Někdejší dělnická osada Buďánka vznikla na hranici tehdy samostatných obcí Smíchov a Košíře.

Založili ji zřejmě dělníci na místě bývalého pískovcového lomu, lokalita se postupně stala svérázným vesnickým ostrůvkem ve velkém městě.

Zatímco tady ve stráni vznikaly pitoreskní malé domečky a křivolaké pěšinky, dole pod lokalitou vedla hlavní silnice na Plzeň.

Plzeňská ulice, její rozšiřování a budování velké křižovatky pokaždé něco z Buďánek ukously a zanikl další domeček.

Co stavba, to originál, na většinu z nich místní ještě "lepili" nějakou tu přístavbu.

Takhle celistvě ještě vypadala zástavba v 60. letech 20. století.

Takhle ji zachytil jeden ze tří posledních stálých obyvatel, fotograf Ludvík Hradilek ještě v 90. letech 20. století.

Dílo zkázy bylo dokonáno za kontroverzní éry starosty Prahy 5 Milana Jančíka. Místo avizované rekonstrukce se poroučely k zemi další baráčky likvidované jen bourací koulí. Ruiny zůstávaly a zarůstaly.

Mimochodem, ve zlaté éře osady toto místo vypadalo takhle.

A ještě jedno "před a po".

A takto vypadala vstupní ulice s koloniálem.

A takto koloniál samotný.

A takto tatáž ulice U Zámečnice v roce 2007.

O záchranu Buďánek se začali zajímat místní nadšenci s podporou odborníků. Podařilo se jim přitáhnout k lokalitě zájem veřejnosti i místní radnice.

Pro svůj pilotní projekt obnovy si vybrali právě někdejší koloniál, jež později sloužil jako mlékárna.

Když se tu v roce 2016 pořádal Den architektury, byla budova právě v rekonstrukci.

Vyloupnul se z něj tento skvost, za nějž byli Lennox architekti navrženi na Českou cenu za architekturu.

"Podporujeme dynamiku domu, jeho specifický tvar. Přiznáváme, že patro domu bylo nutné vyzdít znovu, a navrhujeme v něm proto do tří stran nové asymetricky umístěné okenní otvory s jednoznačně současným typem oken v líci fasády," popisuje architektonické studio své dílo.

Přízemí s barovým pultem funguje jako kavárna.

Konají se tu také kulturní akce.

Horní prostor je variabilnější, mohou se v něm konat výtvarné dílny, meetingy, ale třeba i hodiny jógy.

Nebo třeba kreativní dílny pro děti.

V Koloniálu (již s velkým písmenem na začátku) se konají také architektonické workshopy, kde se vymýšlí nová tvář Buďánek.

Revitalizované je i okolí Koloniálu.

Od roku 2017 se stal místem setkávání okolních i přespolních.

Potkávají se zde lidé napříč generacemi.

A konají se tu kulturní akce, tedy pokud zrovna neplatí omezení kvůli koronavirové pandemii, a to poslední dobou většinou platí.

Takhle to vypadá z výlohy opraveného domku.

Smíchovská ulice U Zámečnice zkrátka zase začala žít.

Navzdory pokládce sítí.

A dalším výkopům a úpravám.

Někteří ale díry v silnici dokonce přivítali.

Zdejší společenský život přemohl až koronavirus, do té doby byl zájem veřejnosti o probouzející se lokalitu velký.

Tam, kde se dříve válely tuny odpadků...

... jsou dnes příjemná zákoutí pro posezení.

Ještě nedávno to tu vypadalo jako krajina po válce.

Nyní si sem může vyrazit třeba rodina s kočárkem. Tedy s nějakým terénnějším.

Tenhle venkovský ostrov uprostřed metropole má i po revitalizaci zůstat co nejvíce zelený.

A co nejvíce otevřený veřejnosti.

Tyhle ruiny byly na odpis.

Dnes jsou z nejhoršího venku, dostaly nové střechy.

...

Další ze zastřešených budov.

Tohle bývala buďánkovská truhlárna (vlevo), teď z ní má vzniknout komunitní pekárna (vizualizace vpravo).

Podívejte se na několik dalších vizualizací, jak by také Buďánka mohla brzy vypadat.

V těchto místech, u vstupu do obnovovaného sadu, by měl stát tzv. Maják změn, různé výtvarné instalace s pláckem.

Touto prolínačkou chtělo studio She Architect ukázat prostoupení minulosti a dneška. Z buďánkovských holčiček, zachycených na fotografii, by dnes byly stařenky.

Plánované rekonstrukce a stavby budou zároveň respektovat původní ráz a zároveň přinášet oživení moderními prvky.

...

...

Tak snad již brzy.