V této pouštní zemi se starobylé a ohrožené plemeno achaltekinského koně těší mimořádné úctě státu. Může za to vášnivý milovník koní Gurbanguly Berdimuhamedow, diktátor, který se pyšní titulem otcem národa. Dlouhá léta zastával funkci prezidenta, než ho v roce 2022 vystřídal syn Serdar. Nyní je v druhé nejvyšší ústavní funkci Turkmenistánu.

Turkmenistán je mimořádně uzavřená země, cizinci tam mají omezený vstup. Lidskoprávní organizace ho v tomto směru řadí po bok Severní Koreji nebo Afghánistánu. Reportéři agentury AFP ale získali vzácnou možnost dostat se na soutěž v jezdeckém komplexu v Ašchabadu. Předsedal jí prezident Serdar Berdimuhamedow. (Cvičitelé vedou hřebce během soutěže krásy koní v jezdeckém areálu v turkmenském hlavním městě Ašchabadu, 25. dubna 2026.)

„V Turkmenistánu se nepořádají soutěže krásy pro ženy, ale pro koně,“ řekl novinářům sedmdesátiletý chovatel Ašir. (Muži odění do stejnokrojů tleskali ve stejném rytmu a mávali národními vlajkami, zatímco si nejvyšší ocenění odnášel pískově zbarvený hřebec Hankerven, zdobený šperky a tradičním kobercem, 25. dubna.)

Vládnoucí tandem Turkmenistánu si udržuje nad zemí pevnou kontrolu. Kritika režimu i jakákoli opozice vůči jejich dynastii jsou potlačovány a státní aparát kolem obou politiků vybudoval rozsáhlý kult osobnosti.

Gurbanguly Berdimuhamedow, známý svou vášní pro koně, je autorem několika knih věnovaných achaltekinskému plemeni. Na počest jednoho ze svých hříbat dokonce složil a nazpíval rapovou skladbu.

Odhaduje se, že z celkového počtu čtyř až sedmi tisíc achaltekinských koní na světě žije naprostá většina ve státních hřebčínech v Turkmenistánu. Jeden z těchto koní se navíc zapsal do Guinnessovy knihy rekordů výkonem v disciplíně nejrychlejšího sprintu na zadních nohách na vzdálenost 10 metrů, kterou zvládl za pouhých 4,19 sekundy.

„Toto plemeno se vyvinulo v drsném pouštním podnebí a osvědčilo se ve vytrvalostních závodech, drezúře i parkurovém skákání,“ řekl agentuře AFP při slavnostním předávání cen 66letý veterinář v důchodu Sapargeldy, který nechtěl uvést své příjmení. Režim v Turkmenistánu odrazuje obyvatelstvo od hovorů s cizinci.

Státem kontrolovaná média vykreslují tyto koně jako „strategickou prioritu“ země a „neotřesitelný pilíř národní identity“.

Achaltekinští koně hrají významnou roli také v turkmenské diplomacii. Turkmenistán je často věnuje jako prestižní dar zahraničním státníkům a významným hostům. Mezi obdarovanými byli například francouzský exprezident François Mitterrand, ruský vůdce Vladimir Putin nebo čínský prezident Si Ťin-pching.

Oficiálním mottem Turkmenistánu pro rok 2026 je: „Nezávislý a neutrální Turkmenistán je domovem odhodlaných okřídlených koní.“ Achaltekinští koně jsou často označováni za „nebeské koně“. Tato přezdívka vychází z legendy o achaltekinském hřebci, který v bájném závodě dokázal porazit sokola. (Jeden z mnoha zlatých pomníků postavených těmto koním, vyfoceno v jezdeckém areálu v hlavním městě Ašchabadu.)

Podle chovatele, se kterým AFP mluvila, se tito koně vyznačují „vysokou postavou, dlouhými nohami, dobře vyvinutým svalstvem a štíhlou, elegantní hlavou posazenou na dlouhém rovném krku. Charakteristické jsou také jejich výrazné oči, vysoký kohoutek a pevná kopyta“.

Podle chovatele se také na slunci jejich srst nápadně leskne. Tento efekt způsobují jemné chlupy s dutým jádrem, které odrážejí světlo jiným způsobem než srst většiny ostatních koní.

Ašchabad spojuje kořeny kultu achaltekinských koní s obdobím před vznikem moderního Turkmenistánu, kdy na zdejších pouštních územích žily kočovné kmeny. Jejich éra skončila až v 19. století, kdy oblast ovládlo Rusko.