„Vzpomínám na úplný začátek, když jsme se zkoušeli vrátit na jeviště a nevěděli jsme, jak se to dělá. Postupně jsme to zkoušeli a vybavuje se mi, jak jsme spolu blbli na jevišti a jak z toho máme radost,“ řekl v úterý Špalek.
14/24
V zaplněném pražském Chrámu Matky Boží před Týnem se rodina a veřejnost toto úterý odpoledne rozloučili s Janem Potměšilem.
Herec známý z filmu Bony a klid nebo divadelních inscenací Richard III. a Růže pro Algernon zemřel po delší nemoci minulý měsíc, bylo mu 60 let. Na fotografii je jeho žena Radka Potměšilová.
V posledních třech letech měl Potměšil, který byl od svých 23 let po autonehodě upoután na invalidní vozík, vážné zdravotní problémy.
Zádušní mši svatou za něj toto úterý sloužil emeritní biskup litoměřické diecéze Jan Baxant. „I moje maminka byla na invalidním vozíku, tak vím, co to je,“ řekl Baxant.
„Jan byl většinu svého života odkázán na invalidní vozík. V posledních letech jsme ho ani jinak neviděli. To byla jeho úžasná dispozice, on se totiž nedíval na svět a na nás spatra, ale ze země,“ prohlásil emeritní biskup.
Podle něj měl Potměšil přátelskou duši. „Alespoň tak jsem ho vždy viděl, chápal, tak jsem ho znal. Nevzpomínám si, že by někdy byl smutný, že by měl výraz nešťastného člověka, už vůbec ne zoufalého,“ pronesl Jan Baxant.
„Přitom jeho osobní dispozice života nebyla úplně jednoduchá. Ale radost a přátelskost svého srdce, své duše, si uchoval,“ řekl biskup o Potměšilovi.
Rozloučit se s Potměšilem přišli mnozí herci jako Ivan Trojan, Eva Holubová, Vasil Fridrich, Jaroslav Satoranský nebo Petra Špalková.
Dorazili také spisovatel Patrik Hartl, režiséři Václav Marhoul a Zdeněk Troška, hudebník Petr Malásek nebo bývalý ředitel České televize Petr Dvořák.
Promluvil například herec Tomáš Karger, který je od roku 1990 členem divadelního spolku Kašpar, v němž Potměšil působil a pod jehož hlavičkou účinkoval například v Růži pro Algernon.
„Nemluvím tu dnes jen za sebe, ale také za všechny přítomné, zvláště za Kašpary, kteří tě přišli pozdravit. A za všechny ostatní, kteří na tebe dnes myslí, protože zůstáváš v jejich srdcích a vzpomínkách,“ pronesl Karger.
Podle něj po Potměšilovi zůstává „velká síla v podobě statečnosti, pracovitosti, a hlavně velké lásky“.
Potměšil, který byl od začátku 90. let na invalidním vozíku, se k divadlu vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním přišel s nabídkou role právě v divadelním spolku Kašpar.
„Vzpomínám na úplný začátek, když jsme se zkoušeli vrátit na jeviště a nevěděli jsme, jak se to dělá. Postupně jsme to zkoušeli a vybavuje se mi, jak jsme spolu blbli na jevišti a jak z toho máme radost,“ řekl v úterý Špalek.
„Vždycky tvrdím, že jsem angažoval dobrého herce, a odmítám teorie o nějaké pomoci a kamarádství,“ pokračoval Jakub Špalek.
„Obdivoval jsem, jak se s ním zkouší a pracuje, jak pracuje a jaké má kouzlo pro diváky,“ dodal Špalek.
Vedle pietní akce v chrámu Matky Boží před Týnem uspořádali pozůstalí rozloučení v Brožíkově síni Staroměstské radnice, kde byly vystaveny kondolenční knihy.
Zájemci sledovali projekce fotografií z různých období života herce i jeho divadelních a filmových rolí.
Zazněla také jeho oblíbená hudba z repertoáru kapel The Doors, Led Zeppelin, Plastic People of the Universe nebo Etc… Vladimíra Mišíka.
Při baladických skladbách jako She's Gone z repertoáru Black Sabbath, známé v podání Marie Rottrové jako Lásko, voníš deštěm, se v očích některých přítomných objevily slzy.
Syn pedagoga Jaroslava Potměšila se věnoval hraní od dětství.
Před kamerou stál Jan Potměšil poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky.
Před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na zábradlí a Divadle Na Vinohradech.
Ve 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.
14/24