Motor byl uložený za sedadly. Karoserie nabízela dost místa pro pozdější nahrazení Wankelu dieselovým osmiválcem, s nímž C111 v roce 1979 dosáhl rychlosti 404 km/h.
11/15
Německá automobilka NSU v roce 1964 zabudovala Wankelův motor do skromného kupé na bází lidového vozítka Prinz.
Motor byl jako u Volkswagenu Brouk uložený vzadu, kde vynikla jeho kompaktní stavba.
Cestovní model Ro 80 z roku 1967 byl první a také jediný vůz střední třídy navržený od začátku pro Wankelův motor.
Elegantní tvary navrhl Claus Luthe, který později zásadně ovlivnil design automobilů BMW.
V kabině se netypický pohon dal poznat podle otáčkoměru cejchovaného do 8000/min.
Lehký motor byl uložen podélně před předními koly, jež optimálně zatížil pro dobrý záběr.
K velkým zastáncům rotačního motoru patřil Mercedes-Benz, v mediálním archivu má dodnes řadu kreseb a schémat.
K dosažení velkého výkonu postavil motor se čtyřmi rotory. Musel ovšem oželet ideální vedení sacích kanálů ze stran. Sání vedené po obvodu bylo méně účinné.
Schéma názorně ukazuje, že v každé komoře probíhají současně tři cykly. To přispívá k vysokému výkonu na litr objemu.
Jediný oficiálně představený Mercedes s rotačním motorem byl aerodynamický kocept C111 z roku 1969.
Motor byl uložený za sedadly. Karoserie nabízela dost místa pro pozdější nahrazení Wankelu dieselovým osmiválcem, s nímž C111 v roce 1979 dosáhl rychlosti 404 km/h.
Citroën upravil na Wankelův pohon model GS. V této verzi jich prodal jen 837. Později je od zákazníků vykoupil a sešrotoval.
Nejdéle se rotačnímu motoru věnuje Mazda. Nejúspěšnější bylo kupé RX-7 z osmdesátých let.
K vyhlášeným jízdním vlastnostem přispívalo, že motor byl uložený až za předními koly a poháněl kola zadní.
Poslední typ RX-8 s protisměrně otevíranými dveřmi Mazda prodávala do roku 2011.
11/15