Vítěz Ferenc Szisz byl mechanikem Renaultu. Spoléhal se na šetrnou jízdu a minimum chyb. Díky tomu porazil italské hvězdy.

Dobové plakáty sice zobrazovaly soupeření na trati, ve skutečnosti ale vozy vyjížděly v 90sekundových rozestupech. Vítězem se stal ten, kdo měl nejnižší součet časů ze dvou závodních dní.

Okruh pro první Le Mans neměl s tím dnešním nic společného. Jedno kolo měřilo 103 kilometrů a ve dvou soutěžních dnech ho závodníci jeli šestkrát.

Technická inovace a velký trumf Renautlu: odnímatelné ráfky Michelin výrazně zkrátily opravu defektů.

Zúčastnilo se přes třicet vozů, dojelo jen jedenáct. Jako poslední Francouz Mariaux z Mercedesu.

Okolo některých vesnic byly vybudovány prkenné objížďky, aby se neprojíždělo centrem. Jedním z mála bezpečnostních opatření byly kilometry plotů, aby se předešlo srážkám s diváky.

Celý závod měl zpropagovat automobily. Vozy měly 90 až 120 koní, na tehdejší dobu byly extrémně výkonné. Zúčastnily se i automobilky, které už dnes neznáme, třeba Darracq a závodník René Hanriot (vlevo). Ten ale kvůli poruše motoru nedojel.

Ferenc Szisz projíždí cílem, 1238 kilometrů ujel za 12 hodin a 14 minut. O půl hodiny porazil Itala Nazarra z týmu Fiat.

Závod v roce 1906 je považovaný za předchůdce dnešních velkých cen i čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. V roce 1930 už se jelo na zkráceném okruhu, kontaktně a za ještě většího zájmu diváků.