Tři desítky umělkyň a umělců, kteří se hrabou v hlíně, staví kompostéry nebo zkoumají kulturní odkaz rostlin, nově vystavují v ostravské galerii Plato.

Umělkyně Denisa Langrová ve své videodokumentární koláži vede imaginární dialog s australským půdním mikrobiologem Walterem Jehnem.

Dávid Koronczi do svého kompostéru z dvanácti kovových plátů uložil nejen bioodpad, ale zkompostoval také literaturu.

Irská umělkyně Deirdre O'Mahony vytvořila na základě debat o klimatu s odborníky, zemědělci i politiky libreto k půlhodinovému opernímu filmu, ve kterém zpívají irští hudebníci a kamera snímá přírodu v jihozápadní Anglii.

To, že v půdě vládne ticho, vyvracejí aktivity projektu Sounding Soil, rozvíjejícího prvotní zvukové nahrávky půdy umělce a akustického ekologa Marcuse Maedera.

Španělská pastevkyně, básnířka a filozofka Julia Ábalos Reznak půjčila na výstavu deníky, do kterých si kreslí a píše na pastvinách. V popředí jsou květináče připomínající kravské kosti. Keramička Marie Boková je naplnila hlínou a zasadila jetel jako připomínku životního koloběhu.

Vlněné obrazy jsou dílem dvojice umělkyň a příležitostných farmářek Judity Levitnerové a Kateřiny Žák Konvalinové. Autorky navazují kontakty s lidmi, kteří nově zakládají malé provozovny na zpracování vlny. Obrazy vznikají technikou plstění.

Města potřebují nejvíce ochlazovat, neboť se rychle oteplují, a k tomu pomáhají zelené plochy. Salka Tiziana natočila svůj film o stádu ovcí, které se svou pastevkyní část roku přebývá v madridském parku.

Ewelina Węgiel vymodelovala lidský příbytek podobný noře ze směsi hlíny, kořenů, travin, provázků a také v půdě nalezeného odpadu. Autorka tím připomíná, jak se stále více oddělujeme od reality přírody, do níž se už neumíme vrátit.

Pohled z nory, příbytku zhotoveného umělkyní Ewelinou Węgiel.

Umělkyně Julia Ciunowicz vytvořila portrét a pomník kopřivy. Bylina léčí půdu, je lékem i pro člověka a také živinou, může se z ní vytvořit dokonce i oděv nebo obydlí.

Elisabeth von Samsonow se snaží přehodnotit základ našeho vztahu k půdě, krajině a životnímu prostředí. Hledá diagramy, které odkrývají podvědomé a hluboce uložené návyky a provázanosti pro narušené působení v přírodě.

Umělkyně, pedagožka a zahradnice Barbora Lungová odkrývá kulturní odkazy květin, především jejich symboliku v komunitách sexuálních menšin. V dobách, kdy bylo nutné homosexualitu skrývat, sloužily květiny jako dorozumívací kódy.