„Chtěli jsme přízemní bungalov, protože jsme už nechtěli chodit do schodů. Poučili jsme se z minulého velkého domu,“ říká Milan.

Jaroslava: Základní představu o zahradě jsme měli sami. Řekli jsme, co bychom na ní chtěli, a zahradník nám poradil, které rostliny patří na slunce a které do stínu.

Po dokončení domu se manželé pustili do úprav kolem něj. Přístřešek na auto i velkou část zahrady si realizovali svépomocí.

„Měli to hotové snad za jeden den a druhý den přivezli střechu. Skládali to jako puzzle,“ říká Jaroslava.

„Chtěli jsme mít všechno od jedné firmy, aby se nemohli vymlouvat jeden na druhého,“ říká se smíchem Milan.

„V základní verzi domu nebyla předsíň a člověk by vstupoval rovnou do obýváku. My jsme si místnosti trochu upravili,“ vysvětluje Jaroslava.

„Maminka má v domě vlastní ložnici, kuchyňku i koupelnu, takže takový vejminek,“ říká Jaroslava.

„Když přijede návštěva, má ve vejminku všechno, co potřebuje,“ říká Jaroslava.

Součástí vejminku je i vlastní ložnice s francouzským oknem směrem do zahrady.

„Když přijede návštěva, nikdo nemusí čekat na koupelnu, je to perfektní,“ říká Jaroslava o samostatném zázemí ve vejminku.

Dům postavili na místě původního domku po Milanově mamince. Mohou jí tak být nablízku a zároveň jí dopřát dostatek soukromí.

Jaroslava si svůj pokoj zařídila jednoduše a prakticky. Díky velkému oknu je zde dostatek denního světla.

Majitelé chtěli udělat dům co nejvíce bezbariérový. Koupelna je řešená prostorným sprchovým walk-in koutem místo vany.

V ložnici má Milan francouzské okno s předokenními žaluziemi, které pomáhají regulovat světlo i teplotu v místnosti.

Hlavní obytný prostor propojuje kuchyni, jídelnu i obývací část v jeden velký společný celek.

„Líbilo se nám, že má dům hodně francouzských oken a je díky nim krásně prosvětlený,“ říká Jaroslava.

Židle u jídelního stolu mají manželé ve stejné barvě a materiálu jako pohovku.

Dominantou kuchyně je ostrůvek s varnou deskou.

Půdorys bungalovu