MOHAMED ÁDAM (38). Z Fáširu se pokusil uprchnout už ráno 26. října. Dron ale zasáhl dům, kde se ukrýval, a zabil jeho manželku Siham. Ádam utrpěl zranění od střepin, které mu pronikly do hrudníku i oka. Kvůli pokračujícím bojům přesto musel okamžitě utéct a neměl možnost svou manželku pohřbít.

Na cestě z města míjel desítky těl ležících podél silnice. Aby se vyhnul dronům kroužícím nad oblastí a bojovníkům polovojenských oddílů, několikrát změnil směr. Podle jeho svědectví jednotky RSF vyhloubily kolem města 57 kilometrů dlouhý příkop, v němž spatřil těla mužů, žen i dětí zastřelených během ofenzivy. „Nikdo se neptal, kdo jsme,“ vzpomínal Ádam na svůj útěk. „Prostě na nás stříleli.“ (Cesta mezi Čadem a Súdánem, 22. listopadu 2025.)

Cestu z města označil za místo bez jakéhokoli slitování. „Byla všude plná smrti a mrtvých těl,“ uvedl. Spolu s bratrem šli čtyři dny pěšky, než se jim podařilo pronajmout velbloudy, kteří je odnesli na hranici s Čadem. (Súdánští uprchlíci z Fáširu v přechodném táboře Tine ve východním Čadu, 23. listopadu 2025.)

Jeho manželka Siham, jejíž mrtvé tělo ukazuje na tomto snímku vyfocené na telefonu, byla súdánskou poslankyní a humanitární aktivistkou, která podporovala sirotky a vdovy. Ještě pár dní před smrtí rozvážela jídlo. Její smrt pro něj v době, kdy s ním agentura Reuters mluvila, byla stále ještě tak čerstvá, že o ní mluvil v přítomném čase: „Je to moje manželka. Jsem její manžel. Nedokážu to kvůli té bolesti přesně vysvětlit.“ Pro svou vlast si přeje mír. „Nemám nic. Ztratil jsem naději. Ztratil jsem rodinu,“ dodal.

SAFÁ ZAKARÍA (29). Ve Fáširu se narodila a vyrostla tam spolu se svými bratry. Vypráví, že její rodina během rok a půl dlouhého obléhání města přežívala především díky ambazu, krmivu běžně určenému pro hospodářská zvířata. „Nebylo co jíst ani pít,“ vzpomíná. „A když jste vyšli ven pro vodu, riskovali jste, že vás zabijí drony.“

Závěrečná ofenziva polovojenských jednotek podle ní začala 26. října kolem třetí hodiny ráno. „Celé nebe nad městem bylo v plamenech,“ popsala. Zakaría a její rodina se rozhodly uprchnout. Během útěku podle její výpovědi bojovníci RSF zajali jednoho z jejích bratrů a další dva příbuzné zastřelili. (Súdánské uprchlice v táboře Tulum ve východním Čadu, 30. listopadu 2025.)

Zakaría dokázala na videu, které jí ukázala agentura Reuters, identifikovat velitele RSF Fátiha Abdulláha Idríse, zvaného abú Lulu (jeho podobizna na fotografii). Právě on se stal tváří porušování lidských práv ve Fáširu. Agentura Reuters prověřila stovky videí natočených během útoku na město. Abú Lulu na nich vraždí 15 neozbrojených lidí.

Krátce po ofenzivě vydaly RSF video, na kterém je vidět zatčený abú Lulu, jak ho odvádí do vězení nedaleko Fáširu (na snímku). Třináct zdrojů z oblasti ale agentuře Reuters potvrdilo, že už byl propuštěn, podle devíti z nich je zpátky v boji. RSF to odmítá a tvrdí, že je stále ve vězení a čeká ho soud.

Zakaría po vraždě svých příbuzných pokračovala v útěku pěšky se svým dítětem, kterému tehdy bylo pouhých dva a půl měsíce. Během cesty ji podle jejích slov několikrát zastavili bojovníci RSF a fyzicky napadli. Na dlouhé trase směrem k čadské hranici byla svědkem smrti mnoha lidí vyčerpaných útěkem. „Museli jsme jejich těla nechat ležet na cestě,“ uvedla. Zkušenost, kterou si z útěku odnáší, podle ní nelze slovy plně vystihnout. „Prožili jsme hrůzy, které se nedají popsat,“ řekla. (Súdánské děti uprchlíků se dělí o jídlo, které jim poskytla organizace Civilian Network for Justice za podpory sítě Strategic Initiative for Women in the Horn of Africa, SIHA, v táboře Tine ve východním Čadu, 23. listopadu 2025.)

IBRÁHÍM ALÍ (26). I jeho blízkého zabil abú Lulu. Alí se o vraždě svého nejlepšího kamaráda Fatíha Muchtara (na snímku ukazuje jejich společnou fotku) dozvěděl až v uprchlickém táboře Tulum v Čadu, když mu reportér agentury Reuters ukázal video vražděných civilistů ve Fáširu. Abú Lulu se na záběrech představil, pak namíří svou zbraň na tři lidi a nutí je skandovat slogany RSF. Muchtar se snažil vyjednávat, ale pak byl zastřelen.

Alí se s Muchtarem seznámil na univerzitě. Kamarád ho naučil volejbal a prý se vždycky usmíval. Když začala válka mezi RSF a súdánskou armádou, oba se vrátili do rodného Fáširu a i tam se nadále vídali. „Ten chlap neměl nic společného s armádou ani politikou,“ říká Alí o svém příteli. „Zajímala ho jen filozofie a vzdělání… a také knihy a romány,“ vzpomíná. „Je to nejhorší věc, jakou jsem viděl,“ říká o jeho vraždě. (Ibráhím Alí v táboře Tulum ve východním Čadu, 29. listopadu 2025.)

Alí v rozhovoru vzpomínal i na začátek ofenzivy při dobytí Fašíru. Ráno 26. října, když začalo bombardování, prý netušil, co se děje. Pak utíkal ulicemi s manželkou a malou dcerou, snažili se najít cestu pryč. „Všude okolo nás střílely zbraně,“ popisuje. Nakonec se jim podařilo přidat se ke skupině prchajících žen. Cestou je několikrát zastavily polovojenské jednotky, jejich členové je bili, sebrali jim úspory a doklady. Říká, že jedna střelba blízko něj mu trvale poškodila sluch.

MONA MOHAMED (33). Od rodiny ji oddělila už válka v Dárfúru v roce 2003, kdy jí bylo devět let. Skončila jako uprchlice, ale pak se vdala, vystudovala univerzitu v hlavním městě Chartúmu a po vypuknutí současné války v dubnu 2023 se přestěhovala zpátky do Dárfúru, až skončila ve Fáširu.

Po šesti měsících intenzivních leteckých útoků na město dopadl granát na její dům a zabil rodinu žijící v sousedství. Ona sama uprchla do Čadu se svými dvěma malými dětmi a začala pracovat v uprchlickém táboře Iridimi. „Nechali jsme tam našeho otce a zbytek rodiny,“ uvedla. (Súdánské děti uprchlíků z města Fášir v přechodném táboře Tine, 21. listopadu 2025.)

Poté, co RSF v říjnu 2025 převzaly kontrolu nad Fáširem, zahlédla svého bratra na videu (záběr z něj ukazuje na snímku) šířeném online: krvácel a byl sotva při vědomí. Z onoho videa se podle jejích slov dozvěděla o jeho smrti. „Zůstal tam úplně sám. Naposledy jsme o něm slyšeli, když nám poslali to video.“

CHADÍDŽA ISA (35). Z Fáširu uprchla se svou sestrou a s jejich rodinami během závěrečného útoku RSF. I ona vypověděla, že byla před útěkem svědkem toho, jak příslušníci RSF na ulicích stříleli a zabíjeli muže, ženy i děti. Podle jejích slov bojovníci také vnikli do jejího domu a odnesli si oblečení, boty i mobilní telefony.

Na cestě z města byla její skupina zadržena a po dobu pěti dnů držena jako rukojmí. V této době prý pravidelně vídala zmíněného velitele RSF abú Lulu, který je prý urážel rasistickými nadávkami. „Zajali lidi a zabíjeli malé děti a těhotné ženy,“ řekla. (Uprchlický tábor Tulum ve východním Čadu, 29. listopadu 2025.)

Chadídža Isa pak viděla vraždu svého třicetiletého bratra rukama abú Luly (velitele RSF ukazuje uprchlice na snímku). Prý se zabití snažila zabránit, ale velitel ji strčil a zbil. Ještě té noci podle svého vyprávění se sestrou a některými ze svých dětí našly cestu ven. „Přišly jsme o naše děti. Nevíme, jestli jsou živé, nebo mrtvé.“