Dveře, za které návštěvy téměř nechodí. Dělostřelecká tvrz Adam v Orlických horách nadále slouží k obraně státu a zvědavé oči tu nejsou vítány.

Službu pro stát připomíná u vchodu i elektrická posuvná lokomotiva Vlasta, která nese jméno právě podle vlasti. Najdou se však i tací, co vtipkují, že je to podle bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové.

Pevnost Adam je se svými osmi objekty vůbec největším stavebně dokončeným fortifikačním dílem čs. pohraničního opevnění z let 1935 až 1938, čemuž odpovídají i rozsáhlé podzemní chodby.

Člověk by se tu bez doprovodu dozajista ztratil.

Žádný signál, jen jistota v kabelovém spojení. Mobil vám stejně seberou hned při příchodu na vrátnici.

Součástí podzemního systému chodeb byly i kasárna, které bývaly vybaveny vším, co vojáci potřebují…

...takže i toaletou. Tu by bylo možné používat jen za stavu boje. V míru se chodilo ven.

Pokračujme chodbami ještě dále. Do míst, kam lidská noha chodí jen málokdy.

Tady končí armádou využívaná část objektu a začíná exkurz do míst, která zůstala zachována beze změny po celých 90 let od výstavby.

Jedna z cest vede 400 metrů dlouhým tunelem.

Vojáci tu nechali z různých let vzkazy. Mezi koncem války a předáním objektů pod armádu bylo krátké okno, kdy se do objektu dostali i civilisté. Pamětníci vzpomínají, jak v tunelech jezdili na kolech za svitu bicyklových světélek.

Když se chcete dostat do jednotlivých objektů, musíte vyšlapat k povrchu, což je 60 výškových metrů. To by se dalo přirovnat k výšce Petřínské rozhledny.

Zajímavostí je, že se betonové chladné prostředí stává takřka obdobou jeskyně. Najdete tu jak stalaktity…

...tak i stalagnity, tedy krápníky stojící na dně jeskyně a rostoucí směrem nahoru.

Daří se tu i různým druhům živočichů.

Nouze v bunkrech není ani o „přírodní“ bazénky. Voda zatéká místy, která poškodil wehrmacht při zkoušce zbraní.

Železo na stěně je tu kvůli ochraně vojáků. Pokud by střela narazila zvenku do stěny, ochránil by plášť vojáky před odlétajícími kousky betonu.

Takto to vypadá na stěně, kde železný plášť nebyl. Zničená výstuž bunkru po zkoušce zbraní, kterou němečtí vojáci prováděli během druhé světové války. Zkoušeli si tak zbraně a munici, kterou využívali po celé Evropě.

Pro přechod z jednoho pěchotního srubu do druhého je potřeba sejít desítky metrů zpátky pod povrch do útrob kamenné hory…

...a pak zase zpátky nahoru do výšky pomyslné Petřínské rozhledny po jiném schodišti. Mezera uprostřed schodů měla sloužit pro výtah, který by vyvážel munici z podzemí k dělům v tvrzi.

Většina střílen nebyla nikdy osazena zbraněmi. Škoda Plzeň je nestihla ani vyrobit, než celý komplex spadl pod nadvládu nacistického Německa.

Další ze zničených tvrzí německou technikou.

I při boji se musí chodit na toaletu…

Zpět na povrch. Tedy stovky metrů podzemím zpátky k východu.

Až venku si člověk naplno uvědomí ohromnost celého komplexu. Na snímku tvrzový dělostřelecký srub K-Am-S 43 „Veverka“.

Majorka Eva Divišková ukazuje výsledek zkoušky zbraní wehrmachtu na nově postaveném opevnění.

V lese lze narazit i na protitankovou zeď, kterou postupně bere za svoje okolní les…

...příroda se „zakousává“ i do bunkrů.

I přestože jsou bunkry takto poničeny, vydržely desítky let bez velké údržby.