Svou první studentskou expedici učitel Antonín Kolář uspořádal před více než 15 lety. Tehdy se vydal se skupinou studentů do rumunského regionu Banát, aby tam studovali český jazyk.

Letos na konci školního roku se Kolář vypravil s dvaceti studenty do Maroka. Dva týdny strávili v horách Vysokého Atlasu, závěrečný třetí týden výpravy věnovali vnitrozemí a pobřeží.

"Trasu přes hory studenti připravili sami na základě map. Museli zohlednit fyzické schopnosti všech účastníků i to, kolik toho ponesou," podotýká Kolář.

"Má-li být expedice úspěšná, tak jedině tehdy, když bude úspěšný i ten takzvaně nejpotřebnější nebo nejpomalejší. Žáci museli potlačit své ego a naučit se zodpovědnosti vůči ostatním. I proto jsme výpravu chystali s půlročním předstihem."

První týden expedice strávila přechodem Vysokého Atlasu a výšlapem na nejvyšší horu severní Afriky Džabal Tubkal s 4167 metry nad mořem.

Po celou dobu je doprovázeli průvodci z marockého národa Berberů. K převozu zásob jim poskytli muly.

Součástí příprav na expedici do Maroka byly i cvičné výpravy, aby si studenti vyzkoušeli pohyb v krajině se simulovanou zátěží.

Pandemie razantně odstřihla berberské průvodce od zdroje příjmů, i proto si díky české expedici rodiny průvodců přilepšily.

Druhý týden strávila skupina v horské vesnici Aremd, kde je ubytovaly místní rodiny.

"Studenti měli za úkol studovat jejich kulturu. Jeden z nich se začal dokonce učit berbersky," říká Antonín Kolář.

Studenti si v Aremdu museli zvyknout na diametrálně odlišné kulturní prostředí. "Už jen to, když vejdete do kamenného domu, naprosto odlišně vybaveného…" vzpomíná. "Byl to vstup do jiných století a kultur."

Vesnice Aremd má přibližně dva tisíce obyvatel.

"Skoro vždy jsme dělali tzv. kolečka, kdy jsme při pobytu sdíleli naše prožitky, zážitky, to, co studentům běželo hlavou," říká Kolář.

Studenti Gymnázia Jana Keplera po domluvě s berberským učitelem nakreslili v jedné ze tříd tamní školy mapu světa i další "české stopy", mezi kterými nechyběli ani králíci z klobouku.

Není to však naposledy, co se expedice s Berbery viděla. Její členové se totiž nyní pokoušejí zajistit, aby se děti z Aremdu mohly podívat do Česka. "Chceme, aby viděly Prahu, Šumavu a Český les."

Jako poděkování za pohostinnost čeští studenti připravili pro berberské rodiny českou kuchyni. A protože v aremdských zahradách zrály třešně, udělali třešňovou bublaninu a kynuté knedlíky.

"Berbeři nemají vlastní stát. Žijí v arabském světě, mají svůj jazyk, který se ale neučí na školách. Na jejich situaci jsme si proto vysvětlovali i české národní obrození," přibližuje Kolář.

Na otázku, kde žijí nejpřátelštější lidé, odpovídá Kolář jednoznačně. "Úplně všude. Někdy je sice obtížnější je nalézt, ale jsou na celém světě a potkáte je vždycky."

"Chytání bronzu" na ostrém horském slunci.

Maroko expedici nabídlo pohled na mnoho přírodních úkazů.

Významným tématem je v Maroku hospodaření s vodou. Například vnitrozemní město Marrákeš je zásobeno výhradně vodou z hor, která proudí skrze kanály. Jeden z nich je vidět zde na fotce vlevo.

Kolář připomíná i vodní kanály v samotných horách, kde podle něj funguje systém postupného zavlažování polí. "Jednotlivé části vesnic a údolí mají přesně stanovený harmonogram, kdy se z těchto kanálů pouští voda. Vytáhnou přepážku, voda začne proudit na pole a po určitém čase se kanál zase zastaví, aby voda mohla proudit jinam."

Dalším z navštívených míst bylo přístavní město As-Sawíra.

Ulice As-Sawíra.

...

Přístavy města As-Sawíra jsou plné člunů.

Jedním z výstupů expedice bude taky dokument, který nyní studenti stříhají. První ukázky by se podle Koláře mohly objevit už na podzim.