Jemenská uprchlice Sedíja Mohamedová žije v táboře Al-Manidž nedaleko města Taiz na jihozápadě země. Provizorní stan s ní obývají i dvě rozvedené dcery a jejich šest dětí. (Sedíja sbírá listy, aby nakrmila své blízké, vyfoceno 21. května 2026.)

Za táborem se pod jasnou oblohou táhnou zalesněné kopce, zatímco na zemi je zažloutlá a kamenitá půda posetá odpadky. Uprostřed toho se každodenní život jemenských uprchlíků daří nějak organizovat, i když ne zcela dokonale.

Pomoc od Světového potravinového programu, na které byla rodina závislá, skončila před více než šesti měsíci. Teď tedy 65letá žena sbírá listy do plastového sáčku. Ve stanu je posléze dá do kbelíku a zalije vodou z kanystru.

„Přidám trochu soli a listy vařím, dokud nezměknou. Pak je rozmačkám a dám dětem, aby trochu ukojily hlad,“ popsala Sedíja agentuře AFP.

Rodina jedla v tichosti. Děti nabíraly rozmačkané listy ručkami z velkého kovového podnosu a jídlo spořádaly za pár okamžiků. Maso neměly už tak dlouho, že „zapomněly, jak chutná“, řekla s povzdechem jejich babička.

Strava jim sice způsobuje opakovaný průjem, ale rodina nemá na výběr. „Jdeme spát hladoví a probouzíme se bez snídaně. Nemáme nic. Žádný cukr, žádnou mouku, nic.“

Jemen, nejchudší zemi Arabského poloostrova, sužuje už přes deset let občanská válka. Boje vyhnaly z domovů nejméně 4,5 milionu lidí a vyvolaly vážnou humanitární krizi.

Jelikož humanitární financování neustále klesá, Sedíja a její dvě dcery žebrají, aby si mohly koupit chléb. K tomu sbírají zbytky z restaurací nebo si vaří listy s vodou.

V roce 2015 uprchly z domova poté, co v jejich vesnici Al-Kadha vypukly boje mezi vládními silami a Íránem podporovanými povstalci.

Bojovníci jim zabavili dům i dobytek a zničili tak veškerou naději na návrat. (Provizorní ubytování pro vysídlené Jemence v uprchlickém táboře Al-Manidž, 21. května 2026.)

„Už k nám nikdo nechodí. Lidé na nás zapomněli. Je to, jako bychom neexistovali,“ řekla Sedíja agentuře AFP.