Brně, před rokem zjistil, že je mlýnice na prodej, a protože měl dlouhodobě sen něco takového vlastnit, jel se na ni na Přerovsko podívat. "Myslela jsem si, že tam jede jen ze zvědavosti, ale za dvě hodiny mi zazvonil telefon a v něm se ozvalo: 'Lásko, je to v p..., my to kupujeme," usmívá se při vzpomínce na okouzlení svého muže Petra Burianová.


Matka dvou malých dětí chtěla starý mlýn svému muži rozmluvit. Na prohlídku mlýnice přizvala i svého otce, o kterém říká, že je dobrý kritik. "Když jsme sem přijeli a viděli jsme, jakou to místo dýchá atmosférou, věděla jsem, že Petra nezlomím. Ani můj otec neměl pádné argumenty," říká.


Statek s mlýnicí rodina koupila a začala ho za pomoci svých přátel postupně opravovat.


Nadšenci do starých staveb se mezitím podařilo zjistit, z jaké doby mlýn vlastně pochází. "Současná podoba je z první republiky, historie místa ale sahá pravděpodobně mnohem dál. První dochovaná zmínka o něm je z roku 1669, kdy ho ve svých listinách popsal tehdejší hradiský urbář," říká hlava rodiny.


A podařilo se i rozklíčovat nápis na čelní stěně domu, který je napsaný v latině. Píše se tam, že dům byl od základů přestavěn "za přešťastného vládnutí nejdůstojnějšího, nejjasnějšího a nejvznešenějšího pána, pana preláta, pana Bernarda Wanckeho, 52. opata hradiského."


Čelní strana domu vyhlíží do ulice, má malou zimní zahradu a kašnu s potůčkem.


Uvnitř mlýna jsou zachovalé sto let staré trámy a původní dřevěná podlaha.


Burianovi kompletně vyměnili střechu a zprovoznili elektřinu. Plánují, že by v mlýnici mohli pořádat kulturní akce. "V létě jsme na dvoře zorganizovali letní kino, stačily nám k tomu staré sedací soupravy a plátno z bývalého kina," říká Petr Burian, kterému přátelé přezdívají Kenny.


Dvůr lemují hospodářské budovy. Takhle to na něm vypadalo za první republiky. Napravo bývaly konírny a vzadu seník.


A takhle to tu vypadá dnes.


Většina hospodářských budov se víceméně dochovala dodnes, podepsal se na nich ale zub času. Rodina teď usilovně pracuje na tom, aby je vrátila do původní podoby.


Práce je plno i na zahradě. "Když jsme sem přišli, byla tráva tak vysoká, že nebylo vidět, jak je ten pozemek vlastně veliký. Povolali jsme kamarády a ti nám pomohli trávu posekat a zahradu vyčistit od náletů. Kromě brambor jsem na zahradě zasázela květiny a máme tu i bylinkovou zahradu," říká Burianová.


V ohrádce navíc pobíhají husy...


... a po dvoře se toulá černý kocour a hodná fena Máša.


Petr Burian, který na zakázku restauruje motorky Java, má slabinu pro staré stroje.


Na zahradě má hned dvě staré tatry, téhle však neřeknou jinak než hnojník. Nakládají na ni vše, co musí ze zahrady pryč.


Snem sympatické třicátnice je vytvořit na statku místo pro maminky s dětmi. "Představovala bych si, že by tu bylo centrum pro ženy, které na sebe kvůli dětem nemají čas a chtějí si odpočinout. Plánuji tu vytvořit bezpečné prostředí například pro ženské kruhy, přednášky, jógu, zkrátka vše, co ženám pomůže načerpat sílu." V létě by k tomu měly přibýt i svatby.


V patře teď rodina za pomoci kamarádů dodělává svůj byt. Pod omítkou našla zbytky originálních nátěrů a pokoje vybavila původním nábytkem.


Rodina by chtěla mlýnici pro veřejnost otevřít na jaře příštího roku a získat finance na další opravy. "Není snadné se z města přestěhovat na venkov. Aby mi nechyběla společnost, přivedu si ji sem. Jelikož Petr restauruje motorky, má hodně svého mužského světa, mně ale občas chybí ten ženský. Proto chci centrum výhradně pro ženy," usmívá se maminka Petra.
21/24

