Původní architekti, mezi nimiž byla i Hodžova dcera Pranvera, navrhli budovu ve tvaru pyramidy oslavující zemřelého vůdce jako egyptského faraona.

Muzeum bylo dokončeno v roce 1988, tři roky po Hodžově smrti a dva roky před pádem komunistické vlády a nástupem demokracie.

Leon Çika, jeden z původních kurátorů muzea, uvedl, že v době, kdy byl objekt dokončen a kdy se v celé východní Evropě začínaly hroutit režimy ovládané Sovětským svazem, už tušil, že se blíží konec pomníku komunismu v Albánii.

Po pádu režimu v roce 1991 památka chátrala.

Albánci se dlouhá léta rozcházeli v názorech na to, jak s budovou naložit. Někteří s ohledem na Hodžův represivní odkaz požadovali její zbourání, jiní ji naopak chtěli zachovat v původní podobě coby architektonickou ikonu albánské metropole.

„Byla to architektonická památka jako žádná jiná,“ řekla Ilda Qazimllariová, ředitelka investic na tiranské radnici.

„Na druhou stranu, původní myšlenkou bylo mauzoleum na oslavu (Hodži), a proto lidé chtěli vymazat jediný symbol, který zůstal z komunistických časů,“ dodala.

Vláda premiéra Ediho Ramase se po mnohaletých diskuzích rozhodla ikonickou stavbu zachovat a vtisknout jí novou tvář.

Přestavbu realizovala nizozemská firma MVRDV.

Zrekonstruovaný kruhový exteriér tvoří schodiště, po kterém mohou místní i zahraniční návštěvníci vystoupat, a užít si tak panoramatický výhled na Tiranu, z níž se mezitím stalo moderní rušné město.

Na samotném vrcholu je prosklený poklop, přes nějž je možné nahlédnout do vnitřku pyramidy.

V interiéru se nacházejí až téměř ke stropu navršené bloky, které budou sloužit jako učebny.

Objekt je postaven na rozloze 11 835 m² a je 21 metrů vysoký.

Bývalý památník má od letoška sloužit jako školicí středisko pro mladé lidi.

Budova je uzpůsobena také pro pořádání společenských akcí.