Ondřej Brunclík a Šárka Mieglová v obci Luleč na Vyškovsku už třetím rokem provozují restauraci Panelka, která sousedí s místním přírodním koupalištěm U Libuše.

"Dřív měla ta budova oranžovou omítku, terasa ani posezení pod ní tu nebyly," ukazuje Šárka. "Hromadu věcí jsme si kutali sami nebo s pomocí kamarádů," doplňuje ji Ondřej.

Přepálenému tuku a smaženým polotovarům se Panelka vyhýbá. Šárka, která místní kuchyni šéfuje, naopak sází na chutě Thajska, Mexika nebo Vietnamu. "Vařím jídla ze zemí, kde mi chutnalo a kam bych se ráda ještě jednou vrátila," říká zcestovalá třicátnice.

Menu se několikrát týdně obměňuje, v den reportáže na něm je například thajský salát yum woon sen se skleněnými nudlemi, zeleninou a vepřovým masem. "Jezdím sem pravidelně," přiznává zákaznice, která si na něm pochutnává.

"Postupně se ve Vyškově a okolí rozneslo, že konečně někde dostanete pho bo nebo bun bo nam bo, a protože jsme jediní v okrese, začali se sem lidi sjíždět. Byli rádi, že nemusí až do Brna,“ vyzdvihuje Šárka.

Restauraci si oblíbili i osadníci místní chatařské oblasti a dobrá pověst Panelky se roznesla taky mezi lidi z Ostravy nebo Olomouce, kteří se v Lulči zastavují na oběd, když jedou po dálnici z jednoho konce Moravy na druhý.

V areálu Panelky jsou rozvěšené nejrůznější lampionky či žárovičky navozující útulný pocit a nechybí ani drobné dřevěné pódium pro pořádání koncertů nebo divadelních představení. Letos v létě tady vystupovaly třeba kapely PSH a Bert & Friends, herci Roman Zach a Sandra Nováková tady zase nedávno odehráli představení Program na záchranu mužů.

Když už se na podzim ochladí, mohou se hosté přesunout i do interiéru. Před několika lety by tam narazili maximálně na ospalou atmosféru, zakouřený vzduch a pár štamgastů u zteplalého piva. Dnes interiér zdobí pohodlná křesílka a perské koberce sehnané po bazarech.

Na stěnách visí plakáty rockových hvězd a kultovních filmů nebo satirické koláže Tomáše Břínka.

"Sám nejsem žádný gastrofil a starám se tady spíš o pivo, ale když ochutnám jídlo od Šárky, připadám si jako ta myš z pohádky Ratatouille, když vyzkouší, co uvařila, a za hlavou jí vybuchují ohňostroje,“ chválí svou partnerku Ondřej. V den reportáže bylo na menu také thajské červené kari s nudlemi udon a mořskými plody nebo korejská hovězí žebra galbi jjim.

Na boku za Panelkou se pak schovává ještě koutek neřestí pro konzervativnější zákazníky, kteří by snad před vyšší gastronomií dali přednost hot dogům, langošům či vaflím.

Šárka i Ondřej nešetří úsměvy a vyzařuje z nich nadšení z toho, že mohou gastronomii i kulturní dění v Lulči zvelebovat. Řada místních obyvatel se na jejich snažení přesto dívá skrz prsty. "Když do toho někteří starousedlíci viděli, že jsme si nad výčep vyvěsili Havla, otočili se a radši už k nám nikdy nepřišli," diví se Ondřej.

"Z toho by mohlo být pár litrů," usmívá se Šárka, zatímco sbírá hroznové víno. Původně rostlo jen na okrasu, ale proč ho nevyužít.

Než se člověk s plným břichem vydá na koupaliště, může si ještě doplnit pravidelnou dávku kofeinu. Ideálním letním osvěžením je espresso tonic.

Hned o pár metrů dál, za plotem a stánkem se zmrzlinou, už stojí středobod místního dění. Alespoň pro ty, co holdují koupání.

Před zhruba osmdesáti lety tu na dně kamenolomu vytryskla voda a zatopila ho tak rychle, že na dně zůstala i část techniky.

"V roce 1938 se zatopeného lomu ujali sokolové a v rámci svých akcí v Lulči postavili koupák, včetně brouzdaliště a ikonických dřevěných šaten," vypráví Ondřej, který pochází z nedalekého Vyškova a do Lulče od dětství pravidelně jezdil na chatu.

V roce 1942 na koupališti přibyla ještě kamenná skluzavka. "Němčouři se zrovna mlátili u Stalingradu a my v protektorátu jsme se mezitím začali klouzat," směje se Ondřej.

V době reportáže tady zejména mladí kluci předvádějí, na co si troufnou.

Ti nejšikovnější sjedou dolů po břichu a elegantně prosviští až k protějšímu břehu.

Zdejší skluzavka ale není jen kratochvílí mladé generace. "Vždycky se s chlapy domluvíme a z hecu to sjíždíme po břichu," chlubí se muž kolem šedesátky.

Lom nabízí také odrazové prkno.

"Kdysi se tu pořádaly i závody na padesát metrů. Dráhu ohraničovaly tyhle betonové bloky," popisuje jeden z místních pamětníků.

Obyvatelé Lulče jsou na přírodní koupaliště U Libuše patřičně hrdí a díky restauraci Panelka se teď o něm více dovídají i lidé ze zbytku Česka.