„Dříve stačilo vyvrtat jen 60 metrů, aby se našla voda. Dnes nic nepřináší ani vrtání do hloubky 400 metrů. Důl spotřeboval veškerou naši vodu,“ stýská si Ugur Sumer, ekologický aktivista a obyvatel Güney, které leží asi 170 kilometrů východně od letoviska Izmir. (Ženy během protestního pochodu proti těžbě na náhorní plošině Aybasti v provincii Ordu na severovýchodě Turecka, 8. května 2026.)
1/15
„Dříve stačilo vyvrtat jen 60 metrů, aby se našla voda. Dnes nic nepřináší ani vrtání do hloubky 400 metrů. Důl spotřeboval veškerou naši vodu,“ stýská si Ugur Sumer, ekologický aktivista a obyvatel Güney, které leží asi 170 kilometrů východně od letoviska Izmir. (Ženy během protestního pochodu proti těžbě na náhorní plošině Aybasti v provincii Ordu na severovýchodě Turecka, 8. května 2026.)
Güney byla kdysi vesnice s bohatými vodními zdroji, kterou napájelo 50 pramenů. Od otevření zlatého dolu před 20 lety však všechny vyschly.
Turecko bude v listopadu hostit konferenci COP31, jeho přístup k ochraně životního prostředí tak čelí zvýšené pozornosti. Aktivisté zároveň upozorňují na rostoucí počet těžebních projektů náročných na spotřebu vody v době, kdy vodní zdroje postupně vysychají. (Náhorní plošina Aybasti v provincii Ordu na severovýchodě Turecka, 8. května 2026.)
Od roku 2000 Turecko výrazně zvýšilo počet povolení k vrtání a těžbě, především v oblasti zlata a uhlí. Poté, co byl loni v červenci přijatý zákon zjednodušující schvalovací procesy, vzrostl jejich počet na 410 tisíc. Legislativa například umožňuje společnostem vyvlastňovat nebo změnit územní plán zemědělské půdy pro těžbu.
„Jsem přesvědčený, že tento zákon urychlí příliv zahraničních investic do Turecka,“ řekl v březnu při návštěvě Kanady ministr energetiky Alparslan Bayraktar. Za Atlantikem se sešel i s představiteli zlatého dolu Tuprag v Usaku, který vlastní společnost Eldorado Gold se sídlem ve Vancouveru. (Náhorní plošina Aybasti v provincii Ordu na severovýchodě Turecka, 8. května 2026.)
Turecko podle ministra doufá, že svou produkci zlata zvýší z 28 na 100 tun ročně, a to „bez ohrožení lidského zdraví a životního prostředí“. Chce se také stát významným hráčem na globálním trhu s vzácnými zeminami. Odborníci a ochránci životního prostředí však varují, že prudký nárůst těžebních povolení ohrožuje vodní zdroje i ekonomiku venkovských oblastí.
Těžba kovů, jako je zlato, nejenže vyžaduje velké množství vody, ale také využívá kyanid a uvolňuje další znečišťující látky, což představuje závažná rizika pro životní prostředí i zdraví. (Muž třídí sklizené lískové ořechy v provincii Ordu na severovýchodě Turecka, 7. května.)
Podle oficiálních údajů předloni na těžební průmysl připadlo 5,8 procenta z celkové spotřeby vody v Turecku, která činila 20,3 miliardy kubických metrů. To je v porovnání s rokem 2016 čtyřnásobek.
Na náhorní plošině Aybasti se začátkem května sešli obyvatelé vesnic, aby protestovali proti plánům na těžbu v oblasti, kterou využívají k zemědělství.
„Naše pastviny byly uzavřeny kvůli plánu průzkumných vrtů pro zlatý důl,“ řekla Nuriye Dilek, 48letá chovatelka hospodářských zvířat. „Co máme dělat, když už nebudeme moct chovat dobytek? Máme opustit svou půdu a odejít?“ Právě zemědělství a chov dobytka jsou hlavními zdroji příjmů lidí v oblasti.
„Jakmile se otevře zlatý důl, už tu nebudeme moci pěstovat lískové ořechy,“ upozornil producent a vývozce ořechů Omer Aydin. Z oblasti přitom míří ořechy do celého světa.
Nárůst počtu těžebních povolení rozzuřil ochránce životního prostředí, včetně Ozera Akdemira, který tvrdí, že investice do tohoto odvětví jsou upřednostňovány na úkor rizik znečištění a poškození místních ekonomik.
„Těžba spotřebovává nadměrné množství vody a chemikálií. Voda není jen spotřebovávána, ale také znečišťována,“ vysvětlil hydrolog Erol Kesici. Hrozba plynoucí z těžby vyvolala protesty po celé zemi.
V roce 2017 byly v turecké provincii Çanakkale na severozápadě země vykáceny desítky tisíc stromů kvůli výstavbě zlatého dolu.
V Güney místní obyvatel Sumer uvedl, že ochrana vodních zdrojů před nadměrným využíváním či znečištěním je v konečném důsledku otázkou přežití. „V roce 2006 trpěly téměř 2000 obyvatel závratěmi, problémy se zrakem a nevolností poté, co v Güney pršelo. Krevní testy následně prokázaly přítomnost kyanidu v jejich krvi,“ řekl.
1/15