Před dvaadvaceti lety z kosmodromu Bajkonur odstartovala ruská loď Proton, aby na oběžnou dráhu vynesla úplně první část budoucí Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

Úplně první modul Zarja, který na oběžnou dráhu vyslala raketa Proton. Stavba ISS mohla začít. O 16 dní později se se Zarjou setkal americký raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity.

Modul Unity, první součást ISS vyrobená v USA.

Posádka raketoplánu Endeavour zahájila stavbu ISS 6. prosince 1988, když pomocí dálkového ovládacího zařízení navedla modul Zarja k modulu Unity tak, aby se spojily.

Astronautka Nancy Currieová, členka americké mise. Byla to právě ona, kdo pomocí dálkově ovládané robotické paže spojil první dva moduly ISS na oběžné dráze.

Moduly Zarja a Unity už spolu na oběžné dráze Země.

Jakmile se oba moduly spojily, zbývající členové posádky Jerry Ross a Jim Newman provedli hned tři výstupy do vesmíru, aby mezi nimi propojili napájecí a datové kabely.

Tohle je už pohled na složenou ISS, v současnosti jedinou trvale obydlenou vesmírnou stanici. Její životnost byla původně plánovaná do roku 2016, postupně byla ale prodloužena nejprve do letoška a pak do roku 2024.

Takhle vypadala úplně první posádka, která na ISS vstoupila 2. listopadu 2000, tedy před dvaceti lety. Tvořili ji americký astronaut William Shepherd a ruští kosmonauti Jurij Gidzenko a Sergej Krikaljov. Mise odstartovala z Bajkonuru. "Byla velká mlha," vzpomínal na start Shepherd. "Byl to den, v jaký by NASA do vesmíru neodstartovala."

Jejich první úkol byl sestavit kabely, kameru, světla a další důležité komponenty pro spojení se Zemí. Často se stávalo, že posádka dostala instrukce z amerického Houstonu a pak další z Moskvy, které jí zcela změnily plány. To velitele mise Williama Shepherda rozčílilo a vzkázal na Zemi, že jeho posádka nebude pracovat, dokud se obě strany nedomluví a nevytvoří jednotný plán. "Byl to můj nejšťastnější den ve vesmíru," vzpomínal později.

Od té doby obývá ISS stálá posádka, která je vždy dvou- až šestičlenná. Pravidelně se střídá po půl roce. Dosud stanici navštívilo 240 osob (včetně vesmírných turistů) z 19 zemí.

V roce 2001 přibyl na ISS americký laboratorní modul Destiny. Dodnes je hlavní výzkumnou laboratoří na stanici.

Americká astronautka Karen Nybergová na sobě provádí vyšetření zraku v laboratoři Destiny. Posádka musí dbát na své zdraví a sledovat ho. Na palubě ISS je několik lékařských přístrojů.

Astronaut NASA Michael Foale provádí experiment v laboratoři Destiny v roce 2004.

ISS je společný projekt pěti vesmírných agentur: americké, ruské, japonské, kanadské a evropské. Neustále na ní probíhají desítky až stovky vědeckých výzkumů a experimentů.

Na stavbě ISS se podílela i Evropská vesmírná agentura (ESA). Postavila takzvaný Víceúčelový logistický modul, to je nákladní modul, ve kterém se na ISS dováží zásoby. Existují tři typy s názvy Leonardo, Donatello a Raffaello - podobně, jako se jmenují Želvy Ninja. V roce 2011 byl Leonardo připojen k ISS nastálo a slouží jako skladovací modul.

Po svém dokončení váží ISS asi 460 tun, je dlouhá 108 metrů, vysoká kolem 20 metrů a široká 73 metrů. Základní obytný objem stanice je 388 metrů krychlových. Pro všechny moduly je potřeba mnoho energie, která se získává z fotovoltaických článků.

Jak tráví astronauti na ISS čas? Kromě provádění výzkumů musí posádka neustále udržovat stanici v chodu, kontrolovat ji a případně provádět opravy. Na snímku z roku 2004 astronaut Brent W. Jett pomáhá kolegovi Josephu R. Tannerovi do skafandru před výstupem do vesmíru.

Takových výstupů do vesmíru vykoná jedna posádka hned několik.

ISS vyžaduje neustálé opravy.

Astronautka Christina Kochová, která na oběžné dráze strávila 328 dnů, se do dějin zapsala tím, že spolu se svou americkou kolegyní Jessikou Meirovou zvládla tři několikahodinové pracovní výstupy prvního čistě ženského týmu v otevřeném vesmíru.

V roce 2008 se k ISS připojil také evropský laboratorní modul.

Ve stejném roce se připojil i japonský laboratorní modul Kibó.

Takhle vypadala ISS v roce 2008 už s japonským modulem.

Stavba ISS pokračovala až do roku 2011. Astronauti měli stále plné ruce práce.

Takhle vypadala ISS v listopadu roku 2010, kdy slavila desáté narozeniny.

A toto je už dokončená Mezinárodní vesmírná stanice v roce 2011.

Plánek Mezinárodní vesmírné stanice z roku 2019.

Panoramatický snímek americké laboratoře na ISS.

Na ISS je i modul Cupola se sedmi okny, který nabízí 180stupňový výhled. Posádce měl pomoci hlavně kontrolovat stanici pohledem ven a lépe navigovat robotickou paži, kterou stanice má. Stal se ale oblíbeným odpočinkovým místem astronautů, kteří z něj mají výhled na Zemi. Pořizují i fotografie. Tohle je například snímek hurikánu Florence, mířícího v roce 2014 k americkému pobřeží.

"Dokud na ISS nepřibyl modul Cupola, jedinou možnost na pozorování Země nabízela jednotlivá okénka," vzpomínala astronautka Cady Colemanová. "Vaše oblíbená místa na Zemi se v malém okně mihla hrozně rychle. Ale uprostřed této kopule můžete sledovat, jak se Země točí, a cítit se při tom jako člověk v malé vesmírné lodi s tím nejlepším oknem, jaké si lze k pohledu na náš svět přát," cituje ji americký deník New York Times.

Pohled na Zemi přímo z Cupoly.

Moc volného času ale astronauti nemají. Kromě práce na ISS a vědeckých experimentů musí dvakrát denně cvičit. Na ISS je proto i improvizovaná posilovna. Posilovací stroje ale nemají běžná závaží, protože bez gravitace by nemohla fungovat. Místo toho astronauti cvičí s nejrůznějšími pružinami a k dispozici také mají rotoped nebo pás na běhání.

Takhle vypadá stanice, když posádka spí. Astronauti by měli spát osm hodin denně. Vstávají v šest ráno, po snídani v osm hodin začínají pracovat. Během práce mají dvě přestávky na posilování. Skončí v sedm večer, po večeři si nachystají jídlo na další den.

V půl desáté se uloží do spacích pytlů, do kterých se musí připoutat.

Posádka se musí naučit žít ve stavu snížené gravitace. To je výzva hlavně při chystání jídla. Veškeré potraviny na palubě jsou proto uchovávané ve vakuových pytlích, aby se nezkazily, a dehydratované mrazem, aby neobsahovaly žádnou vodu, ale měly dost vitaminů a minerálů.

Když si chce astronaut například jídlo osolit, nalije si do něj trochu solného roztoku. Koření v podobě, v jaké ho známe na Zemi, by ve stavu beztíže znamenalo obrovské riziko. Jednotlivá zrnka by se nekontrolovatelně rozlétla a mohla by skončit v očích astronautů nebo v nejrůznějších přístrojích.

Podobné je to i s osobní hygienou. Astronauti mají speciální roztoky na mytí vlasů a zubní pastu, kterou nemusí vyplivovat. Většinu ostatní hygieny ale zpravidla vyřeší pomocí vlhčených ubrousků.

Někdy je to i zábava. Astronaut Scott Kelly dal například tuhle fotku s právě dovezenými zásobami ovoce na svůj Instagram.

Scott Kelly drží rekord, strávil spolu se svým ruským kolegou Michailem Kornijenkem na palubě ISS celý rok.

Proslavil se také svými fotkami pořízenými na ISS, které dával na sociální sítě. Tohle je snímek noční Itálie.

Tady zase jeho snímek ostrovního státu Bahamy.

Slavný je i tento snímek východu Měsíce.

V roce 2017 působila na ISS jubilejní 50. expedice. Takto slavila posádka Vánoce. Navíc v roce 2017 ISS absolvovala oblet Země s pořadovým číslem 100 tisíc.

Posledních devět let, po konci amerických raketoplánů, museli američtí astronauti létat k ISS v ruských lodích z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Až do letošního května, kdy proběhl první testovací let soukromé společnosti SpaceX s lidskou posádkou. Historického letu se zúčastnili dva američtí astronauti Douglas Hurley a Robert Behnken.

Vesmírná loď Crew Dragon se pak v pořádku vrátila zpátky na Zem. Tento týden ji NASA vyslala opět k ISS, tentokrát už v rámci plnohodnotné mise. Loď vezla čtveřici nových obyvatel mezinárodní stanice: astronauty NASA Shannon Walkerovou, Victora Glovera a Michaela Hopkinse a jejich kolegu z japonské kosmické agentury JAXA Soičiho Nogučiho. Na jaře by je měli nahradit další čtyři astronauti, kteří se mají do vesmíru opět vydat v lodi společnosti SpaceX.