V Malé Kaččhské bažině v indickém Gudžarátu letní teploty běžně překračují 45 stupňů Celsia. (29. dubna)

Zhruba 50 tisíc dělníků tráví v Gudžarátu osm měsíců, a to v odlehlých solných pánvích bez elektřiny a zdravotní péče. Odkázáni jsou na cisternu, která jim jednou za 25 dní přiváží pitnou i užitkovou vodu.

K přežití využívají přestávky ve stínu, lahve s vodou ochlazují textiliemi a pracovní dobu mají posunutou. „Pracujeme brzy ráno a po západu slunce,“ řekl agentuře AFP 42letý Babulal Narayan, zatímco hrabal sůl v mělkých bazénech.

Suché a spalující klima, které lidem ztěžuje život, zároveň vytváří ideální podmínky pro výrobu soli. Gudžarát díky tomu zajišťuje asi tři čtvrtiny veškeré produkce soli v zemi.

V nejteplejších hodinách se mnozí uchylují do provizorních chýší  z větví, které jsou omítnuté trusem divokých oslů a přikryté hrubou látkou. „Sedíme tu každé dvě až tři hodiny, abychom se necítili slabí nebo nám nebylo mdlo,“ vysvětlila 17letá sběračka soli Bhavna Rathoreová.

Hnůj blokuje sluneční paprsky a umožňuje únik tepla, zatímco hrubá látka propouští trochu vzduchu.

Dělníci každý den hrabou povrch, aby zajistili rovnoměrnou krystalizaci. Během několika týdnů se vytvoří silná vrstva soli, kterou následně rozbijí a naskládají do hromádek. Tato práce vždy vyžadovala snášení drsných podmínek, ale letos Indický meteorologický úřad předpovídá v Gudžarátu „nadprůměrný počet dní s vlnou veder“.

Od přechodu na solární energii se snížily náklady výroby, což umožnilo rodinám provozovat solné pánve déle. Práce, která dříve končila v březnu, tak nyní pokračuje i v nejteplejších měsících. (44letá Kanchan Narayan si nalévá vodu do láhve zabalené do vlhkého hadříku a zavěšené na provázku.)

Důsledky pro pracovníky mohou být smrtelné. Často se objevují zprávy o únavě, závratích a nevolnosti. Indie nemá stanovenou zákonnou teplotu, při které musí být práce zastavena.

Rodina o pěti členech, která se o solnou pánev stará, vydělá za osm měsíců tvrdé práce 450 dolarů na osobu. Jinou možnost prý nemají. „Co jiného bychom měli dělat? Nemáme půdu, kterou bychom obdělávali, ani dobytek, z něhož bychom si vydělávali na živobytí… Tohle je všechno, co umíme,“ řekla AFP 65letá Rasoda Rathore.